Nuselský most patří neodmyslitelně k Praze. Už během jeho stavby ale zemřel jeden z dělníků a další tři stovky lidí spáchaly skokem z obávaného mostu sebevraždu.
Život bez Nuselského mostu si dnes již obyvatelé a obyvatelky Prahy nedokážou představit. Po stavbě, která propojuje Karlov s Pankrácem, denně projede 160 tisíc aut, 750 souprav metra a projde po něm nespočet lidí. Jenže historie jednoho z nejvyšších a nejdelších mostů v Evropě je komplikovaná a temná. Na Nuseláku zemřely tři stovky lidí.
Jak to všechno začalo
První návrh na propojení Karlova a Pankráce mostem přistál na pražském magistrátu již v roce 1903 od inženýra Jaroslava Marjanka. A začal pomyslný souboj. Někteří jej chtěli postavit ve stylu funkcionalismu, jiní fandili říšské architektuře.
Městští architekti a vysoce postavení pracovníci magistrátu se tak dlouho nemohli dohodnout na tom, jak by mělo přemostění centra Prahy vypadat, a možná právě proto se na odvážném návrhu začalo pracovat až o 60 let později.
První veřejná soutěž na podobu Nuselského mostu byla vypsána v roce 1918, avšak žádný z návrhů nesplňoval očekávání magistrátu. Podobná situace se pak odehrála také v letech 1919 a 1926, kdy úředníci do soutěže přidali nová pravidla, že most musí měřit minimálně 21 metrů na šířku a uvnitř bude prostor pro kolejový provoz. Realizace se logicky opět oddálila.
Až do roku 1947 pak byly vypsány desítky veřejných soutěží, přičemž podmínky se neustále měnily. Most měl být najednou o šest metrů širší, konstrukce musela být trámová, jako stavební hmota nesměl být použit cement. Architektům z toho šla hlava kolem.
Ke změně došlo až v roce 1947. Po druhé světové válce začala nová éra a spolu s ní i další kolo soutěže. Do něj se tentokrát přihlásily tři desítky návrhů a osm z nich postoupilo. Vítězný koncept nakonec předložilo architektonické trio Jan Vítek, Miroslav Sůra a Robert Bucháček. Tím však obstrukce kolem výstavby Nuselského mostu neskončily.
V říjnu 1963 Praha konečně schválila finální podobu mostu a o dva roky později proběhlo slavnostní položení stavebního kamenu. K výstavbě Nuselského mostu inženýři použili techniku letmé betonáže, most se proto stavěl po částech a pro jeho výstavbu bylo použito více než 20 tisíc krychlových metrů betonu. A stálo to za to. Nuselák je jedním z nejdelších a nejvyšších mostů v Evropě, avšak vše kolem jeho výstavby a fungování není jen růžové…
V druhém pilíři Nuselského mostu je údajně zabetonován dělník
Na 42,5 metru vysoká betonová stavba propojující Karlov a Pankrác brala životy ještě před svým dostavěním. V 60. letech si Nuselský most vyžádal první oběť. Tou se údajně stal dělník, který spadl do rozestavěného pilíře plného zasychajícího betonu. Pár vteřin po pádu zemřel a jeho tělo se nikdy nepodařilo vyprostit. Uvízlo v betonu a podle mnohých svědectví bylo nakonec do pilíře zalito. Pokud jsou tato svědectví pravdivá, tělo dělníka je dodnes pohřbeno v druhém pilíři ze směru od Karlova.
Podle městských legend je pád dělníka do pilíře důvodem, proč na Nuselském mostě panuje tak temná energie a proč si stavba během následujících let vyžádala tolik lidských životů.
Zatěžkávací zkoušky jako podívaná pro celou Prahu
Na Nuselský most se po incidentu upínal zrak široké veřejnosti a zájem o velkolepou stavbu vyvrcholil v roce 1970, kdy na mostě probíhaly zatěžkávací zkoušky. Snímek Nuseláku, na který najelo na 66 tanků T-55, obletěl celý svět a akce přilákala i zvídané pohledy lidí z celé Prahy. Při další zkoušce pak na mostě inženýři zažehli silné raketové motory, které měly prověřit dynamickou zátěž a rozkmitávání konstrukce. A protože všechny zkoušky dopadly na výbornou, stavba se konečně v roce 1973 dočkala slavnostního otevření.
Obávaný most sebevrahů
Takto vysoký most v centru Prahy se ale brzy stal místem, které přitahovalo desítky sebevrahů. Dodnes není známo, kolik lidí na Nuseláku spáchalo sebevraždu, neboť minulý režim všechny takové případy raději ututlával a v novinách žádné zprávy o úmrtích z vlastní vůle nevycházely. Stavba pokřtěná jako most Klementa Gottwalda, tedy jménem tehdejší komunistické modly, nesměla být spojována s ničím negativním. Úřady proto musely o obětech mlčet a kolem mrtvých těl pod Nuselským mostem vznikaly jen legendy. S předrevoluční historií mostu je dnes proto spojován pouze jeden smrtelný úraz, a to nešťastný pád dělníka při konstrukci stavby.
Podle různých svědectví a pamětí vysloužilých policistů byl však pohled z Nuselského mostu tím posledním pro zhruba 300 lidí. A k těmto úmrtím mělo dojít hlavně během prvních 20 let od otevření mostu.
Pokud mají zrovna obsazeno, poskytují pomoc někomu jinému, určitě tedy zkus zavolat po chvíli znovu a opakovaně.
Jsi už dospělý*á, trápí tě myšlenky na sebevraždu a neumíš si žádné jiné východisko představit? Zavolej na Linku první psychické pomoci 116 123.
V roce 1990 totiž došlo k případu, který úřady donutil zvýšit bezpečnost na mostě. Z Nuseláku skočila teprve 29letá žena, která z něj jen těsně předtím shodila svého sedmiletého syna. Případ natolik otřásl veřejností, že vznikl velký tlak na magistrát, který nakonec metr vysoké zábradlí zabezpečil pletivem. Ani to však nezabránilo dalším tragédiím. Změna nastala až v roce 2007, magistrát na plot přistavěl nástavbu z kluzkého plechu, na kterou se nepodařilo vylézt ani horolezcům.
Životy nešťastníků a nešťastnic, kteří na Nuselském mostě ukončili svůj život, dnes připomíná pomník sochaře Krištofa Kintery. Najdeš ho v parku pod propastí a jedná se o pouliční lampu obrácenou z údolí vzhůru k mostu, nese symbolický název Z vlastního rozhodnutí.
Temné energie i vražedný gang
Velké množství sebevražd spáchaných skokem z Nuselského mostu přispělo k tomu, že se společností začaly šířit nejrůznější konspirační teorie o tom, proč k smrtelným tragédiím dochází. Jedna z nich vyprávěla o vražedném gangu, který lidi z mostu shazuje pro svoje potěšení. Teorii, jež se nikdy nepotvrdila, nahrávala skutečnost, že jen málo osob, které si vzaly život, napsalo dopis na rozloučenou.
Další teorií jsou temné energie, které na pražském mostě cítí kolemjdoucí.
V určitých chvílích měli lidé, kteří po Nuseláku jen procházeli, nesnesitelné nutkání z mostu skočit. Existují údajně i případy sebevrahů, kteří se zabili skokem dolů a za zábradlím mostu nechali třeba jen nákup, se kterým se vraceli domů.
Opravdu existuje temná síla, která nutí lidi skočit? Tuto myšlenku se snažil potvrdit záhadolog a spisovatel Otomar Dvořák, který v 90. letech spolupracoval s jistým Rudolfem žijícím poblíž mostu. Rudolfa prý po 17 let pronásledovaly tajemné přízraky, které se Otomar rozhodl prozkoumat. Pomocí vědeckých přístrojů zjistil, že půda v okolí Nuseláku je na některých místech rozkmitána bludnými proudy, které pronikají do okolních bytů. Jejich nejsilnější vliv pak cítil právě v domě Rudolfa. Čemu věříš ty a pociťuješ na Nuseláku zvláštní energii, když po něm jdeš?
