V rozhovoru s Celestínou se dočteš, jak probíhá její studium v Jeruzalémě, co dělá ve volném čase a jaké ubytování se jí podařilo najít.
Celestína Minichová je z Bratislavy, je jí 22 let a je studentkou VŠVU na katedře intermedií. Od zimního semestru měla Tinka spolu se svými spolužáky možnost odjet na Erasmus.
„Původně jsem chtěla jet do Prahy na UMPRUM, ale nevyšlo mi to. Chtěla jsem tedy zkusit jiné školy, které jsem měla na seznamu, ale všechny už měly po termínu. Vypadalo to, že Erasmus vyzkouším až v zimním semestru ve čtvrtém ročníku,“ popisuje Celestína.
Během zkouškového období Celestína ale zjistila, že by mohla v daném turnusu stihnout Jeruzalém. „Nakonec mě vzali. Dokonce se mi podařilo napojit na slovenský institut v Jeruzalémě, kde mám momentálně stáž,“ dodává.
Ve škole musíme procházet bezpečnostní kontrolou, v parku potkáš člověka se samopalem úplně běžně.
V rozhovoru ti Celestína povypráví, jak si musela hledat ubytování ještě předtím, než přijela do země. Popíše ti momentálně probíhající protesty, promluví o škole a prozradí ti, za co nejvíce utrácí.
Studuješ v Jeruzalémě totéž, co doma?
Víceméně. Studuji Fine Arts, což je tomu dost podobné. Mám zajímavé předměty, mezi které patří malba, kreslení v digitálním světě, performativní praxe, pohybové hodiny, video nebo sochařství. To máme v rámci jedné hodiny – jak přistupovat k videu ze sochařského hlediska, v rámci čehož se učíme pracovat se světlem i se zvukem. Vše je zde více orientováno na koncept. Například to není klasická malba, ale malba zátiší. V podstatě si k němu máme nalézt vlastní vztah.
Co tě ve škole nejvíc naplňuje? Vidíš nějaký rozdíl ve srovnání s VŠVU?
Nejvíce mě baví, protože se tomu i věnuji, performativní hodiny. To sice máme i na Slovensku, ale je to jiné. Neumím posoudit, co je lepší a co horší, baví mě to u nás i tady. Podle mě, co se týká možností a studia, je na tom VŠVU velmi dobře a vůbec nemám pocit, že by mi tam něco chybělo nebo že je něco radikálně odlišné.
Tady se mi možná víc líbí, že máme takzvané kritiky, které se konají několikrát za semestr. Člověk dostane malé zadání, které musí zpracovat a po dvou týdnech provést instalaci, respektive vystavit to. Společně se spolužáky si pak chodíme prohlížet vystavené kousky, protože máme ve škole i galerijní prostory, a povídáme si o našich výtvorech.
Co pro tebe bylo na začátku pobytu v Jeruzalémě nejnáročnější?
To, že jsem si musela hledat byt. Pokud člověk nemá ubytování, nemůže si vyřídit vízum. Je to dost stresující, protože je třeba za všechno zaplatit předem, předem to řešit z jiné země, přičemž já stále nevěděla, jestli všechno klapne. Další střet s realitou pro mě představovala první návštěva izraelské ambasády v Bratislavě. Abych se tam dostala jen na pohovor, musela jsem absolvovat dva telefonáty a jedno osobní setkání. Velmi si zakládají na bezpečnosti.
Vnímáš tuto opatrnost jako běžnou i v každodenním městském životě?
Ano, je to tady úplně jiný svět. Kdekoliv, třeba i v parku, potkáš člověka se samopalem. Je to běžné. Ve škole musíme procházet bezpečnostní kontrolou. Když má někdo větší tašku, musí ji nechat přejít přes přístroj jako na letišti. Bez kartičky se člověk do budovy také nedostane.
Co se dozvíš po odemčení?
- Zda se Celestína cítí v Jeruzalémě bezpečně a proč.
- Jak vypadal protest, kterého se zúčastnila.
- Kde bydlí a kam chodí do školy.
- Proč si raději vaří doma.
- Za co utrácí při pobytu nejvíc peněz.
