Robert Sovík hrál hokej za Spartu a dnes vede konzultační firmu a radí, jak si vybrat vysokou školu – ať už ve Spojených státech, v Česku, nebo i jiných zemích –, čemu se věnovat během studia a jak uspět s hledáním pracovního uplatnění.
Snil o kariéře v hokeji, sen nakonec proměnil v úspěšné podnikání. Spoluzaložil firmu USA Sport & Study, která nabízí pomoc lidem, již chtějí vycestovat (nejen) na zahraniční univerzitu.
Robert Sovík sám v mladém věku vycestoval jako sportovec z Česka do Spojených států a během studia na vysoké škole hrál aktivně hokej. Později začal radit dalším lidem, jak se vydat touto cestou taky. „Máme klienty na Harvardu, na Princetonu, na Dartmouthu, na Cornellu, což jsou objektivně ty nejlepší školy, a máme na nich lidi, kterým jsme pomohli se tam dostat,“ říká Sovík pro Refresher. Člověk přitom nemusí být sportovec, aby tuto možnost mohl prozkoumat.
Jak začít s MMA? Nemusíš se bát, že tě na prvním tréninku vykostí Jiří Procházka
27. září 2022 6:00
O tom, jak jeho poradenská služba funguje, kolik stojí, jak pro sebe najít co nejlepší univerzitu, jak vypadají přijímací zkoušky na elitní instituce a jak mohou mimoškolní aktivity člověku pomoct při následném pracovní uplatnění, jsme si s Robertem Sovíkem popovídali v obsáhlém rozhovoru.
Na stipendiích a finančních pomocích jsme celkově ušetřili lidem cca 35 milionů dolarů.
Dnes podnikáte v USA, ale začínal jste jako hokejista v Česku. Měl jste ambice se v životě věnovat právě hokeji?
Ano, celý tehdejší život jsem prožil jako hokejista. Začínal jsem v klubu HC Kobra Praha, ale pro moje rodiče bylo důležité, abych si držel i školu – pokud možno co nejkvalitnější. Mou ambicí ale bylo hrát hokej. Když jsem řešil přestup do vyšší ligy v rámci dorostu a juniorky, tak jsem se probojoval na Spartu, kde tato ambice ještě zesílila.
Hráli jsme to nejlepší v České republice. Myslel jsem na to, že budu hrát profesionálně. Odehrál jsem několik profesionálních zápasů a chvíli jsem byl na Spartě součástí A týmu. Nebyl jsem na tom ale tak dobře jako ostatní, u kterých bylo jasnější, že se hokejem pravděpodobně mohou živit. Já na to neměl takovou hokejovou úroveň a zároveň jsem měl i mimohokejové/akademické ambice.
Když jsem přemýšlel, co po maturitě budu dělat, tak jsem nastoupil ještě v České republice na vysokou školu a zároveň s tím jsem hrál hokej. Nebylo to jednoduché, ale dalo se to zvládnout. Chodil jsem na vejšku na zkoušky, zároveň jsem se připravoval na sezónu s A týmem, ale potom jsem se musel rozhodnout mezi 1. ligou, případně úplně skončit s hokejem. Hrát 1. ligu bych mohl, jen pokud bych sekl se školou, a to jsem v tu dobu určitě nechtěl. Nechtěl jsem dělat kompromis mezi vzděláním a sportem.
A jak se zrodila myšlenka odejít studovat a hrát hokej do USA?
Hrálo v tom roli několik lidí z mého okolí, kteří mě inspirovali. Prvním z nich byl můj tehdejší spoluhráč na Spartě Yorick Treil, což byl v tu dobu francouzský reprezentant a hrál dřív právě na univerzitě. Druhý byl jeden z mých nejlepších kamarádů Petr Boháček, který odešel do Ameriky hrát americký fotbal. Tito dva mi ukázali, že v Americe je možné kombinovat obojí, a chtěl jsem to prozkoumat dále a zjistit, zda by se mi líbila některá z univerzit.
V Česku musí být dobré vzory toho, že sportovci nejsou jenom „hokejky“, „kopačky“, ale jsou to lidi, kteří mohou nabídnout obrovskou hodnotu společnosti.
Kolik vám v tu dobu bylo let?
Bylo mi 20 nebo 21 let. Cestoval jsem relativně pozdě. Dostudoval jsem druhý ročník na vysoké škole a až potom jsem šel do Ameriky. Ani z hlediska hokeje jsem nešel tou možná trochu „normálnější“ cestou, jako třeba ještě do juniorské ligy v USA a až pak na univerzitu. Já šel napřímo z Česka na univerzitu do Ameriky.
