Do toho se přidá změna klimatu, která způsobuje tání sněhu a ledu a odhaluje další a další odpadky, jež byly po desetiletí zakryty. Kromě samotného životního prostředí tak zamoření odpadky představuje zdravotní riziko pro všechny, kteří žijí v povodí Everestu.
Ovšem Češka Eva Perglerová, která Mount Everest zdolala letos na jaře, zprávy o odpadcích vyvrátila. „My jsme si museli nést sáčky na odpady, včetně exkrementů, a to všechno šerpové odnášeli zpátky dolů. Když bouře potrhala stany, všechno posbírali a zase odnesli dolů. Dbají na to extrémně. Žádné odpadky jsem na kopci neviděla,“ popsala v rozhovoru pro iRozhlas.
Zmrzlé hroby
Nejsou to ale jen odpadky, které pokrývají nejvyšší horu na světě. V místě se totiž také nachází asi 200 mrtvých těl.
Magická hranice 10 tisíc kroků denně: Marketingový trik, nebo správný návyk?
27. května 2023 v 6:00
Na Mount Everestu zahynulo od počátku 20. století nejméně 310 lidí. K nejsmrtelnějšímu dni došlo 25. dubna 2015, kdy zemětřesení způsobilo smrt 19 lidí v základním táboře. Dalším tragickým dnem byl 14. duben 2014, kdy pod lavinou zemřelo 16 nepálských horolezeckých průvodců. Laviny tvoří přitom podle BBC téměř 42 % všech příčin úmrtí na Everestu.
Dalšími nejčastějšími příčinami úmrtí na Mount Everestu jsou akutní horská nemoc způsobená nižším tlakem vzduchu a sníženým obsahem kyslíku, pády, vyčerpání nebo podchlazení. Jak jsme zároveň popsali v našem článku, hory mohou člověka dokonce přivést k šílenství. Eviduje se už mnoho případů, kdy nedostatek kyslíku způsobil horolezci psychózu – duševní poruchu, při které se člověk dostane mimo realitu.
Smrt přitom horolezce a horolezkyně ohrožuje v podstatě ve stejné míře při výstupu i sestupu. Jen do konce letošního května, kdy byla horolezecká sezóna neoficiálně ukončena, zemřelo podle deníku Insider na Everestu 12 lidí a dalších pět se stále pohřešuje.
Mrtví zůstávají tam, kde zemřeli. Vynášení těl ze zóny smrti je totiž velmi nebezpečné. „Je to drahé, riskantní a pro šerpy neuvěřitelně nebezpečné. Úkon vyžaduje práci hned několika šerpů, kteří riskují své životy, protože může z ničeho nic nastat špatné počasí. Zároveň mohou uklouznout, když nesou něco – když to řeknu ošklivě –, co je skutečně mrtvá váha. Je to prostě neuvěřitelně fyzicky náročné,“ popsal pro CBC horolezec Alan Arnette s tím, že celkový proces může vyjít na desítky tisíc dolarů.
Green Boots a Šípková Růženka
„Je časté, že při výstupu na hory lidé podepisují formulář o likvidaci těla. V něm uvádí, že pokud na hoře zemřou, přejí si tam zůstat,“ dodal Arnette. Z některých těl se tak postupem času staly „milníky“, které pomáhají ostatním horolezcům a horolezkyním v orientaci. Jedno z nejznámějších těl dostalo jméno „Green Boots“, a to díky zeleným botám, které měl daný člověk na sobě, když zemřel. Projít kolem něj musel každý, kdo dosáhl tzv. zóny smrti.
Není zcela jasné, kým Green Boots byl, ale předpokládá se, že se jedná o Tsewanga Paljora, indického horolezce, který zahynul v roce 1996.
Jak ovšem upozorňuje na svém blogu Hayden Rue, který žije a pracuje v Nepálu, tělo bylo kromě „milníku“ také připomínkou nebezpečí při výstupu na Everest a důležitosti přípravy na drsné podmínky. „Pro mnoho horolezců je pohled na tělo vystřízlivěním, které jim přiblíží rizika výstupu na Everest,“ píše Rue.
Někteří si ale rizika nepřipouštěli a nepřipouštějí. V roce 2006 se horolezec David Sharp pokoušel vystoupit na Everest na vlastní pěst, což ti nejzkušenější jednoznačně nedoporučují. Zastavil se v jeskyni, kde spočinul Green Boots, aby si na chvilku odpočinul. V průběhu několika hodin ale umrzl – jen 300 metrů pod vrcholem.
Kolem schouleného a umírajícího Sharpa ale údajně mělo ve stejný den projít na 40 lidí. Nikdo z nich ale nezastavil. Pohltit je mohla tzv. vrcholová horečka (summit fever), tedy nekontrolovatelná touha nebo nutkání horolezce či horolezkyně dosáhnout vrcholu hory za každou cenu.
„Pokud narazíte na někoho, kdo je ve velké nouzi, a vy jste stále silní a plní energie, pak máte opravdu povinnost vynaložit vše, co můžete, abyste toho člověka dostali dolů. Dostat se na vrchol se stává velmi podružným,“ kritizoval počínání horolezců Edmund Hillary, první člověk, který vedle Tenzinga Norgaye zdolal Mt. Everest.
Nebezpečí spojené se záchrannou akcí ve vysoké nadmořské výšce podle něj není omluvou. „Člověk to může alespoň zkusit, ne?“ dodal. Z očí kolemjdoucích bylo tělo Green Bootse odstraněno až v roce 2014.
Myslím, že celý přístup k výstupu na Mount Everest se stal poněkud děsivým. Lidé se prostě chtějí dostat na vrchol. Nezajímá je nikdo jiný, kdo by mohl být v nouzi, a příčí se mi, že někoho nechají ležet pod skálou a umřít.
– sir Edmund Hillary
