Tohle je návod, jak přenést trochu italského dolce vita do našich městských životů.
Kdo by nemiloval Itálii. Jen v roce 2022 navštívilo tuto zemi zhruba 75 milionů lidí.
Co je na této zemi ovšem tak specifického, že tolik z nás nepřestává přitahovat ani po každoročním pravidelném setkávání? Je to jídlo? Krajina? Moře? Sluníčko? Architektura? Životní styl? Atmosféra? Kombinace všeho jmenovaného, pravděpodobně. Jedná se o jakési italské cosi, co tam zřejmě lítá ve vzduchu a činí danou zemi nenahraditelnou. Mnozí dané pojmenovávají jako dolce vita (sladký život) nebo dolce far niente (sladké nicnedělání).
O snu být Itálii co nejblíže a co nejčastěji proto sní pravděpodobně mnoho z nás – ovšem ne vždy a ne všem se tento sen splní. (Byť deník The New York Times například popsal příběh Američanky Holly Herrmann, která se do Itálie po 38 letech intenzivního snění odstěhovala. Jak zní poselství daného textu – nikdy není pozdě.)
Ono italské cosi je ovšem do nějaké míry možné pojmenovat, poznat a jisté aspekty zreprodukovat, ať už člověk žije kdekoli. Třeba v Praze.
Co se tedy pod těmito názvy skrývá?
Jak pro Refresher připomíná Barbora Reinerová, která na svých platformách popularizuje Itálii, dolce vita je pojem z roku 1960 ze stejnojmenného filmu od známého italského režiséra Federica Felliniho. Lidé si dodnes Itálii právě s tímto pojmem mnohdy spojují. „Navzdory tomu, že Itálie je dnes všechno, jen ne one and only dolce vita,“ říká Reinerová.
Dolce far niente je podle ní ovšem něco, čím bychom se měli více inspirovat. Co „bychom měli zasadit do našich uspěchaných životů“.
„Jde o tak známou frázi a znamená v podstatě to stejné, co se na nás valí z ezo průmyslu či od jiných samozvaných koučů: užívat si přítomný okamžik. Umět se zastavit a nedělat vůbec nic. Být spokojen(a) s tím, co je tady a teď. Prožít to,“ popisuje.
Reinerovou jsme proto poprosili, aby dala dohromady několik bodů, které jsou pro onu italskost zásadní. Po konzultaci s jejím přítelem, který je původem z Itálie, jeho rodinou a několika přáteli nám seznam napsala. I když, jak sama upozorňuje: „Kdybyste se různých Italů zeptali, co dělá jejich život šťastnějším a kvalitnějším, odpovědi by se určitě lišily. Nicméně tohle je malé vodítko, které byste zaslechli u většiny dotázaných.“
- Jsme to, co jíme – zajímejme se o kvalitu jídla a dopřejme si jen to nejlepší a nejzdravější.
- Dbejme na správné trávení – bod souvisí s předešlým a v italské kultuře má stravování své pevné místo.
- Nezabývejme se tím, co nemůžeme ovlivnit – plodí to akorát zbytečný stres.
- Neztrácejme čas toxickými lidmi nebo vztahy – podepíše se to… opět na našem zdraví.
- Soustřeďme se na to, co nás baví a dělá nám největší radost – to je ta správná cesta za naplněním smyslu života.
- Radujme se z maličkostí – ty totiž tvoří celek.
- Mějme víru – ať má jakoukoliv podobu, provede nás i těmi složitějšími životními situacemi.
Reinerová pak doplňuje: „Nejedná se o žádné novinky na trhu v osobním rozvoji, ale o ověřená fakta z praxe, která jsou lety prověřená. Zkuste se dnes zamyslet alespoň nad jedním bodem a zítra přibrat další. Důležité je totiž hlavně na nic netlačit a užít si sílu dolce far niente – jak jinak než v praxi.“
Italské (pražské) podniky
V Praze je taktéž vícero italských míst, která stojí za to vyzkoušet a která mohou čas od času pomoci s bodem číslo jedna: „Zajímejme se o kvalitu jídla a dopřejme si jen to nejlepší a nejzdravější.“
Barbora Reinerová pro vás proto připravila i seznam deseti osvědčených a oblíbených pražských, přitom italských míst. Neboli podniků, „které v Praze opravdu vlastní Italové a dávají do nich patřičnou porci amore“.
