Dubnový Fresh Rap překračuje další hranici, otevírá nové možnosti a objevuje nové příběhy. Čím? Řekli jsme si totiž, že by bylo fajn dát prostor i „cizincům“, jejichž rapová tvorba se výhradně opírá o českou scénu. A kde jinde začít než na Slovensku.
Nejedná se o úplně ojedinělý fenomén. Český a slovenský jazyk k sobě mají možná úplně nejblíž, dlouhý čas jsme tvořili jeden stát, (v rámci možností) si rozumíme a dle sčítání lidu z roku 2021 tvoří Slováci po Ukrajincích druhou největší skupinu obyvatel u nás. Co se hudby týče, málokdo rozděluje českou a slovenskou tvorbu na dvě části; ať už se jedná o pop, nebo rock.
Pohled na hip hop nám přijde ještě trochu jiný. Vzhledem k tomu, že se v 90. letech jednalo o úzkou komunitní záležitost, se oba státy v rozvoji víceméně podporovaly. Jak bylo rapové prostředí komorní, bylo taktéž více ucelené a propojené, což mu do jisté míry zůstalo. Situace má však i opačnou stranu mince, o které hovořil náš dubnový host.
Prvním slovenským interpretem v seriálu FRESH RAP se stal WTFMAX, mladý všestranný umělec, který drtivou většinu své tvorby, spoluprací a věcí okolo spojuje s Českou republikou. Není to žádná póza ani tlačení na sílu, prostě to tak je. Max tvrdí, že mu více vyhovuje spolupracovat s českými interprety, jelikož na Slovensku jsou umělci málo otevření ke spolupráci zvenku. Vysvětlili jsme si, co to znamená.
Mimo řešení tohoto fenoménu jsme zde ale hlavně pro příběh dvacetiletého Maxe Wallera z Bratislavy, jehož výrazný emo sound spojený s kytarovými, ale i různými moderními prvky momentálně trendující rapové vlny poslouchají desetitisíce posluchačů. Je umělcem křížem krážem, k čemuž pomohlo i domácí kulturní podnebí.
Rap však není pouze o slovech, nýbrž i o melodiích. Proto ti také jednou za měsíc přinášíme story tuzemských producentů a producentek v rámci seriálu FRESH BEATS.
O tom, co se aktuálně děje ve vodách mladého českého hip hopu, vydáváme i dvoutýdenní updaty. Proto pokud ještě nesleduješ FRESH RELEASE, klikni sem.
„Mí rodiče jsou výtvarníci, bratr také. Děda je sochař a babička byla fotografka. Doma ve mně vždy rozvíjeli něco kreativního, ale nechávali tomu prostor,“ začíná své vyprávění. Je zajímavé, že skončil u muziky. Těžko se to chápe, o to víc, pokud znáte fakta. „Neumím hrát na žádný nástroj a ani neznám noty, pracuji jen se sluchem a pocity,“ usmívá se mladík, jehož produkce nezřídka obsahuje kytary.
Pocity jsou gró jeho hudebního výrazu, a to již od počátku. „První texty jsem si začal psát na psychiatrii několik let zpět,“ vzpomíná na ne zrovna nejšťastnější část života. Texty se nedochovaly. Ať už kvůli jejich kvalitě, nebo něčemu jinému, je rád, že nejsou.
„Rap jsem poslouchal už jako dítě, vyrůstal jsem na staré Mojí Reči. Možná i proto mám tak blízko k melodickým kytarovým beatům,“ zamýšlí se. „První nahrávky jsou potom asi 4 roky staré. Od té doby jsem se učil a všechno to poznával, přičemž seriózně jsem se rapu začal věnovat až s prvním studiem, respektive zkušebnou, kdy jsem už nemusel nahrávat doma,“ seznamuje nás se začátky.
Za pseudonym si vybral WTFMAX. Když se na něj ptáme, odpovídá, že tato otázka je obvykle jednou z jeho oblíbených. „Protože nemá jasnou odpověď,“ upřesňuje. „Vždy, když se mě na ni někdo zeptal, vymyslel jsem si jiný příběh. Pravda je taková, že to ve skutečnosti nemá naprosto žádný význam,“ prozrazuje. Ono „WTF“ má prý čistě odlišující charakter.
„Když jsem začínal s hudbou, psal jsem před tracky čistě Max, ale kvůli vyhledávání a SEO to nebylo nejlepší. Každopádně si nepamatuji, jak to vzniklo a ani proč,“ směje se.
Emo vibe už od mala
Jak už jsme uvedli, Maxova hudba je prošpikována pocity odshora dolů. Často jsou smutné, popisující každodenní realitu věci pro „mladé ztracené“. Zajímalo nás, odkud se to v něm vzalo. „Asi to vzniklo s prvními texty,“ jímá se vysvětlovat, „i hudba, kterou sám poslouchám, má takový nádech. Celkově to má pro mne větší výpovědní hodnotu a pomáhá mi to ventilovat vlastní pocity,“ říká.
Trochu jsme se báli, že je to všechno o něm. „Samozřejmě že všechny mé texty nejsou jen o mně. Vycházím i ze životů lidí ze svého okolí. Každopádně si obsah textů nevymýšlím. Je pro mě prioritou psát real a předávat pravdivé emoce,“ stojí si za svým. Emo sound, vybarvený trapovými bicími a kytarami, nicméně není jediný vibe, který jej baví.
Možná to někteří fanoušci ani nevědí, ale Max fušuje i do dalších žánrů. „Nahrál jsem několik DnB nebo čím dál častěji hyperpopových věcí, vydaných i nevydaných,“ prozrazuje nám. Jestli se nevydané věci někdy dostanou ven, nám neprozradil.
Další inspirace, což ostatně v seriálu slýcháváme často, je realita samotná. A to je dobře; i když je to asi klišé, život okolo byl vždy poháněcím motorem rapového umění. „Také jsem do svých textů odrazil hodně ze svých psychických stavů,“ přidává. „Snažím se ale psát co nejčastěji sober, ať odrazím skutečnou emoci, a ne emoci dobarvenou nějakými látkami. Texty jsou jako můj deníček, mám jich v telefonu stovky a zapisuji si tam skoro všechno,“ seznamuje nás se svým stylem psaní.
