„Cítila jsem touhu naplno žít svůj vztah s Bohem a skrze vnitřní modlitbu sloužit druhým,“ říká sestra Marie (28). Do komunity bosých karmelitek vstoupila v devatenácti letech po maturitě. Povídáme si s ní v rekonstruovaném klášterním areálu v Drastech.
„Dnes si nevybavuji, co přesně mě tam oslovilo. Nebylo to něco racionálního, že bych si řekla: ‚Ano, takhle chci žít.‘ Spíš to byl takový impuls zvnějšku, který aktivoval něco vnitřního, co už tam předtím muselo být.“
Povolání (jak vstup do řádu karmelitky označují) opustit světský život a sloužit Bohu začala sestra Marie pociťovat dva roky předtím, než své přání přetavila do reálných kroků. Vnitřní tažení směrem k bosým karmelitkám objevila díky četbě dvou knih od karmelských svatých: Terezie Benedikty od Kříže, známé jako Edith Stein, a Terezie od Dítěte Ježíše.
Bosé karmelitky žijí kontemplativním způsobem života v papežské klauzuře (tedy veřejnosti uzavřeném nepřístupném prostoru), velkou část dne tráví tichou modlitbou a pohybují se jen v rámci klášterního prostoru. Žijí tak prostorově zcela odděleně od okolního světa a veřejnosti: odejít z klášterního komplexu ven, či do něj naopak vstoupit je povoleno jen za specifickými účely. Řádové sestry vychází například kvůli volbám či k lékaři, z venkovního světa dovnitř může vstoupit například instalatér či lékař.
Sestry mohou rodiny přivítat na návštěvu jen jednou měsíčně v tzv. hovornách a limitovaná je například i e-mailová korespondence. „Nebereme to jako útěk či oddělení se od světa, ale jako jakési poodstoupení, které by nám mělo umožnit být ve světě skrze modlitbu hlouběji přítomné. Je to prostor, který napomáhá k naplňování našeho hlavního poslání, kterým je vnitřní modlitba. Přímluva za druhé,“ interpretuje pro nás sestra Marie.
Zajímá nás, zda se ten pocit, ten impuls, o kterém mluvila a který ji dovedl až sem, dá popsat. „Moc ne, je to podobné, možná, jako se zamilovaností. Nemá to racionální podklad – to by vlastně bylo i zvláštní. Není to jako když si člověk volí vysokou školu nebo zaměstnání, kde zvažuje pro a proti. Tady je základem něco z podstaty nevyslovitelného, tedy Bůh, tím pádem se toho moc slovy popsat nedá. Tím by se to velmi schematizovalo, velmi zúžilo,“ líčí.
