Kazmův celovečerní film vznikl, přesah do reality má. Mobilizuje lidi k hazardní hře.
V úterý večer jsme krátce po zhlédnutí předpremiéry zveřejnili text s odpovědí na otázku, jestli má smysl jít na Kazmův film do kina. A potom, co se někdo stihl zasmát a někdo pohoršit, přinášíme několik důvodů, proč je lepší ušetřit peníze, čas i víru v lidstvo.
ONEMANSHOW: The Movie předcházela ohromná mediální kampaň. Kamil Bartošek se infiltroval na festival do Karlových Varů, prošel si mediálním kolečkem rozhovorů (z nichž na některé přišel ozbrojený) a usilovně přesvědčoval veřejnost, že film vznikl a opravdu bude mít přesah do reality. A to je, alespoň z části, pravda.
Zapomněl zmínit, že 1 hodinu 40 minut trvající snímek je především nepříliš etická reklama na hazardní hry, které si můžeš v realitě zahrát. Internetový impresário z Kroměříže na předpremiéře poprosil přítomné, aby alespoň do čtvrteční premiéry nezveřejňovali detaily o příběhu, a já budu jeho žádost respektovat. Jen pro ilustraci si ale můžeš představit Dannyho parťáky, respektive video s tematikou Parťáků pro maturitní ples čtvrté bé.
V případě ONEMANSHOW: The Movie je ale úplně jedno, o čem by snímek byl. Kazma by v něm mohl krást baterie z elektrických koloběžek, vysávat hadicí benzín z nádrží aut nebo postávat za základkou, prodávat tam dětem piko a utržené peníze schovat v random Alzaboxu.
Kód k němu se skrývá ve filmu, tak si zaplať ještě pár vstupenek a možná, ale opravdu jenom možná na správnou kombinaci přijdeš. A když budeš mít jó štěstí, vyfasuješ výherní lístek, kde je číselná kombinace napsaná. Producent mezitím bude na počítači se spoustou blikátek (podobně jako ve filmu) sledovat, jak mu roste pasivní příjem, a tetelit se, jak to jednou zase dobře vymyslel.
Osmatřicetiletý Kazma Kazmitch si za svou kariéru prošel řadou proměn. Začínal jako floutek, který se nebál rýpat do lidí, do kterých se v Česku nerýpe. Později se proměnil v jokerovskou chaotickou entitu (kousek s Heidi Janků nebo falešným Jimem Carreym), aby se později změnil v Robina Hooda ve slunečních brýlích.
Robin „ALE“ Hood, který by mohl hlásit: „Ano, stereotypizoval jsem lidi s Tourettovým syndromem, ale dal jsem peníze na charitu. Ano, zinscenoval jsem autonehodu, ale jenom proto, abych mohl neexistující statistikou poukázat na autonehody.“ Mimochodem, experiment, na který se Kazma odvolával v případě zastavování u nehod, se vyhodnotil jako neetický, a proto jej nikdo (kromě Kamila) nezrealizoval.
V epizodě ONEMANSHOW o autě Leoše Mareše nejdřív Bartošek Mareše zdiskredituje a vypere na veřejnosti špinavé prádlo, aby pak mohl vydat píseň Cizí zeď, kde „další jed plodí další jed“. Fakt, že první dávka jedu šla v tomto (i v jiných) případě právě od Kazmy, vzbudí přinejlepším rozpaky. A podobného principu se nám dostává i v případě jeho celovečerního filmu.
Známý mystifikátor se snaží legální cestou očesat hazardní společnost, aby mohl spustit vlastní soutěž s pravděpodobností výhry podobnou stíracím losům. A co hůř, bylo by naivní si myslet, že v tom ve skutečnosti ona společnost nejede s ním (toto je pouze spekulace, pozn. red.). Aby z celé situace vyšel jako spasitel, rozhodl se ještě darovat hračky dětskému domovu, protože kdyby mu (nebo kamkoliv jinam) věnoval balík peněz, o který se hraje, nehledali by lidé při druhé (nebo třetí) návštěvě kina indicie a kolečka by se tak rychle netočila.
Onu spasitelskou sebeprezentaci ještě umocňuje filmový Kazma, se kterým se chodí fotit fanoušci, každou situaci dokáže vyřešit s chladnou hlavou, jeho přátelé ho uctívají a přítelkyně o něm mluví jako o Jamesi Bondovi (doslova, omlouvám se za spoiler). Kazma, který udělá chybu a místo omluvy udělá další podvod. Kazma, který před projekcí mluví o pokoře, ale na pódiu sálu stojí sám, zatímco se zbytek delegace krčí pod ním.
Snímek, který si sám napsal, naprosto nekriticky ukazuje Bartoška jako mocnou bytost balancující mezi Ježíšem Kristem, Casanovou a Batmanem. Pravda je ale taková, že je prostě jenom hustler a hrát jeho hru je ekvivalentem podpisu smlouvy v multi-level marketingu nebo snahy zbohatnout v casinu. Jen s tím rozdílem, že tuhle partičku mohou legálně rozehrát i děti.
Nakonec pár vět o filmu, o jehož příběhu se nemusí psát. Je viditelné, že Kazmovu crew opustil Marcus Krug, který dokázal zhmotnit i ty nejšílenější nápady. Andy Fehu ale odvedl úctyhodnou práci – zvolil vhodnou polodokumentární a záměrně lehce amatérskou stylizaci. Lukáš Chromek složil několik opravdu povedených písní, kameraman Jakub Ševčík a střihač Tomáš Lyga se postarali o to, že film opravdu vypadá jako film, a kdyby se vypnula stopa dialogů, dalo by se na něj dívat. Za to jim patří dík a stírací los.
