Zpravodajský portál pro moderní generaci, která se zajímá o aktuální dění.
Zajímá tě aktuální dění? Zprávy z domova i ze světa najdeš na zpravodajském webu. Čti reportáže, rozhovory i komentáře z různých oblastí. Sleduj Refresher News, pokud chceš být v obraze.
Nepodařilo se uložit změny. Zkus se nově přihlásit a zopakovat akci.
V případě že problémy přetrvávají, kontaktuj prosím administrátora.
OK
V rozhovoru s Celestínou se dočteš, jak probíhá její studium v Jeruzalémě, co dělá ve volném čase a jaké ubytování se jí podařilo najít.
Celestína Minichová je z Bratislavy, je jí 22 let a je studentkou VŠVU na katedře intermedií. Od zimního semestru měla Tinka spolu se svými spolužáky možnost odjet na Erasmus.
„Původně jsem chtěla jet do Prahy na UMPRUM, ale nevyšlo mi to. Chtěla jsem tedy zkusit jiné školy, které jsem měla na seznamu, ale všechny už měly po termínu. Vypadalo to, že Erasmus vyzkouším až v zimním semestru ve čtvrtém ročníku,“ popisuje Celestína.
Během zkouškového období Celestína ale zjistila, že by mohla v daném turnusu stihnout Jeruzalém. „Nakonec mě vzali. Dokonce se mi podařilo napojit na slovenský institut v Jeruzalémě, kde mám momentálně stáž,“ dodává.
Ve škole musíme procházet bezpečnostní kontrolou, v parku potkáš člověka se samopalem úplně běžně.
V rozhovoru ti Celestína povypráví, jak si musela hledat ubytování ještě předtím, než přijela do země. Popíše ti momentálně probíhající protesty, promluví o škole a prozradí ti, za co nejvíce utrácí.
Zdroj: Celestína Minichová
Studuješ v Jeruzalémě totéž, co doma?
Víceméně. Studuji Fine Arts, což je tomu dost podobné. Mám zajímavé předměty, mezi které patří malba, kreslení v digitálním světě, performativní praxe, pohybové hodiny, video nebo sochařství. To máme v rámci jedné hodiny – jak přistupovat k videu ze sochařského hlediska, v rámci čehož se učíme pracovat se světlem i se zvukem. Vše je zde více orientováno na koncept. Například to není klasická malba, ale malba zátiší. V podstatě si k němu máme nalézt vlastní vztah.
Co tě ve škole nejvíc naplňuje? Vidíš nějaký rozdíl ve srovnání s VŠVU?
Nejvíce mě baví, protože se tomu i věnuji, performativní hodiny. To sice máme i na Slovensku, ale je to jiné. Neumím posoudit, co je lepší a co horší, baví mě to u nás i tady. Podle mě, co se týká možností a studia, je na tom VŠVU velmi dobře a vůbec nemám pocit, že by mi tam něco chybělo nebo že je něco radikálně odlišné.
Tady se mi možná víc líbí, že máme takzvané kritiky, které se konají několikrát za semestr. Člověk dostane malé zadání, které musí zpracovat a po dvou týdnech provést instalaci, respektive vystavit to. Společně se spolužáky si pak chodíme prohlížet vystavené kousky, protože máme ve škole i galerijní prostory, a povídáme si o našich výtvorech.
Co pro tebe bylo na začátku pobytu v Jeruzalémě nejnáročnější?
To, že jsem si musela hledat byt. Pokud člověk nemá ubytování, nemůže si vyřídit vízum. Je to dost stresující, protože je třeba za všechno zaplatit předem, předem to řešit z jiné země, přičemž já stále nevěděla, jestli všechno klapne. Další střet s realitou pro mě představovala první návštěva izraelské ambasády v Bratislavě. Abych se tam dostala jen na pohovor, musela jsem absolvovat dva telefonáty a jedno osobní setkání. Velmi si zakládají na bezpečnosti.
Vnímáš tuto opatrnost jako běžnou i v každodenním městském životě?
Ano, je to tady úplně jiný svět. Kdekoliv, třeba i v parku, potkáš člověka se samopalem. Je to běžné. Ve škole musíme procházet bezpečnostní kontrolou. Když má někdo větší tašku, musí ji nechat přejít přes přístroj jako na letišti. Bez kartičky se člověk do budovy také nedostane.
Přidej se do klubu REFRESHER+
Co se dozvíš po odemčení?
Zda se Celestína cítí v Jeruzalémě bezpečně a proč.
Na autobusových i vlakových nádražích jsou také bezpečnostní kontroly, stejně jako u všech vchodů do významných budov. O Starém Městě Jeruzaléma ani nemluvím. Pravidelně zde kontrolují pasy a zavazadla. Když se jim něco nezamlouvá, kladou otázky typu: Proč jsi tady? Jak dlouho jsi tady? Kde bydlíš...?
Cítíš se díky tomu v Jeruzalémě bezpečněji?
Cítím se víceméně bezpečně, protože mi nepřijde, že je to až tak obrovský rozdíl ve srovnání s evropskými metropolemi. Lidé tu jsou otevření, milí, přátelští. Mají nějaká kulturní specifika, ale s tím člověk musí počítat, když vyjede do cizí země. Co se týká nepokojů, o kterých se zřejmě píše v médiích, jediné, co mě ovlivňuje, je, že moji spolubydlící jsou odsud a dost to prožívají. Chodí pravidelně i na protesty. Zúčastnila jsem se jich i já.
Jak probíhají protesty?
Záleží, kdy se protesty pořádají a v jakém městě. V Tel Avivu je to radikálnější, drsnější a dlouho to trvá. Tam se například používala i vodní děla. V Jeruzalémě jsem měla pocit, že to bylo jemnější. Všude byly zátarasy, policisté na koních a armáda. V době protestů pak nefunguje prakticky nic – žádná doprava, instituce, školy. Většina zaměstnanců je na protestu.
Lidé jsou při protestování velmi emocionální. Je to pochopitelné, neboť se jich to bytostně týká. Nebyli agresivní, ale bylo cítit, že jim velmi záleží na tom, jestli projde novela. Rovněž byly na protestu zastoupeny různé menšiny, například feministky, které byly oblečeny v červeném, nebo LGBT+ lidé, kteří měli duhové vlajky. Viděla jsem i pár silně věřících.
Nebála ses, že se to zvrtne?
Nastal jeden moment, kdy jsem se bála. Raději jsem tehdy z protestu odešla. Dav začal skandovat a situace se poněkud vyhrotila, zasahovala i policie. I přesto ale většinou nemám pocit, že jsem v ohrožení. Sem tam přeletí nad územím stíhačka, slyšela jsem už i výbuchy, ale stále jsou daleko od nás. Člověk si na to časem zvykne.
💡 Začátkem roku 2023 byla v Izraeli zahájena série pouličních protestů a stávek, které byly reakcí na možnou rozsáhlou reformu soudnictví. Ta by s sebou přinesla omezení dopadu nejvyššího soudu a navýšení vládních pravomocí.
Mimo jiné by měla vláda větší kompetence při jmenování soudců a také by parlament mohl zrušit rozhodnutí nejvyššího soudu prostou většinou. Návrh prosazoval ministr spravedlnosti Yariv Levin s podporou premiéra Benjamina Netanjahua a lídrů ostatních stran vládní koalice. Proti se postavily opoziční strany a většina izraelské veřejnosti.
Pojďme však zpět ke studiu, proč sis musela v Jeruzalémě hledat ubytování?
V Jeruzalémě neposkytují koleje pro erasmáky. Každý si proto musí najít vlastní ubytování. Byty se hledají těžko a musím říct, že jsem měla asi velké štěstí. Někteří spolužáci, kteří také přijeli studovat do Jeruzaléma, se museli několikrát stěhovat, neboť některá ubytování jsou pouze dočasná, na pár týdnů.
Mně se toto chválabohu nestalo a bydlím v domě s místními, se kterými vycházím velmi dobře. Vzali mě s sebou dokonce na své tradiční šabatové večeře ke svým kamarádům. Byla jsem tu i přes pesach, což je také jejich velký svátek. I tehdy mě zvali k rodičům na návštěvu.
Zdroj: Celestína Minichová
Téměř všechny předměty mám v hebrejštině. Do angličtiny nám je překládají spolužáci z Izraele.
Jak daleko od bydlení máš školu?
Bydlím pěší chůzí asi 50 minut od školy. Mohu sice jezdit autobusem, jenže ty tady nejezdí moc pravidelně. Trvá to pak cca 30 minut s tím, že ale často dochází ke zpoždění, protože tu stále něco přestavují. Raději tedy chodím pěšky, je to příjemná ranní procházka pěknou čtvrtí Talpiot.
Prohlédni si galerii fotek, které nám Celestína poslala z Erasmu v Jeruzalémě.
Vše probíhá víceméně v hebrejštině kromě jednoho předmětu, který mám v angličtině. Nemusela jsem se učit hebrejsky, i když byla možnost navštěvovat kurz hebrejštiny. Na ten jsem se ale nepřihlásila.
Takže si musíš výklady překládat?
Spolužáci nám všechno překládají. Vždy je tam jeden, který si nás všechny erasmáky vezme a převypráví nám to, co řekl učitel. Učitel má třeba 15minutový monolog, daný spolužák z toho vybere to nejdůležitější a následně nám to v angličtině přetlumočí. Někdy je to lepší, někdy horší. Záleží na tom, jak dobře umí anglicky. Snaží se pro nás dohledat videa na YouTube nebo různé webové stránky umělců, takže nemám pocit, že bych přicházela o nějaké velké množství informací.
Zdroj: Celestína Minichová
Nejvíc peněz tu utrácím za nájem a za jídlo. Je to tady dražší, třeba za pivo zaplatím v přepočtu 240 Kč.
Jak vypadá tvůj běžný den?
Ráno začínám den zmiňovanou procházkou do školy, po cestě si obvykle koupím kávu. Většinou mám potom od 10:00 nějakou hodinu. Možná je dobré říci, že pracovní týden tady začíná v neděli, ne v pondělí. V pátek ve dvě odpoledne se vše zavírá a přestávají jezdit autobusy. Fungují jen takové v omezeném režimu, které jezdí třeba jednou za hodinu. Vše se obnovuje v sobotu v devět večer. Otevírají se obchody, podniky, začíná normálně jezdit MHD. Takže neděle je vlastně takové pondělí.
Někdy mám ve škole i dvě hodiny, což znamená, že jich mám celkem šest. Každá hodina zde má tři hodiny. Takže funguji v režimu od deseti do jedné, pak hodina pauza a od dvou do pěti. Potom jsem se spolužáky buď v ateliéru a na něčem společně pracujeme, anebo jdeme například na pivo. Občas chodím i do institutu, abych s něčím pomohla.
Když mám volnější den, vymyslíme si s erasmáky program. Navštěvujeme třeba výstavy, protože tady mají moc dobrá muzea. Ať už v Jeruzalémě, nebo v Tel Avivu. A když je venku hezky, chodíme do parku.
Máš čas třeba i na párty nebo cestování?
Nejsem úplně párty typ, ale určitě to jde stíhat i při studiu. My chodíme do baru na večeře nebo si poslechnout živou hudbu. Dá se i cestovat, byli jsme se kupříkladu podívat u Mrtvého moře, v národním parku nebo v Tel Avivu na pláži. Je tu hodně možností.
Kolik peněz jsi dostala a za co utrácíš nejvíc?
Dostala jsem kolem 3 000 eur (cca 71 tisíc korun). 80 % jsem obdržela před příjezdem sem a zbývajících 20 % mi zaplatí až po úspěšném návratu, po splnění předmětů, získání kreditů, uzavření semestru a vypsání papírů o tom, jak probíhala mobilita. Čili jsou tam ještě nějaké další kroky.
Nejvíc utrácím za nájem a za jídlo. A také si kupuji pomůcky do školy. Nemůžu peníze rozhazovat, protože život v Jeruzalémě je finančně dost náročný. Jídlo je tu dražší než u nás, stejně tak i ceny bytů. Tak například když tady jde člověk na točené pivo, stojí ho to 35 šekelů. Orientačně je to v přepočtu 240 korun.
Když je všechno tak drahé, odhaduji, že si asi hlavně vaříš doma.
Kdybych si kupovala jídlo v restauracích, asi bych to úplně finančně nedávala. Já si ale ráda vařím. Mají tu super potraviny, zejména zeleninu. Tím, že se stravuji víceméně vegansky, mi většinou zelenina a ovoce stačí a pořád si umím vykouzlit dobré jídlo. Ovšem i takhle to může člověku lézt do peněz.
Některé čtvrti jsou židovské, některé arabské, jiné zase křesťanské. V každé z nich jsou různé ceny, někde nižší než jinde. Jenže tím, že používají šekely a na některých místech se dá platit pouze v hotovosti, se to moc nevyplatí. Když si člověk vybírá z bankomatu peníze, něco z nich si vezme banka, něco bankomat za přepočítání z jiné měny, takže ve finále to opravdu není nijak slavné.
Zdroj: Celestína Minichová
Co je pro tebe na Izraeli jako takovém nejvíce fascinující?
Z kulturního hlediska je to úplně jiná nátura. Když byl například pesach, tedy Velikonoce, bylo zajímavé chodit navštěvovat různé památky. Ať už křesťanské chrámy, synagogy, nebo mešity. Ty památky jsou rozdílné jako u nás v Evropě, jsou přizpůsobené turistům. Člověk se může podívat do různých gotických nebo renesančních katedrál.
Tady ale stále probíhá aktivní náboženský život. Věřící přizpůsobují svůj život víře. Je zajímavé pozorovat, jak tu místním plyne den, jaké mají zvyky. Člověk sem přijde do kostela a vidí, jak věřící aktivně praktikují modlitby.
