První texty jsem začal psát na psychiatrii. Slovenská rapová scéna je víc uzavřená, každý si hrabe na svém písečku, říká WTFMAX

Největším uceleným „deníčkem“ jeho pocitů je březnové album Netopier, ke kterému si našla cestu spousta posluchačů. „Dlouho jsem si netroufal na album. Mám za sebou 2 sólo EPčka a 1 společné EP s českým interpretem semspoko. Ale album by mělo nést minimálně nějaký koncept, kterým jsem si dlouho nebyl jistý,“ mluví o svých pochybách, které nakonec zahnaly i pozitivní ohlasy.

„Myslím si, že Netopier v sobě nese spoustu příběhů včetně těch nejosobnějších. Je vícežánrový a zároveň si drží svoji tvář. Jsem také rád, že jsem k němu dal udělat cédéčka, která se všechna prodala. Nedávno jsme jej v Bratislavě pokřtili,“ informoval nás.

Pracuji méně, než bych chtěl. Jsem dost líný, míní WTFMAX

Nové CD však bylo jen špičkou hudebního ledovce. V poslední době, dejme tomu v posledních dvou letech, vydával Max jeden song, klip a projekt za druhým (celkově to byla kromě desky další 3 EPčka a spousta singlů). Svým „sonickým hustlem“ nám připomněl měšického Darewina. 

„Právě že se mi zdá, že pracuji méně, než bych mohl a chtěl,“ překvapuje nás reakce rappera a zpěváka s vlastním zajímavým zanícením v hlase. „Jsem dost líný, ale když mě něco nadchne, tak zapomínám na čas,“ představuje nám svou motivaci.

„Ve studiu jsem trávil x hodin denně a dělal jsem na věcech, dokud jsem nebyl spokojen. Mám v šuplíku hroznou spoustu věcí, které zatím ještě nikdo neslyšel. Ale těším se, až je začnu pouštět ven,“ konstatuje, proč je jeho „release count“ momentálně vlažnější. „Po albu jsem si dal menší pauzu, ať načerpám znovu trochu inspirace a nepíšu o tom samém. Ale pomalu se do toho už znovu dostávám,“ věří.

K Maxově lenosti bychom rádi dodali ještě toto: Nejenže pracuje s hudbou a hlasem jako takovým, ale jde i jistým způsobem v rodinných stopách, z nichž si vzal to, co mu vyhovuje, a věnuje se práci s fotkou, videem a jejich editování a výtvarnému umění jako takovému, od graffiti až po malířská plátna. Učiněný lenoch.

Na podobně talentované lidi narážíme v poslední době poměrně často. Proto jsme chtěli vědět, jestli si myslí, že je v této době, kdy se lze naučit cokoliv pomocí internetu, jistým způsobem nutné být renesančním člověkem, pokud chce být úspěšný. A to nejen v hudbě, ale v umění obecně. „Každému, jak vyhovuje,“ krčí rameny.

„Tím, že si to umím všechno udělat sám, nemusím spoléhat na několik lidi zároveň, což je pro mě výhodné. Zároveň se ale nebojím s nimi spolupracovat. Mix a master mi už dlouho dělá Nick Whtevr, se kterým mám takovou společnou energii, že bych to nenechal dělat nikoho jiného. Ale sestříhat si klip je pro mě spíše radost než povinnost, proto si to raději všechno udělám sám,“ má v tom pořádek.

Slovák v českém prostředí

Jeho první „serióznější“ hudební počiny, za něž můžeme považovat videoklipy, vycházely na jeho vlastním YouTube kanálu, který stále funguje. Postupem času se ale přesunul jinam. „Po nějaké době mě oslovili kluci z Lunaparku, který už asi ani nefunguje, a pomohli mi dostat tracky na streamovací platformy. Mohl jsem vydávat pod nimi,“ líčí nám svůj posun. Tato cesta se nicméně ukázala jako slepá.

„Později se staly nějaké fuck-upy, kluci nebyli úplně čestní, těžko se s nimi spolupracovalo a nefungovalo to. Ve stejné době mě Totally Nothin obsadil jako special guesta na své show v Olomouci, kde mi nabídl vydávání na svém kanálu. Velmi mě to potěšilo, protože si myslím, že žánrově jsme si nejblíže a chemie mezi námi také funguje!“ usmívá se při vzpomínce na spojení s kanálem FORLIFE TERRITORY.

Tak nějak přirozeně se proto dostal do hledáčku spíše českého posluchačstva. S vývinem jihočeského Totallyho Nothina není divu. Úmysl v tom úplně nebyl, na druhou stranu je pravda, že v drtivé většině dnes Max spolupracuje s českými interprety. Znovu nás zajímal důvod. „Vlastně ani nevím. Slováci se mnou nikdy moc nedělali. Mám asi blíže k Česku. Mé dvě ex byly Češky, trávil jsem v Česku hodně času a poznal spoustu lidí,“ uvádí svůj vztah k slovenskému sousedovi.

„Jednou jsem v rozhovoru uváděl, že je slovenská scéna více uzavřená. Každý si hrabe na svém písečku se svojí crew, těžko se s lidmi spolupracuje. V Česku je to úplně jinak a je to docela haluz, že je to až takový rozdíl,“ přináší svůj pohled na věc. Namítli jsme, že by to třeba mohlo být tím, že na Slovensku nemusí být tolik žánrově jemu podobných lidí. „Jsou tam, je jich méně, ale jsou. Jak jsem ale zmiňoval, neznám se s nimi. Oni pracují na svých věcech se svými friends,“ pronáší.

V hlavě nám tak pomalu rozbíjel obrázek celistvosti česko-slovenské rapové scény. Už to tedy neplatí? „Dlouho jsem si myslel, že je to jedno a totéž, a de facto navenek také je. Z pohledu posluchače tam moc rozdílů není. Ale z mé zkušenosti ‚zevnitř‘ to funguje úplně jinak. To, jak lidé mezi sebou spolupracují, obsazují se na show atd... Je v tom velký rozdíl,“ uzavírá.

Žít hudbou

Pokud dosud žiješ v neblahém hudebním vakuu, kam se Max ještě nedostal, možná je na čase to změnit. On sám by doporučil track KREV NEKOLUJE ŽILAMI z nového alba. „Ale v šuplíku mám větší bangery, ale ty jsou ještě tajné,“ potměšile se směje a láká na budoucí releasy, přestože je pro něj Netopier prozatímním vrcholem.

„Splnil jsem si s ním všechno, co jsem chtěl. Daří se mu na streamech, pokřtili jsme ho, běhal jsem na poštu nahoru a dolů a nakonec se prodala i cédéčka. Odškrtl jsem si to ze svého pomyslného bucket listu,“ zmínil. Max, který si kromě rapu a přirozeně beatů poslechne DnB nebo tekno, má taktéž hodně snů, s nimiž se s námi částečně podělil.

„Chtěl bych se jednou živit tím, co mě baví. Neskončit v továrně, dělat od devíti do pěti. Chci žít trochu jinak. Myslím si, že je to na dobré cestě, ale ještě to bude dlouhá cesta,“ říká. Závěrem vzkazuje: „Nebojte si povídat o svých psychických problémech. Nikdy to nebudou chápat všichni, ale nejste na to sami.“