Spolu s Green Bootsem bylo až o mnoho let později pohřbeno také tělo Francys Arsentiev, první Američanky, která na Everest vystoupila bez použití kyslíku. Při sestupu 24. května 1998 ovšem zemřela a získala přezdívku „Šípková Růženka z Everestu“.
Ještě před smrtí ji sice potkala skupinka, která jí poskytla kyslík a více než hodinu se jí snažila pomoci, ale snahy byly marné. Kvůli jejímu špatnému stavu, nebezpečnému místu a mrazivému počasí ji musela skupina opustit a sestoupit do tábora. Její tělo bylo posléze objeveno v poloze na boku, ve které připomínala Šípkovou Růženku.
Everest čistí nás, jak vyčistíme Everest?
Neziskové organizace ve spolupráci s místními vládami se pokoušejí Mt. Everest vyčistit. V roce 2014 například zahájila podle National Geographic nepálská vláda kampaň, která spočívá v ukládání záloh. Každý, kdo horu navštíví, musí zaplatit zálohu ve výši 4 000 dolarů (v přepočtu zhruba 86 400 Kč) a peníze jsou mu vráceny, pokud se vrátí s osmi kilogramy odpadků – tedy s množstvím, které jeden člověk vyprodukuje při výstupu a sestupu.
Někteří odborníci a odbornice rovněž navrhují zavést limity nebo harmonogramy, které by kontrolovaly, kolik lidí smí na svahy a hřebeny Everestu v danou chvíli vstoupit. K frontám na vrchol, jejichž snímky obletěly v roce 2019 svět a staly se virálními, ale prý už nedochází.
Navzdory své stoupající oblíbenosti a větší dostupnosti je výstup na Everest stále pro mnoho horolezců a horolezkyň transformativním zážitkem na celý život. „Ať už lidé dosáhnou vrcholu, nebo ne, odcházejí z hory změnění. Pokud jste někdy snili o tom, že se stanete astronautem, tady se k vašemu snu přiblížíte, jak to jen jde: ve výšce 9 000 metrů nad mořem, pohledem do vesmíru,“ popsal pro LiveScience Eric Simonson, ředitel himálajského programu International Mountain Guides, který byl na Everestu hned několikrát.
„Nejsou to hory, které zdoláváme. Zdoláváme sami sebe,“ verbalizoval pocity z výstupu na nejvyšší horu světa Edmund Hillary.
