Přinášíme ti rozhovor s ředitelkou Armády spásy Jitkou Modlitbovou, se kterou jsme si povídali o projektu Nocleženka.
Teploty venku v noci klesají až na –16 °C a lidé bez domova očekávají nejkrušnější měsíce roku. Armáda spásy v roce 2016 přišla s projektem Nocleženka, v rámci kterého můžeš za 100 korun zachránit jeden lidský život. Koupí Nocleženky se totiž jeden člověk bez domova bude moci na mrazivou noc schovat do tepla, kde dostane něco k snědku a ráno může svoji situaci probrat se sociálními pracovníky, kteří mu nabídnou pomoc.
Právě o projektu Nocleženka, ale také o lidech bez domova a jejich životních cestách jsme si povídali s ředitelkou Armády spásy Jitkou Modlitbovou. Na našem YouTube kanálu Refresher News jsme zároveň vydali videoreportáž z noclehárny v pražských Holešovicích.
Vaše organizace stojí za projektem Nocleženka. Můžete nám jej ve zkratce představit?
Nocleženka je projekt, který běží už několikátým rokem a mezi lidmi si získává čím dál větší věhlas, za což jsme opravdu rádi. Koupí Nocleženky, jejíž cena je 100 korun, přispějete jednomu člověku na noc v teple. V ceně je nejen to, že klient nebo klientka přijdou a mohou u nás dostat lůžko, ale také to, že mohou využít hygienické zázemí, mohou se osprchovat, dostanou večeři a ráno mohou jít na konzultaci se sociálním pracovníkem, což je hodně důležité. S ním totiž mohou řešit i další problémy, které mají, kromě toho akutního, že se v zimě potřebují vyspat v teplém a bezpečném prostředí.
V jakých městech Nocleženka funguje?
Nocleženka funguje ve všech městech, kde působí Armáda spásy. Poukázku lze zakoupit buď fyzicky na našich pobočkách, nebo přes internet na stránkách Nocleženka.cz. V celé České republice máme několik poboček, kromě Prahy, Jirkova a Karlových Varů působíme také na střední a jižní Moravě a v Moravskoslezském kraji. Tam poskytujeme asi nejvíce služeb, protože historicky tam Armáda spásy působila velmi intenzivně už od 90. let.
Kolik lidí pracuje na projektu Nocleženka?
Jedná se o projekt našeho fundraisingového oddělení, které je oproti nám, co pracujeme v sociálních službách, spíše menší. Ale kolegyně jsou velmi šikovné a je to takový jejich majstrštyk, který se ujal nejvíce.
Během zimy, kdy si uvědomujeme, že lidé bez domova jsou v akutním ohrožení, jsou naše noclehárny zdarma. Neexistuje, že pokud by někdo přišel na noclehárnu a měli bychom místo, tak by postel nedostal.
Kdy jste s projektem začali a kolika lidem bez domova jste již poskytli možnost přespání?
Nocleženka odstartovala v zimě 2016. Od té doby do konce minulé sezóny jich dárci zakoupili a naši klienti využili 147 000. Nejúspěšnější sezóna byla zima 2020/2021, tedy covidová, kdy byla obrovská zima a opravdu kruté mrazy. Tehdy se na Nocleženky vybrala rekordní částka. Naše kampaň je rok od roku známější, za což jsme velmi rádi. Nocleženku mnozí kupují i třeba jako symbolický vánoční dárek pro své přátele, šíří tuto možnost na sociálních sítích a díky tomu jsou všechny naše noclehárny po celém Česku obsazeny a naši klienti a klientky v nich mohou spát zdarma.
Během roku za přespání na noclehárnách v Praze vybíráme symbolický poplatek 30 korun, ale během zimy, kdy si uvědomujeme, že lidé bez domova jsou v akutním ohrožení, jsou naše noclehárny zdarma. Neexistuje, že pokud by někdo přišel na noclehárnu a měli bychom místo, tak by postel nedostal.
Naopak od prosince do března realizujeme ve spolupráci s hlavním městem Prahou a dalšími neziskovými organizacemi i jiná humanitární zimní opatření. Otevřeli jsme humanitární ubytování, které je lidem k dispozici 24 hodin denně, a ve chvíli, kdy se všechny noclehárny v Praze naplní, tak otevíráme ještě tzv. volnou židli. To znamená, že pokud nikde jinde není místo, tak lidé bez domova mohou přijít a noc přečkat u stolu s židlí, v teple, s teplým jídlem.
Tím, že člověku bez domova znemožníme být na nějakém místě, aniž bychom pro něj měli jakoukoli alternativu, jeho problém nevyřešíme.
Když zmiňujete spolupráci s hlavním městem, jak jste reagovala na zábrany proti lidem bez domova, které vedení nechalo před pár týdny nainstalovat v centru města?
Tato opatření, se kterými se setkáváme nejen v České republice, podle mě nejsou úplně dobrá. Vnímám to jako něco, co trochu vypovídá o naší celé společnosti nebo o politicích, které si volíme. Tím, že člověku bez domova znemožníme být na nějakém místě, aniž bychom pro něj měli jakoukoli alternativu, jeho problém nevyřešíme.
To je jako když v rámci Prahy vidím nějaké deklarované snahy typu „vyženeme lidi bez domova z centra Prahy“ nebo „čistá Praha“. To absolutně není řešení. Každý člověk by měl mít právo bydlet, čímž nemyslím bydlet u nás v azylovém domě. To je sice skvělá služba, která pomáhá, ale je dočasná a zpravidla pouze na jeden rok. Není to to pravé bydlení, domov.
Praha by spíše měla pokračovat ve snahách, které nastavila v posledním volebním období, kdy se daří rekonstruovat bytové fondy, a hlavně s nimi pracovat tak, aby byly byty dostupné lidem, kteří tu žijí a kteří je potřebují.
Kolik máte v Praze celkem lůžek? A stačí to?
V Praze máme jako Armáda spásy dvě noclehárny. Jedna z nich je zde v Holešovicích, je určena pro ženy a její nová, na zimu navýšená kapacita je 40 lůžek. Další noclehárnu máme v Malešicích v Praze 10, kde je 28 lůžek a jsou pro muže starší 55 let. V Malešicích jsme bohužel na zimní měsíce kapacitu navýšit nemohli, protože už není kam. V humanitárním ubytovacím zařízení, které funguje od prosince do března, máme kapacitu 52 lůžek.
Nejsme ale jedinou organizací, která se zabývá pomocí lidem bez domova, a lůžek je tu i více. V Praze funguje také Charita, Naděje, několik sociálních služeb provozuje hlavní město Praha a další. V zimním období se bavíme o zhruba 300 lůžkách. A jestli to stačí? V pondělí jsme otevřeli volnou židli a každou noc nám tam spí 10 až 20 lidí. Za mě je to tedy signál, že to nestačí.
Na druhou stranu rozumím tomu, že je extrémně složité sehnat nějaký prostor, který by byl vhodný pro noclehárnu (ať už z finančních důvodů, nebo i proto, že ne každá městská část chce na svém území, byť dočasnou, noclehárnu). A další věc je, že do takového zařízení potřebujete také personál a s hledáním nových kolegů máme dlouhodobý problém, stejně jako další sociální služby. Velmi nám to ztěžuje péči o klienty.
Když jste jmenovala, co všechno Nocleženka zahrnuje, tak předpokládám, že cena 100 korun veškeré náklady nepokryje. Kdo péči o lidi bez domova financuje?
Na sociální služby nám přispívá stát. Každoročně dostáváme dotaci ze státního rozpočtu a z grantu hlavního města Prahy. Neprovozujeme pouze noclehárnu a nízkoprahové denní centrum, ale také azylový dům pro muže a pro ženy nebo domov Přístav, ve kterém pečujeme o staré a nemocné lidi, kteří se o sebe nedokáží postarat sami. Obrovskou pomocí jsou samozřejmě i dary od dárců, ať už jednotlivců, nebo firem.
Kolik jste zatím letos prodali Nocleženek?
V této sezóně zatím naši dárci zakoupili 13 600 Nocleženek.
Je to trend, který stoupá, nebo naopak v době krize klesá?
Ukazatelem je pro mě Potravinová sbírka, která se koná dvakrát do roka a účastníme se jí i my. Když byla pandemie koronaviru, tak jsem měla obavy, že lidé nebudou chtít darovat, a nakonec jsme zjistili, že štědrost tu pořád je. Stejně tomu bylo na začátku války na Ukrajině, energetické krize, před Vánocemi… Ale musím říct, že sbírka, která byla nyní před Vánocemi, byla velmi úspěšná, lidé nám darovali velké množství potravin a s Nocleženkou je to malinko podobné. Čím větší je zima, tím více si všichni uvědomujeme, jak moc je nepříjemné být venku. I třeba jen 10 minut.
Klientky třeba chtějí řešit práci, chtějí se spojit s rodinou, chtějí řešit svůj duševní stav, fyzické zdraví… S tím vším jim pomůžeme.
Zmiňovala jste, že v rámci Nocleženky mohou klienti využít i konzultaci se sociálními pracovníky. Je o tuto službu zájem?
Ano. Po prvním pobytu u nás by se klienti konzultace měli určitě zúčastnit, neboť je potřeba, aby s nimi sociální pracovník sepsal smlouvu. Všechny sociální služby v Česku fungují na základně smluvního kontraktu a jeho součástí je definice cílů, kterých chce člověk dosáhnout, nebo třeba definice toho, co od nás chce v rámci služby čerpat. Klientky třeba chtějí řešit práci, chtějí se spojit s rodinou, chtějí řešit svůj duševní stav, fyzické zdraví… S tím vším jim pomůžeme. Od ledna máme dokonce i speciální ordinaci, která je zaměřená na lidi bez přístřeší a zájem o ni je obrovský. Jenom díky dárcům tu můžeme mít nejen paní doktorku, ale i dvě zdravotní sestry a plně vybavenou ordinaci.
Velká skupina našich klientů si prochází traumaty nebo si prošla traumatem. Jsem názoru, že každý člověk bez domova si v sobě nějaké trauma nese, ať už z doby předtím, než o domov přišel, nebo poté.
Kolik klientů se vám již podařilo začlenit zpět do běžného života?
To je něco, co nelze kvantifikovat. Pro každého je úspěch něco jiného, ne všichni máme stejnou startovní čáru a často k nám přicházejí lidé, kteří měli v životě opravdu smůlu a stále čekají na pomyslném startu. Pro někoho může být úspěch – a máme tady takové lidi – že si najde bydlení, práci, přítele nebo přítelkyni a třeba nám jednou za rok pošle pohled z dovolené nebo nám napíše na Facebooku, že se má dobře.
Pro někoho může být úspěch třeba dílčí, že se mu podaří platit si bydlení ve spolubydlení nebo že začne řešit svůj zdravotní stav, který byl dlouho zanedbaný. Jiní považují za úspěch, že když se dostanou do konfliktu, tak na druhého člověka nereagují agresivně. Nebo to, že začnou řešit svoje duševní zdraví. Velká skupina našich klientů si prochází traumaty nebo si prošla traumatem. Jsem názoru, že každý člověk bez domova si v sobě nějaké trauma nese, ať už z doby předtím, než o domov přišel, nebo poté. I s tím tedy našim klientům s terapeuty pomáháme.
Podle čeho vybíráte, kterým lidem bez domova zakoupenou Nocleženku věnujete?
V rámci zimy to děláme tak, že každý, kdo přijde, tak spí tzv. na Nocleženku, a rovnou ji tedy „probydlí“. Nocleženka navíc funguje celoročně, není to pouze zimní záležitost. Takže pokud k nám během roku přijde někdo, kdo nemá na zaplacení poplatku, tak může využít i Nocleženku zakoupenou v zimě, pokud nebyla využita.
Ve chvíli, kdy člověk Nocleženku „probydlí“, tak dárce dostane e-mail, že jeho Nocleženka byla použita. Dárci tak ví, že díky jejich stokoruně mohl být někdo uvnitř, v teple a nemusel mrznout nebo nedej bože umrznout. Protože i to se děje a už i během letošní zimy jsme řešili, že lidé na ulici zemřeli. I když nemuseli.
Jak můžeme kromě nákupu Nocleženek pomoci lidem bez domova přes celý rok?
Třeba příspěvkem do naší kampaně Darujme, finančním příspěvkem pro Armádu spásy… Zároveň uvítáme oblečení pro klienty, hlavně větší velikosti, pánské oblečení, mikiny, tepláky, džíny, teplé ponožky, čepice, rukavice, pánské spodní prádlo atd. Chtěné jsou i hračky, dětská výživa a další.
O vaší práci by se dalo mluvit jako o poslání. Co vás vedlo k tomu zakotvit právě v tomto oboru?
Mám vystudovanou veřejnou a sociální politiku a po škole jsem nastoupila na Ministerstvo práce a sociálních věcí, kde jsem pracovala v oddělení sociálního začleňování a posléze sociálního bydlení. Otázky bezdomovectví, boje s chudobou, sociálního začleňování a řešení dostupnosti bydlení jsou mi blízké a vždy mi blízké byly. Po šesti letech jsem si říkala, že buď na ministerstvu zůstanu až do důchodu, nebo přijmu změnu. V tu chvíli mě oslovili z Armády spásy, kterou jsem již znala, znala jsem lidi z ní, tak jsem šla na pohovor a dobře to dopadlo.
V lednu 2020 jsem nastoupila a za tři měsíce začal covid. Bylo to náročné, ale velmi rychle a hluboce jsem poznala charaktery svých kolegů, což je pro mě jedna z motivací, proč tu práci dělám. Lidé, kteří dělají v sociálních službách s takto zranitelnou cílovou skupinou, jsou báječní. Na kolegy mám velké štěstí a moc si jich vážím. A motivací jsou mi samozřejmě i ty zmíněné úspěchy, kdy se lidem bez domova podaří překonat překážky a posunou se někam dál.
Nejčastější důvody jsou tedy předlužení, závislost, duševní zdraví anebo jiná okolnost, jako je ztráta zaměstnání, rozvod, úmrtí blízkého a další. Najednou člověk ani neví, jak se to stalo, a je tu, klepe na dveře. Platí to, že domov může ztratit úplně každý.
Když jste v oboru tolik let, dokážete říci, co bývá nejčastějším důvodem toho, že lidé končí na ulici?
Nikdy to není jeden důvod, ale kombinace několika. Cílová skupina je velmi široká, máme tu lidi, kteří mají zkušenosti s ústavní výchovou nebo s náhradní rodinnou péčí, lidi, kteří byli ve vězení, dlouhodobě hospitalizovaní, rodiče samoživitele, lidi, kteří měli krušné dětství či dospívání, lidi závislé na alkoholu nebo návykových látkách… Co ale spojuje mnoho z nich, kromě traumatického zážitku, jsou dluhy, exekuce a předlužení. Našimi klienty jsou i lidé, kteří sice pracují, ale vědí, že pokud budou pracovat legálně, tak do smrti dluhy nesplatí, a často tedy rezignují.
Nejčastější důvody jsou tedy předlužení, závislost, duševní zdraví anebo jiná okolnost, jako je ztráta zaměstnání, rozvod, úmrtí blízkého a další. Najednou člověk ani neví, jak se to stalo, a je tu, klepe na dveře. Platí to, že domov může ztratit úplně každý.
