V pravěkých společnostech byli lovci výhradně muži, zatímco ženy plnily úlohu sběraček. To jsme se přece učili už na základní škole, no ne? Pravda je ale zřejmě někde trochu jinde.
Muž-lovec. Jedině toto spojení, některými označované jako teorie, lidem po desetiletí připadalo správné. Odkazuje na údajnou dělbu práce v pravěkých společenstvích, která měla mít kořeny v biologických rozdílech mezi muži a ženami a genderových rolích.
Vždyť je to přece logické, ne? Muži, jakožto fyzicky silnější jedinci, lovili zvířata, zatímco ženy sbíraly plody, staraly se o děti a teplo domova, tedy jeskyně. Schválně si vyhledej obrázky s klíčovými slovy „pravěký lovec“. Vidíš nějakou ženu?
Antropologové a antropoložky se tento obraz lovecko-sběračské minulosti snaží vyvracet již řadu let, v učebnicích, filmech, knihách (...) ale přetrvává. Mnozí jej rovněž využívají jako argument k udržení tzv. „tradičních rolí“, které jsou „staré jako lidstvo samo“. Dnes už je ale jasné, že je nesprávný.
Vědecká obec: Celá desetiletí jsme to měli špatně
Na mýtus muže-lovce naposledy upozornily vědkyně ze Seattle Pacific University v USA v červnu letošního roku. Tým si na začátku výzkumu vytyčil ambiciózní cíl: projít záznamy o pravěkých společnostech sepsané v období od 19. století až po současnost – a dopátrat se pravdy.
„Naším cílem bylo vrátit se k původním etnografickým zprávám o těchto populacích a zjistit, co bylo o loveckých strategiích skutečně napsáno,“ uvedla jedna z výzkumnic Cara Wall-Scheffler pro NPR. Vědkyně zkoumaly literaturu o 63 různých společnostech po celém světě. Mezi nimi byly například společnosti ze Severní a Jižní Ameriky, Afriky, Austrálie, Asie a oceánské oblasti.
Jejich výzkumná studie publikovaná v odborném časopise PLOS One došla k závěru, že v 79 procentech zkoumaných společností, pro které existují potřebná data, lovily (i) ženy.
„Ze 63 různých společností mělo 50 (79 procent) skupin dokumentaci o tom, že lovily ženy. Ve společnostech, kde byl lov považován za nejdůležitější činnost pro obživu, se jej ženy aktivně účastnily ve 100 procentech případů,“ okomentoval závěry vědecký tým.
Typ zvěře, kterou ženy lovily, se lišil v závislosti na konkrétní populaci. Ze zkoumaných společností, které disponovaly údaji o lovu žen, uvádělo 45 (90 procent) z nich také údaje o velikosti zvěře. Z nich 46 procent žen lovilo malou zvěř, 15 procent střední zvěř, 33 procent velkou zvěř a ve čtyřech procentech z těchto společností lovily ženy zvěř všech velikostí.
Studie rovněž odhalila, že lovci a lovkyně měli rozdílné strategie. Například u kmene Agta muži téměř vždy používali luky a šípy, zatímco ženy dávaly přednost nožům. Muži se častěji vydávali na lov sami nebo ve dvojicích, zatímco ženy obvykle lovily ve skupinách se psy – a mnohdy na lovecké výpravy braly i děti. Pravěký multitasking.
Myslím, že vedle mýtu, že Bůh stvořil ženu z mužova žebra, aby mu byla pomocnicí, je mýtus, že muž je lovec a žena sběračka, pravděpodobně druhým nejtrvalejším mýtem, který naturalizuje podřízenost žen.
– Kimberly Hamlin, profesorka historie na Miami University
Zbraně neznamenají penis
V roce 2020 jiný vědecký tým objevil devět tisíc let staré lidské kostry v Andách, pohřbené spolu s nástroji na lov a úpravu velké zvěře. Fakt, že mrtvola byla pohřbena spolu se zbraněmi, vedl archeology k domněnce, že kostra je mužská. Ukázalo se ovšem, že kamenné hroty k porážení velkých zvířat, nůž, kamenné šupiny k odstraňování vnitřností a nástroje k seškrabávání a vydělávání kůží patřily ženě, která zemřela ve věku okolo 17 až 19 let.
„Pravděpodobně i kvůli sexistickým předpokladům o dělbě práce v západní společnosti archeologické nálezy žen s loveckými nástroji prostě neodpovídaly převládajícímu pohledu na svět,“ okomentoval nález jeden z autorů studie a odborný asistent antropologie na Kalifornské univerzitě Randy Haas.
Aby vědci a vědkyně zjistili, zda tato žena, pravěká lovkyně, nebyla výjimkou, prozkoumali 429 koster na 107 pohřebištích v Severní a Jižní Americe z období pozdního pleistocénu a raného holocénu, tedy z doby před přibližně osmi tisíci až 14 tisíci lety. Z celkového počtu jedinců pohřbených s loveckými nástroji jich bylo 40 procent ženského pohlaví.
Znamená to snad, že si nevykládáme historii lidstva tak úplně správně? Přepište dějiny!
O tom, že ve výkladech lidské evoluce přetrvávají mýty o muži-lovci a mužské biologické nadřazenosti, píší ve své studii také antropoložky Cara Ocobock a Sarah Lacy. „Představy o roli, kterou v evoluční minulosti hrály ženy, se zakládají na stereotypech a mylných představách o jejich fyzických a intelektuálních schopnostech. Zobrazování samic jako pouhých příjemkyň evoluce působící na samce lze vysledovat v Darwinově knize O původu člověka (1871), v níž byly viktoriánské názory na lidské samice jako pasivní a submisivní rozšířeny na všechny druhy,“ vysvětlují vědkyně.
„Navíc se předpokládalo, že těhotenství, kojení a péče o děti by ženám fyzicky bránily v účasti na lovu,“ píšou a dodávají: „Toto myšlení nejenže formovalo naše rekonstrukce minulosti a stalo se obecně přijímaným kánonem antropologie, ale také určilo směr současné a budoucí práce, včetně toho, kdo výzkum provádí a kdo se na něm podílí.“
Biologické charakteristiky, které údajně měly bránit ženám v lovu, ale vědkyně vyvrací. Zatímco muži mají častěji více svalové hmoty, ženy zase spalují více mastných kyselin. Spalování tuků zajišťuje pomalejší a delší využití energie, což znamená, že ženy měly při lovu větší výdrž.
Ženské tělo tak bylo podle zjištění lépe stavěné pro počátky doby lovení, kdy bylo rozhodující zvíře nejprve vyčerpat a až pak zabít. „Když se na lidskou fyziologii podíváte tímto způsobem, můžete si ženy představit jako maratonské běžkyně versus muže jako siláky,“ vysvětlila spoluautorka studie Cara Ocobock z Univerzity Notre Dame v USA.
Rozbijme zneužívaný archetyp
Sečteno podtrženo, v pravěkých časech lovili ti, kteří lovit chtěli, uměli a dokázali. Tedy i ženy. Proč je ale vůbec důležité zažitý stereotyp muže-lovce rozbíjet?
Obraz muže-lovce totiž brání požadavkům na změnu. Poskytuje falešnou oporu argumentům, proč „správné“ ženy mají dělat tohle a „správní“ muži zase tamto. Určuje, že ženy jsou „přirozeně“ slabší a muži zase draví. V současné době se tak promítá například do genderových rolí, dělby práce nebo třeba do rodinné politiky.
Narativ „lovec/sběračka“ je tak nesprávně uplatňován a zneužíván. Naturalizuje existující nerovnosti a obhajuje „tradiční“ genderové role jako součást lidské přirozenosti, kterou nelze již jen z principu změnit.
Faktem ale je, že lovit může kdokoli.
