Na snídani jsem poprvé vyměnil rohlík za toast, jelikož mi pečivo ztvrdlo. Podotýkám, že vločky mi už lezou krkem. Spojuji to všechno rovnou se svačinou a kvůli pracovním povinnostem obědvám později.
Jenže, co se nestalo. Zapomněl jsem zavakuovat krůtu, která se tím pádem zkazila. Musím tedy improvizovat a jím telecí nachystané na páteční večeři a večer prostě nebude maso. Rozhoduji se tak, že si zase udělám omáčku s těstovinami jako ve středu.
Na svačinu jsem přetrpěl tvaroh s dušeným jablkem. Závěrem, abych se nejspíš nenudil, musím sníst pesto, které jsem přesolil. Ještě že je konec.
Sobota
První den po testu se rozhoduji, že se najím dobře, ale nechci to samozřejmě přehnat. Proto začínám den vajíčkovou omeletou se šunkou. Na oběd si dávám normální jídlo, na které jsem býval zvyklý – bramborový knedlík s vepřovou pečení na jablkách se špenátem –, u něhož se dostavuje reakce. Při vší té dietě mi toto jídlo, které obvykle jím, nesedlo a měl jsem velké problémy. Vyřešil jsem je až po několika dnech.
Výsledek
Jak to tedy dopadlo? Nejprve zrevidujeme suroviny. Je pravda, že některé zbyly. Jejich celková (hrubá) hodnota je 407 korun. Jídelníček tedy počítá s částkou skoro 283 korun na den za pět chodů. Pro gastrika a absolutního dietáře to nakonec není úplně nejhorší cena.
Co je však mnohem důležitější, je celkový tělesný pocit. Pokud to mám shrnout číselně, za pět dní jsem zhubl jeden kilogram. Drastické změny těla však samozřejmě nelze zaregistrovat tak rychle. Na režim se zpočátku se zatnutými zuby zvyknout dá. Břicho je více pod kontrolou, což pomáhá zejména psychice. Jenže nebyl by to žádný život.
Držet takto striktní dietu od doby, co tě diagnostikují, až do konce života, prostě a jednoduše není možné. Vždy bude existovat jisté odpírání jídel, s nímž může růst i nepochopení společnosti. Dieta je tu ale spíše od toho, aby napravila předchozí pokusy jíst jako člověk.
Jídelníček jsem, s plným vědomím a vlastní odpovědností, zkonzultoval s odborníkem až na úplném konci testu. Nechtěl jsem, aby mi byl rozmluven. O vyjádření jsem požádal Centrum Anabell, které nabízí pomoc a podporu osobám s poruchami příjmu potravy i jejich blízkým. Odpověděla mi nutriční terapeutka Alena Teofil. „Je to první jídelníček od umělé inteligence, který vidím,“ přiznala mi.
„Upřímně se mi vůbec nelíbí to, že jste si s Vašimi obtížemi jídelníček vygeneroval,“ vyčinila mi vzápětí. „Samozřejmě existují obecné rady pro stravování s refluxem a zánětem žaludku, ale v reálu je každý jiný a vždy se hledá cesta, co pacient zvládne bez obtíží, aby restrikce v jídelníčku byly co nejméně omezující. Vaše diagnóza patří do rukou nutričního terapeuta, nikoli umělé inteligenci, která vychází z obecných informací,“ uvedla konkrétně.
Potom jej prošla řádek po řádku. „V jídelníčku je uvedeno, že je zde nízký obsah tuku, dostatek bílkovin, vitamínů a minerálů. Fajn. A co sacharidy jakožto základní energetický zdroj? V jídelníčku zařazeny jsou, ale z popisu dole mi připadá, jako by nebyly důležité,“ pokračovala.
„Zásadní problém mám s tím, že vše v jídelníčku je s nízkým obsahem tuku nebo odtučněné. Tuk je jedna ze základních složek stravy a je nutné ho pro udržení zdraví přijímat. Ve vašem případě nejde o to, nejíst ho, ale najít formu, kterou zvládnete. Navíc bych, jako klient, uvítala větší kreativitu. Bude to klientovi chutnat? A jak si pak může být AI jistá, že obsáhne široké spektrum vitamínů a minerálních látek? Tam se dá vymyslet spousta věcí,“ dodala.
Věc se má tak, že jídelníček není vyvážený ani detailně propracovaný. Upřímně jsem to věděl od začátku. Ověřil jsem si ale fakt, že jídelníček opravdu poměrně šetrný byl, což bylo příjemné překvapení. Závěrem bych ale rád podotknul, že se nejedná o úplně bezpečnou záležitost a že generování jakéhokoliv jídelníčku AI nikomu v žádném případě nedoporučuji. Na podobné projekty jsem tu já.
