Nový online nástroj předpovídá, do jaké míry se bude zpravodajství v USA věnovat konkrétní pohřešované osobě.
Nový online nástroj s názvem Are You Press Worthy (Jste hodni tisku?), který tento týden spustil odborný časopis Columbia Journalism Review (CJR), předpovídá, jak moc se bude zpravodajství věnovat osobě, která se pohřešuje. Pomocí analýzy základních demografických údajů (věk, pohlaví a místo bydliště) odhaduje „zpravodajskou hodnotu“ lidí.
Jeho tvůrci podle serveru Insider tvrdí, že by měl sloužit jako výzva pro redakce po celé zemi, aby si uvědomily své předsudky a bojovaly proti nim. Nástroj totiž upozorňuje na tzv. syndrom pohřešované bílé ženy, kdy se o některých rasách a pohlavích píše více než o jiných. Termín údajně jako první použila americká reportérka Gwen Ifill v roce 2004. Jak popsal šéfredaktor a vydavatel CJR Kyle Pope, nejvíce zpravodajské pozornosti dostane pohřešovaný člověk tehdy, když se jedná „o mladou bílou ženu žijící v pobřežním městě“.
Nejvíce pozornosti dostanou mladí, běloši, ženy a obyvatelé velkých měst
Začátkem tohoto roku se časopis Columbia Journalism Review rozhodl zjistit rozsah tohoto problému. „Naši výzkumníci vybrali vzorek 3 600 článků o pohřešovaných osobách, které vyšly v loňském roce, v období od ledna do listopadu 2021. Zkoumali jsme pouze americké zpravodajské organizace, včetně televize, rozhlasu, novin a online zdrojů. Poté jsme tento vzorek porovnali s klasifikátory věku, pohlaví a rasy,“popsal Pope.
„Syndrom bílé ženy“ se díky analýze potvrdil. „Pokud jste mladí, běloši, ženy a obyvatelé velkých měst, je mediální pokrytí, kterého se vám dostane v případě vašeho zmizení, značně neúměrné,“ dodal šéfredaktor. Podle údajů CJR by si například Afroameričan pohřešovaný v St. Louis vysloužil pouze 12 zpráv, zatímco mladá běloška ze stejného města by přilákala desetkrát více mediálního prostoru.
Každý rok se ve Spojených státech podle Národního systému pohřešovaných a neidentifikovaných osob (NamUs) pohřešuje více než 600 tisíc osob. Mnoho z nich se naštěstí rychle najde živých a zdravých, desetitisíce osob však zůstávají pohřešovány déle než jeden rok, přičemž tyto případy mnohé agentury považují za „odložené případy“.
