Netradiční stavbu navrhl bratislavský ateliér ksa_studeny vedený architektem Jánem Studeným. Studio je známé pro svá atypická a inovativní řešení, což architekti potvrdili i v případě domu ve slovenské obci Pernek. Text původně vyšel na Refresher.sk.
Stavba tě na první pohled zaujme svou přirozeností v prostoru, obrovskou prosklenou fasádou i neobvyklým půdorysem. Je částečně ukrytý pod úrovní terénu a stojí v samém srdci přírody.
„Dům byl navržen pro mladou rodinu se dvěma dětmi. Mají výjimečný vztah k prostředí, ve kterém žijí, ke svému okolí a myslím, že také ke svým sousedům. Chovají zvířata a vychovávají děti v přirozeném propojení s okolím. Jsou to obecně radostní lidé, se kterými byla radost spolupracovat,“ říká architekt Ján Studený.
Ateliér se snaží hledat jednoduchá a efektivní řešení, která vyplývají z podmínek konkrétních pozemků. Přesně tak tomu bylo i u tohoto projektu, protože i zde architekti narazili na atypický terén. Výsledkem je sofistikovaný objekt s industriálním nádechem a s absencí výrazných barev. Pro industriální styl je typické využití syrových autentických materiálů. U rodinného domu Pernek tomu není jinak. Klíčovým prvkem je zde beton.
Od dřevostavby k atypickému industriálnímu domu
„Za tímto projektem je velice zvláštní příběh. Jednoho dne přišel do kanceláře můj švagr, že na pozemku, který si s mou sestrou nedávno koupili, chtějí postavit dřevostavbu a jestli bych jim s tím nepomohl. Šlo o klasickou komerční zakázku tzv. kanadského srubu, něco na způsob našich roubenek. Namítl jsem, že to není architektura, takže je to mimo náš zájem. Zeptal se, zda bychom tedy něco nenavrhli. Nakonec jsme naskicovali koncept domu ve svažité části zahrady. Návrh se jim ihned zalíbil a vše další nechali na nás,“ dodává.
Zadáním projektu byl tedy návrh rodinného domu na svažitém pozemku na okraji města. Obec Pernek se nachází na západním Slovensku, lokalitu domu obklopuje příroda Malých Karpat. Hlavním cílem bylo navrhnout jednoduché bydlení, které bude splývat s okolním prostředím. Popasovat se architekti museli zejména se šikmým terénem pozemku, jejž ale ve výsledku využili opravdu kreativně.
Stavbu se rozhodli umístit rovnou do svahu pod cestou. Majitelé se tak mohou kochat výhledem na protilehlý les. Rovinatou část půdy architekti uvolnili pro velkou zahradu. Celá konstrukce domu je z monolitického betonu a interiér je navržen bez vnitřních podpěr. Industriální „look“ stavby podtrhuje výrazná fasáda v podobě prosklené stěny. Díky tomuto nápaditému řešení jde do celého domu po většinu dne dostatek denního světla.
Půdorys domu má tvar rovnoramenného lichoběžníku. Odstíny domu jsou jednoduché, dominují v něm neutrální barvy, a to částečně z důvodu přiznané autenticity použitých materiálů. Vnitřní prostor je otevřený a členěný na dvě podlaží. Ta jsou spojena šikmým schodištěm, které v domě představuje výrazný monumentální prvek.
Bez výrazných barev
Tím, že vnitřek stavby není členěný, vznikl v přízemí souvislý a nedělený prostor, jenž představuje srdce domu. Přízemí, které je v úplném kontaktu se zahradou, utváří multifunkční plocha, na níž se nachází obývací pokoj s pracovním koutkem a ložnicí rodičů, dále pak kuchyně, jídelna a technické zázemí domu. V druhém patře jsou dva dětské pokoje, koupelna a vstupní prostor, do kterého se vchází přímo od příjezdové cesty nad domem. Všechny obytné místnosti jsou díky velkým oknům orientovány směrem do zahrady a do lesa.
„Interiér je jednoduchý a přímo souvisí s konceptem domu. Umožňuje pozorování lesa před sebou, něco na způsob lesní besídky. Tři stěny jsou uzavřeny a jedna strana domu je kompletně otevřena. Všechny obytné místnosti jsou orientovány tímto směrem. Vizuálním propojením s exteriérem tak i v malém pokoji uvnitř získáváte pocit obrovského prostoru před sebou,“ popisuje architekt interiér.
Hlavním záměrem bylo vytvořit prostor, který bude působit „nedokončeně“. V interiéru jsou záměrně odhalené dráty elektroinstalace, neomítnuté sádrokartonové desky či ničím nezakrytý podlahový beton. Příbytek se přeměňuje postupně s náladou majitelů. Dům si po zabydlení přizpůsobují a mění dle vlastních požadavků a potřeb. Celý projekt tedy architekti vnímají jako nikdy nekončící proces, a ne jako hotové dílo.
