Tohle je návod, jak přenést trochu italského dolce vita do našich městských životů.
Kdo by nemiloval Itálii. Jen v roce 2022 navštívilo tuto zemi zhruba 75 milionů lidí.
Co je na této zemi ovšem tak specifického, že tolik z nás nepřestává přitahovat ani po každoročním pravidelném setkávání? Je to jídlo? Krajina? Moře? Sluníčko? Architektura? Životní styl? Atmosféra? Kombinace všeho jmenovaného, pravděpodobně. Jedná se o jakési italské cosi, co tam zřejmě lítá ve vzduchu a činí danou zemi nenahraditelnou. Mnozí dané pojmenovávají jako dolce vita (sladký život) nebo dolce far niente (sladké nicnedělání).
O snu být Itálii co nejblíže a co nejčastěji proto sní pravděpodobně mnoho z nás – ovšem ne vždy a ne všem se tento sen splní. (Byť deník The New York Times například popsal příběh Američanky Holly Herrmann, která se do Itálie po 38 letech intenzivního snění odstěhovala. Jak zní poselství daného textu – nikdy není pozdě.)
Ono italské cosi je ovšem do nějaké míry možné pojmenovat, poznat a jisté aspekty zreprodukovat, ať už člověk žije kdekoli. Třeba v Praze.
Co se tedy pod těmito názvy skrývá?
Jak pro Refresher připomíná Barbora Reinerová, která na svých platformách popularizuje Itálii, dolce vita je pojem z roku 1960 ze stejnojmenného filmu od známého italského režiséra Federica Felliniho. Lidé si dodnes Itálii právě s tímto pojmem mnohdy spojují. „Navzdory tomu, že Itálie je dnes všechno, jen ne one and only dolce vita,“ říká Reinerová.
Dolce far niente je podle ní ovšem něco, čím bychom se měli více inspirovat. Co „bychom měli zasadit do našich uspěchaných životů“.
„Jde o tak známou frázi a znamená v podstatě to stejné, co se na nás valí z ezo průmyslu či od jiných samozvaných koučů: užívat si přítomný okamžik. Umět se zastavit a nedělat vůbec nic. Být spokojen(a) s tím, co je tady a teď. Prožít to,“ popisuje.
Reinerovou jsme proto poprosili, aby dala dohromady několik bodů, které jsou pro onu italskost zásadní. Po konzultaci s jejím přítelem, který je původem z Itálie, jeho rodinou a několika přáteli nám seznam napsala. I když, jak sama upozorňuje: „Kdybyste se různých Italů zeptali, co dělá jejich život šťastnějším a kvalitnějším, odpovědi by se určitě lišily. Nicméně tohle je malé vodítko, které byste zaslechli u většiny dotázaných.“
- Jsme to, co jíme – zajímejme se o kvalitu jídla a dopřejme si jen to nejlepší a nejzdravější.
- Dbejme na správné trávení – bod souvisí s předešlým a v italské kultuře má stravování své pevné místo.
- Nezabývejme se tím, co nemůžeme ovlivnit – plodí to akorát zbytečný stres.
- Neztrácejme čas toxickými lidmi nebo vztahy – podepíše se to… opět na našem zdraví.
- Soustřeďme se na to, co nás baví a dělá nám největší radost – to je ta správná cesta za naplněním smyslu života.
- Radujme se z maličkostí – ty totiž tvoří celek.
- Mějme víru – ať má jakoukoliv podobu, provede nás i těmi složitějšími životními situacemi.
Reinerová pak doplňuje: „Nejedná se o žádné novinky na trhu v osobním rozvoji, ale o ověřená fakta z praxe, která jsou lety prověřená. Zkuste se dnes zamyslet alespoň nad jedním bodem a zítra přibrat další. Důležité je totiž hlavně na nic netlačit a užít si sílu dolce far niente – jak jinak než v praxi.“
Italské (pražské) podniky
V Praze je taktéž vícero italských míst, která stojí za to vyzkoušet a která mohou čas od času pomoci s bodem číslo jedna: „Zajímejme se o kvalitu jídla a dopřejme si jen to nejlepší a nejzdravější.“
Barbora Reinerová pro vás proto připravila i seznam deseti osvědčených a oblíbených pražských, přitom italských míst. Neboli podniků, „které v Praze opravdu vlastní Italové a dávají do nich patřičnou porci amore“.
1) SASY The Original
Podle Barbory se jedná o nejlepší pizzu neapolského typu v Praze. „Majitel sám pochází z Neapole a do své pizzy promítá všechno, co by měla mít. Tenký střed, vyšší okraje, lehce křupavý spodek, kvalitní suroviny. Není náhodou, že právě toto místo figuruje i v seznamu ‚50 Top Pizza‘ nejlepších míst v Evropě pro rok 2023,“ říká.
2) Voglia d'Osmica
Bistro, ve kterém podle Barbory majitel Giulio kombinuje produkty ze svého regionu z okolí Terstu, ale i Istrie. „To pravé místo, kde si vychutnat večerní aperitiv nebo zajít na lehký oběd. Giulio a jeho tým se o vás budou starat jako o vlastní a rádi vám prozradí info o každém produktu, který máte na talíři,“ doporučuje.
3) Dolce Mente
Máš chuť na něco sladkého? Na Vinohradech kousek od náměstí Míru najdeš pasticcerii (tedy cukrárnu/kavárnu, jak vysvětluje Barbora) od majitelů z Veneta. „Naleznete tu nejen regionální benátské dobroty, ale i mnoho dalších mignon dolcini a v neposlední řadě i sezónní produkty (panettone nebo colomba),“ říká.
4) Mozzarelart
„Italská řemeslná výrobna mozzarelly z Nuslí od majitelů z Apulie,“ shrnuje jednoduše Barbora. „Nakoupíte tu nejen klasiky mozzarellu, burratu nebo nodini vlastní výroby, ale i mnoho dalších dovezených sýrů, vín nebo těstovin z různých italských regionů,“ doplňuje. Druhou pobočku pak mají na Andělu.
5) Lasagneria
„Nejlepší volba pro ty, kteří nechtějí trávit x hodin doma přípravou domácích lasagní. Ty v Lasagneria na Vinohradech jsou totiž stejně dobré, ne-li lepší,“ doporučuje.
6) Il pane italská pekárna
„V srdci Žižkova pečou majitelé z Toskánska nejen na slano, ale i na sladko. Součástí obchodu jsou i další pultové lahůdky, víno nebo další trvanlivé produkty.“
Když si obchod jdeme vyfotografovat, nejsme zde jediní. Po chvilce přichází mladá slečna, zřejmě Češka. „Ciaoo,“ volá při příchodu familiárně na majitele a pokračuje: „Come stai?“ (Tedy: „Jak se máš?“) Majitel odpovídá, že pěkně, a když otázku opětuje a slečna se v italštině snaží odpovědět, s úsměvem jí opravuje gramatiku.
7) Italská domácnost
„Obchod primárně s čerstvou zeleninou a ovocem, které pan Leonardo vozí do Prahy každý týden,“ říká Barbora. Jejich stánek najdeš během pátků na trzích Jiřího z Poděbrad.
Jak Leonardo Martin popsal ve svém profilu na stránkách jiřáckých trhů, „moje rodina obchoduje s ovocem celý život, známe ty nejlepší farmáře, pěstitele a výrobce“.
Italská domácnost má i e-shop s výdejnou a kromě ovoce a zeleniny nabízí i další trvanlivé produkty z Itálie. My tam rádi nakupujeme například těstoviny – především milované orecchiette, které jsou typické pro jihoitalskou oblast Apulii.
8) Ciao piadina
„Takzvaný létající stánek s italskou street food pochoutkou původem z Emilia Romagna – piadinou. Sledujte jejich IG, ať vám nikdy neunikne aktuální lokace. Total must try!“ radí Barbora.
9) Ristorante Gastronomia i Trulli
Pokud zatoužíte po autentických chutích italského středomoří, Barbora doporučuje výlet do Podolí. „Restaurace je v rukách majitele z Apulie, a tak si tu pochutnáte nejen na skvělých těstovinách, ale i rybách a mořských plodech.“
10) Amato gelateria
Sladká tečka na závěr z rukou Pietra a jeho týmu. „Kvalitní gelato, jak má být. Respektují sezónnost a tomu odpovídají i příchutě. Sladké potěšení najdete v Praze 1 i 7,“ zakončuje Barbora.
V Praze je ovšem dobrých, ale bohužel i těch méně dobrých italských míst nespočet. Barbora proto nakonec ještě radí, jak poznat skutečně italské podniky od těch „italských“.
Co si budeme, italská kuchyně je jednou z nejpopulárnějších napříč kontinenty. V samotné Praze nalezneme desítky podniků, které se s hrdostí označují za italské. Bohužel ve spoustě z nich nalezneme menu, které je Itálií spíše inspirované a ve výsledku dosti přizpůsobené českému jazýčku.
Jak takovou věc rozklíčovat na první pohled? Stačí sjet očima na nabídku, a jakmile naleznete divokosti typu „pizza, těstoviny, česká kuchyně“, „eidam na pizze“, „spaghetti carbonara se smetanou“, „gnocchi s kuřecím masem a smetanovou omáčkou“, tak tady italskou autenticitu bohužel nehledejte.
