Katharina Dalisda je novopečenou šampionkou Oktagonu, kde získala titul jako historicky první Němka. Tím ale její cesta nekončí, právě naopak. Vyhlíží už totiž další výzvy a co nejrychleji se chce vrátit zpátky do akce.
V Oktagonu je stále neporažená. Titul získala na turnaji Oktagon 46 ve Frankfurtu, kde svou soupeřku uškrtila gilotinou. Katharina Dalisda však není jen skvělou bojovnicí. Za sebou má i působivý příběh. Odmala bojovala s nízkou sebedůvěrou a stydlivostí. Bojové sporty jí to však pomohly překonat. V obsáhlém rozhovoru si s námi Katharina popovídala o tom, jaké jsou její další cíle, proč trénuje jen s muži a co si myslí o lidech, kteří kritizují ženské MMA zápasy.
Jsi čerstvou šampionkou Oktagonu. Jak se ti po získání titulu změnil život?
Je to víceméně stejné, cítím ale zvýšenou pozornost, více lidí mě poznává, chodí za mnou a gratuluje mi k výhře. V soukromém životě se však nic nezměnilo. Pokračuju dál ve své práci a v tréninku. Jsem ale opravdu šťastná, že jsem došla tak daleko.
Kromě toho, že jsi aktuálně jedinou ženskou šampionkou, jsi také historicky prvním držitelem opasku z Německa. Cítíš, že k tobě teď němečtí bojovníci víc vzhlíží a chtějí jít ve tvých stopách?
Ano, je to to pro mě obrovská pocta, že jsem první německou šampionkou. Spousta lidí mi říká, že jsem jejich vzorem, což je ten nejhezčí pocit. Nikdy nebylo totiž mým cílem být pro někoho vzorem, chtěla jsem to dělat jen sama pro sebe. Moc mě ale těší, že jsem teď v této pozici a můžu pomoct ostatním.
A měla jsi i ty nějaké vzory, když jsi začínala?
Mými vzory se stali mí parťáci z gymu jako Max Coga, Daniel Weichel, Christian Eckerlin, Stephan Puetz... Od těch jsem se hrozně moc naučila a sledovala jsem, co a jak dělají. Od začátku jsem k nim vzhlížela, takže právě je považuju za své největší vzory.
Všichni už dnes vědí, že jsi skvělá bojovnice, ale mohla bys nám povědět i víc o svých začátcích? Jak ses k bojovým sportům dostala?
Pocházím z džudistické rodiny a sama jsem s džudem začala v pěti letech. Zůstala jsem u toho sedmnáct let, ale nikdy jsem to nedělala na vrcholové, profesionální úrovni. Hodně jsem však trénovala, protože mě to bavilo. Mám ráda tvrdé tréninky. Pak jsem si na dva až tři roky dala od bojových sportů pauzu a trénovala jsem jenom proto, abych zůstala v kondici. Pořád jsem ale měla pocit, že mi něco chybí.
Potřebovala jsem něco nového, tak jsem se dala na kickbox. To bylo v roce 2017. Po roce kickboxu jsem vyzkoušela jeden grappligový trénink a zjistila jsem, jak zábavné to je. Rozhodla jsem se proto přejít do MMA. Nejdřív to bylo jen pro zábavu, ale čím víc jsem trénovala, tím víc jsem cítila, že bych mohla vyzkoušet zápas. Postupně se to začalo nabalovat a teď jsem tady.
V minulosti jsi otevřeně mluvila o problémech se sebedůvěrou a stydlivostí. Můžeš nám přiblížit, co jsi prožívala a jak ti to bojové sporty pomohly překonat?
Už jako dítě jsem byla velmi stydlivá a nevěřila si. A to nejen ve sportu, ale i v běžném životě. Pořád jsem si myslela, že něco nedokážu nebo že to ostatní dokážou líp. Byla to velká součást mého dřívějšího života. Postupně jsem ale začala zjišťovat, že čím víc se věnuju bojovým sportům, tím víc si sama důvěřuju. Byl to ale opravdu dlouhý proces.
Co se dočteš po odemknutí?
- Proč je pro Katharinu důležité psychické nastavení a kdy byla na dně.
- O její přípravě. Proč musí trénovat s muži a jak jim to funguje.
- Čím je inspirována Katharinina přezdívka „Tigress“.
- Co si myslí o lidech, kteří jsou proti ženským zápasům.
- Zda se jí daří skloubit práci s MMA a co dělá v „civilu“.
- Její plány do budoucna a jakou operaci musí podstoupit.
- Jak se v posledních letech proměnilo vnímání MMA v Německu.
