Životní příběh Kaspara Hausera zůstane navždy zahalen tajemstvím. Stejně jako jeho podivná smrt.
K jedné z největších záhad v historii došlo jen pár kilometrů od českých hranic, v německém Norimberku. Jednoho dne se tam na ulici zjevil chlapec jménem Kaspar Hauser, který měl být dlouhé roky vězněn v tmavé místnosti a nikdy neměl povoleno ji opustit. Uměl pouze pár slov, chodil jako batole a nevěděl, co je to oheň. Jeho život je plný podivných okolností a podivná byla i jeho smrt.
Dva dopisy, jeden rukopis
Dne 26. května 1828 se v ulicích Norimberku zjevil dospívající chlapec Kaspar Hauser, který s sebou nesl dva dopisy. Jeden byl adresovaný kapitánovi 4. eskadrony 6. jezdeckého pluku, von Wessenigovi. Anonymní autor v něm psal, že se k němu Kaspar dostal už jako nemluvně 7. října 1812, naučil jej číst, psát, vedl ho ke křesťanskému náboženství, avšak nikdy jej nenechal udělat ani krok z domu, aby nikdo nevěděl, kdo chlapce vychovává. V dopise se také psalo, že Kaspar by se rád stal kavaleristou, „jako byl jeho otec“, a obsahoval výzvu, aby mu byl jeho sen uskutečněn.
Druhý krátký dopis, který měl chlapec s sebou, byl údajně od Kasparovy matky pro jeho předchozího opatrovníka. V něm se uvádělo chlapcovo jméno, datum narození 30. dubna 1812 a také v něm byla napsána informace, že Kasparův otec zemřel.
Jak později analytici zjistili, oba dopisy byly psány stejným písmem a informace o tom, že druhé kratší psaní napsala chlapcova matka, tak byla nepravdivá. Dnes již dokonce existují domněnky, že oba dopisy možná napsal sám Kaspar Hauser, ale tato teorie nikdy nebyla potvrzena.
Zmateného chlapce se ujal švec jménem Weickmann, kterému Kaspar stále říkal „chci být kavaleristou, jako byl můj otec“, nebo jen opakoval slovo „kůň“. Když s ním Weickmann komunikoval a snažil se z něj dostat další informace, chlapec plakal a tvrdohlavě pořvával „nevím“. Jeho slovní zásoba byla velmi omezená, a protože nedokázal úřadům poskytnout žádné zprávy o svém životě, byl identifikován jako tulák.
Chodil jako batole a znal jen pár slov
Jako tulák byl Kaspar umístěn do vazby, kde jej policie pozorovala. Konstatovala, že se chlapec skutečně chová jako dítě, chodí jako batole a teprve se učí porozumět každodenním činnostem. Takovým tvrzením policie vyvrátila spekulace, které se zatím začaly šířit veřejností. Obyvatelé Norimberku se totiž domnívali, že je Kaspar podvodník, dospělý muž malého vzrůstu, který se vydává za dítě.
