Zpravodajský portál pro moderní generaci, která se zajímá o aktuální dění.
Zajímá tě aktuální dění? Zprávy z domova i ze světa najdeš na zpravodajském webu. Čti reportáže, rozhovory i komentáře z různých oblastí. Sleduj Refresher News, pokud chceš být v obraze.
Nepodařilo se uložit změny. Zkus se nově přihlásit a zopakovat akci.
V případě že problémy přetrvávají, kontaktuj prosím administrátora.
OK
Přímo v centru Prahy se nachází okázalá budova, která dnes nese název Petschkův palác. Její historie sahá až do 20. let 20. století. To nejhorší se v ní odehrálo během okupace v roce 1939.
Političtí vězni a vlastenci v ní byli mučeni, lámali jim prsty, vytrhávali vlasy a zavírali je na samotku do místnosti plné vody.
Majitelé Petschkova paláce uprchli před nacisty do Anglie
Petschkův palác najdeš v Praze na adrese Politických vězňů 931/20. Mohutná novoklasicistní budova byla vystavěna mezi lety 1923 až 1929 na základě návrhů architekta Maxe Spielmanna, a to bankéřem, právníkem a podnikatelem Juliem Petschkem. Petschkovi v té době patřili k jedné z nejvýznamnějších českých podnikatelských rodin, a aby mohli veškerý svůj byznys spravovat z jednoho místa, nechali si vystavět Bankovní dům Petschek a spol., jak se dříve Petschkův palác jmenoval.
Podnikatelského ducha v rodině probudil Moses Petschek, který v roce 1871 nakoupil akcie neprosperující Mostecké uhelné společnosti, na kterých v pozdějších letech vydělal velké peníze. Jednalo se o velmi prozíravý krok. Mosesi se tehdy podařilo odhalit vzrůstající potenciál na trhu s uhlím a rodině pak nic nebránilo v tom, aby dál rozšiřovala svůj majetek.
Uhelný průmysl však nebyl tím, kde se potomci Mosese viděli v budoucnu. Lákal je obor finančnictví a chtěli založit banku. Obrovskou banku. A tak vznikl Bankovní dům Petschek, který byl na onu dobu velmi moderní, měl železobetonovou konstrukci, členěný interiér, telefonní ústřednu, potrubní poštu, a dokonce i klimatizaci. V suterénu se nacházely masivní, pečlivě zabezpečené sejfy a dopravu mezi jednotlivými patry zajišťovaly páternostery, které v Petschkově paláci najdeš i dnes.
Psal se rok 1939 a Petschkova rodina pochopila, že nacismus je v Česku na vzestupu a rodině hrozí rasová perzekuce. Prodala proto všechen svůj majetek včetně Petschkova paláce a uprchla do Británie. Později pak do Spojených států. Veškerý její majetek tak nově připadl československému státu, který s ním mohl naložit, jak jen chtěl.
„Budova Petschkova paláce je bývalou bankovní budovou, postavenou židovskou bankéřskou rodinou Petschků. Protože šlo o bohaté stavebníky, kteří si potrpěli na okázalost, jak ostatně dokládají tři přepychové vily příslušníků tohoto rodu v Bubenči, i bankovní palác v centru Prahy byl postaven bytelně a z kvalitních materiálů. Právě proto byla budova vybrána za sídlo gestapa v době druhé světové války, ostatně podobně byly okupační mocí a jejími složkami zabrány přepychové vily rodiny Petschků, zatímco jejich majitelé odešli do emigrace,“ okomentovala pro Refresher historii Petschkova paláce historička Kateřina Bečková.
Budovu si ihned zabralo gestapo, které si v ní zřídilo operační štáb a následujících šest let odtud řídilo teror proti českému národu. Gestapu se líbilo umístění paláce v centru Prahy, jeho velikost, ale i vybavení, o němž veřejnost neměla přesnou představu. Říšská státní tajná policie v Petschkově paláci zaměstnala na 1 200 osob, avšak prostory musela nejprve lehce zrekonstruovat. Sejfy se proměnily v malé izolované cely, v nichž byli v pozdějších letech vězněni odpůrci režimu a ti, kteří se mu nechtěli podvolit.
Co se dělo za zdmi Petschkova paláce? Mučírna gestapa
Do budovy byli přiváženi vězni z pankrácké věznice. První místnost, v níž byli přijímáni, byl tzv. biograf. V něm zadržení seděli dlouhé hodiny na dřevěných lavicích, koukali na prázdnou bílou zeď, měli zakázáno spolu hovořit a museli sedět zpříma, s rukama na kolenou. Pokud tyto pokyny někdo porušil, byl tvrdě potrestán třemi dny půstu, stáním bez oddechu nebo brutálnějšími způsoby.
Samostatné výslechy probíhaly v jednotlivých patrech, přičemž pozornost se nejvíce upínala na to první. V prvním patře v místnosti číslo 102 totiž vznikla mučírna gestapa, ve které se v minulosti ocitli Alois Eliáš, Karel Hašler, Alfons Mucha, Vlasta Burian, Vladislav Vančura, Julius Fučík a mnoho dalších. Prameny uvádí, že Petschkovým palácem prošlo na 35 000 osob, avšak konečné číslo není jisté. Ne všichni totiž do budovy vcházeli hlavním vchodem a ne všichni ji také opustili.
Vězni byli v Petschkově paláci vyslýcháni, mučeni a po nástupu říšského protektora Reinharda Heydricha v prostorech vznikl také stanný soud, který rozhodoval o osudech zadržených osob, posílal je do koncentračních táborů nebo na popraviště.
Zdroj: Wikimedia Commons/VitVit/volně k užití
Vyslýchaným drtili prsty a vráželi jim jehly pod nehty
Mučírna gestapa, která vznikla v prostorech Petschkova paláce, byla nechvalně proslulá po celém Československu. Čeští vlastenci a odbojáři byli mláceni pěstmi, obušky, důtkami, byli zavíráni na samotku do místnosti, jejíž podlahu pokrývala voda, nebo byli psychicky týráni.
„Hrubé zdivo a po něm tekla voda. Svázali vás do kozelce a po výslechu vás tam nechali ležet. Když vás pak hodili do cely, když jste měl štěstí, přišel jste k sobě, pokud ne, pošel jste. Metody, které Němci používali, byly skutečně drastické,“vzpomínal na místnost s vodou politický vězeň Vladimír Lorenz.
„Vyslýchající se mi zřejmě snažil brnkat na nervy. Chvíli se na mě díval a zeptal se: ‚Máš děvče?‘ Odpověděl jsem, že nemám. A on řekl: ‚Matku ale máš,‘ a já přisvědčil. Namířil na mě revolver a s takovým tiše výhrůžným hlasem řekl: ,Tak tu už neuvidíš.‘ To mě trochu rozhodilo, ale ustál jsem to, vždyť to ani jinak nešlo,“ popsal zase skaut František Wretzl.
Praktiky, k nimž se gestapo uchylovalo, byly opravdu brutální. Vězňům drtili prsty, vráželi jim jehly pod nehty, trhali jim vlasy a mlátili je. Někdy i jen tak pro radost, když zadržení čekali na výslech. Vězni byli mláceni pěstmi, důtkami, ale třeba také obuškem, který byl vyrobený z lidských kostí. Někdy jim také oblékali vesty s ocelovými pružinami, které vyslýchaným poranily vnitřní orgány, avšak navenek to nebylo vidět.
Jednou z nejobávanějších osob působících v Petschkově paláci byl kriminální inspektor III. oddělení Oskar Fleischer, kterému bylo přezdíváno Řezník. Ten před vyslýchané mnohdy přivedl i jejich rodiny, které mučil přímo před nimi, aby je přinutil k přiznání. Svou zkušenost s ním má například rodina Moravcových, v jejímž bytě se nějaký čas skrýval Karel Čurda. Právě on udal Marii Moravcovou, která kvůli obavám z mučení spáchala sebevraždu, a její uříznutou hlavou pak gestapo mučilo jejího syna Vlastimila Moravce, který byl nakonec v roce 1942 popraven.
Po osvobození se Petschkův palác vrátil do vlastnictví českého státu a gestapáci, kteří v něm mučili tisíce lidí, se rozutekli. Oskar Fleischer nebyl nikdy dopaden, po válce uprchl do Německa a tam se jeho stopa ztrácí.
Potrestán nebyl ani Hans Ulrich Geschke, šéf pražského gestapa, který se osobně účastnil vypálení Lidic, velel gestapu při zásahu v kryptě kostela sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ulici a v Petschkově paláci předsedal stanným soudům. Geschke byl v roce 1942 převelen do Drážďan, poté do Budapešti, kde si pravděpodobně změnil identitu a za své skutky nebyl nikdy potrestán. Stejně jako například jeho následovník Ernst Gerke, který zůstal nepotrestán i přes opakované žádosti o jeho vydání.
Petschkův palác byl pak oficiálně opuštěn členy gestapa v ranních hodinách 9. května 1945. Ti chytřejší se však rozutekli již mnohem dříve.
Hrůznou mučírnu dnes obývá Ministerstvo průmyslu a obchodu
Petschkův palác, v němž se odehrávaly takové hrůzy, stojí na svém místě dodnes. Po roce 1989 se stal národní kulturní památkou a bylo do něj umístěno Ministerstvo zahraničního obchodu, které pak vystřídala část Ministerstva průmyslu a obchodu. Přeživší pak v suterénu budovy nechali vybudovat památník, který má přiblížit hrůzy, k nimž v budově docházelo, a nyní jej spravuje Český svaz bojovníků za svobodu. V suterénu můžeš rovněž najít kopii tehdejší mučírny.
Podle historičky Kateřiny Bečkové není důvod pohlížet na budovu pouze negativně. „Petschkův palác je kvalitní architekturou s novoklasicistním výrazem, který je typický pro stavby konzervativního účelu, jako jsou bankovní budovy, které musí už ze své podstaty budit dojem solidnosti a vážnosti. Jeho zneužití gestapem za druhé světové války vůbec nesouvisí s hodnotou architektury a neměli bychom stavbu samotnou za to odsuzovat nebo trestat,“ uvedla.
„Tragický příběh obávané ‚Pečkárny‘ je nyní připomenut památníkem uvnitř budovy, ale neměl by se odrážet v nějaké celospolečenské nenávisti k samotné stavbě. Nevidím proto nic neetického na dalším kancelářském využití Petschkova paláce, protože nejde o budovu postavenou přímo pro výslechy a mučení,“ dodala Bečková.
Pokud se chceš podívat do míst, v nichž byli mučeni vlastenci a odboráři, můžeš do Petschkova paláce vyrazit spolu s průvodcem. Prohlídka je zdarma, ale je nutné se na ni dopředu objednat.
Zdroj: Wikimedia Commons/IgorCalzone1/volně k použití
