Alica studovala na univerzitě, kam chodil i princ William: Spolubydlící zde poprvé viděla myčku, doma měli sluhy, říká

Přestože žádná slavná jména neregistrovala, na škole prý bylo mnoho lidí, o kterých můžeš už jen z běžné činnosti vydedukovat, že jsou z aristokratické rodiny.

„Právě jsem si vzpomněla na jeden vtipný příběh z koleje. Bydlení bylo děláno tak, že jsem měla samostatný pokoj, ale obývací pokoj a kuchyňku jsem sdílela s pěti děvčaty. Když jsme jeden večer nakládaly myčku nádobí, byla tam jedna dívka z Thajska. Asi deset minut se na tu myčku zvláštně dívala a já si říkala, kde je problém, co se jí na té myčce nelíbí. Trochu jsem začala tušit, o co jde, ale byla jsem zticha,“ popisuje.

„Později se svěřila, že ji to moc mrzí, ale že neví, jak se nakládá myčka, protože mají doma sluhy a ona to v životě nedělala. Myslím, že její otec byl v Thajsku větší podnikatel,“ dodává Alica a upřímně přiznává, že lidé na univerzitě jsou v určitém ohledu poněkud snobští. Mnozí z nich prý po přednášce nevynechají tradiční čaj o páté, jiní zase víkendový wellness ve Fairmontu. Společenský status studenta lze odhadnout i podle toho, jak se obléká, protože na škole nejsou povinné uniformy.

„Od těchto věcí se zde zkrátka nedá odosobnit, ale musím pochválit jednu věc. Určitě nás vedli k tomu, aby si každý povídal s každým a abychom se akceptovali takoví, jací jsme, aby nikdo nemohl říct ‚já jsem lepší, protože jsem šlechtic z Walesu‘. Ke všem se zde přistupuje stejně, a to i ze strany profesorů. Jelikož je hodnocení anonymní, nikdo tě nemůže zvýhodnit,“ podotýká Alica. Menší zklamání ale zažila s německými studenty, kteří se prý chovali povýšeně.

„Osobně zastávám přesvědčení, že člověk by se neměl nad nikoho povyšovat ani ponižovat. Ať už se jedná o šlechtice, nebo studenta z rozvojové země, vážím si ho podle toho, jaký je člověk, jaký má postoj k životu a hodnoty. Škola nás také vedla k tomu, že rozdíly by společnost neměly rozdělovat a marginalizovat, ale spojovat. Jinakost může společnost krásně doplnit,“ dodává.

Pokud chceš být úspěšný ve zkouškovém, zaplavej si v Severním moři

V kultuře nejstarší skotské univerzity jsou pevně zakotveny i zajímavé tradice. Snad nejznámější z nich je takzvaný May Dip, který se koná 1. května. Studenti se při východu slunce koupou v Severním moři, aby měli štěstí u zkoušek. „Kdo je zdatný plavec, může přeplavat z pláže k útesům, jsou tam však silné proudy,“ říká Alica, která si tuto zajímavou tradici nenechala ujít i přes studenou vodu. Jedná se totiž o zážitek na celý život.

Známou tradicí je i Pier Walk, tedy procházka po molu, kterou se vítají noví studenti, ale také loučí ti, kteří promují. Jedná se o ceremoniální průvod, při kterém přecházejí po molu přístavu ve speciálních akademických rouchách. Zatímco nováčkům na škole má tento rituál přinést štěstí, absolventi se jím loučí s akademickým životem a vítají ten profesní.

Součástí studentského života jsou i univerzitní bály, ať už jde o ty na začátku a na konci roku, nebo o tradiční vánoční bál. Tyto události totiž na St Andrews probíhají v aristokratickém stylu, o zábavu však není nouze. „Studenti musí dodržet formální dress code a na začátku se většinou tančí na vážnou hudbu, později i na moderní. Nechybí však ani perfektní catering a studentská módní přehlídka, která je známá z filmu o Williamovi a Kate,“ přibližuje nám Alica.

St Andrews je kolébkou golfu, hrál se zde poprvé v historii

St Andrews nabízí své komunitě také široké spektrum mimoškolních aktivit. Kromě různorodých sportovních klubů, vaření, kulturních klubů, či dokonce sommelierství si zde na své přijdou zejména milovníci golfu. Nejstarší golfové hřiště na světě Old Course, které se nachází v kampusu univerzity, je totiž kolébkou golfu.

Moderní golf, jak ho známe dnes, zde byl hrán poprvé počátkem 15. století. Univerzita tak nese v historii tohoto sportu velmi důležitou roli, a to právě díky rozvoji jeho pravidel a tradic. V roce 2000 zde zase vyhrál prestižní British Open Tiger Woods.

„Univerzita má k dispozici celkem pět golfových hřišť, přičemž nejslavnější je Old Course. Členství v klubu je jen na pozvánky a jedná se o velmi prestižní záležitost, normálně se za něj platí kolem tří tisíc liber ročně. Studenti jej mají za 300–⁠400 liber, tedy minimální poplatek. Když jsem šla hrát já, půjčili mi hole i vozíček zdarma. Být na St Andrews je obrovské privilegium, i z tohoto hlediska je toho třeba využít,“ říká Alica pro Refresher.

Při zkouškách se zapotíš a učit se musíš každý den. Tímto tě však překvapí profesoři

Alica nám povyprávěla i o způsobu výuky na ročním oboru finance a management. V rámci něj si vyzkoušela i předměty jako korporátní finanční management či investování. Kromě klasických přednášek nechyběly ani workshopy či menší semináře.

„Nezávisle na předmětu se zde kladl obrovský důraz na týmovou práci. Vždy jsem se toho bála, ale myslím, že proto, že to tak na Slovensku máme trochu zažité. Ve smyslu, že když pomůžu někomu jinému, on to bude mít lepší. Zcela upřímně jsem neuměla být týmový člověk. Dlouho jsem bojovala, než jsem nakonec pochopila, že týmová práce je velmi důležitá a efektní,“ přiznává Alica.

„Je mnoho věcí, kterých člověk nedosáhne sám nebo jich dosáhne, ale ne tak dobře, jako když máte tým.“ Bez týmové práce se podle ní nedají na St Andrews získat nejlepší známky. Na škole na ni totiž natrefíš i při hodnotících zadáních, jako jsou eseje či prezentace. Na některých předmětech se však nevyhneš ani testům, které prý dají pořádně zabrat. Učit se proto musíš pravidelně a každý den a neexistuje možnost, že by to student mohl zanedbat. Během zkouškového totiž není žádný „study break“.

Univerzita také zdůrazňuje, že u většiny magisterských oborů nedostaneš ani opravný pokus na zkoušku. V případě, že ano, bude známka rapidně snížena. Pokud ti to pokazí průměr, předmět si zopakuješ až v příštím semestru nebo akademickém roce. Navzdory přísnému hodnocení ti však profesoři prokáží maximální podporu.

„Na Karlově univerzitě nám mnohdy udělali při testech to, že nás chtěli znervóznit a dostat pod tlak. Když jsem šla na test na St Andrews, profesor nám předtím řekl: ‚Uklidněte se, já chci, abyste si počínali co nejlépe, když potřebujete přestávku na pití nebo na to, abyste se uklidnili, stačí mi říct.‘ Člověk si nesmírně váží takového myšlení, není to samozřejmost,“ říká Alica.

Takto se na školu dostaneš

„Když jsem se hlásila na bakaláře na St Andrews, nevzali mě. Přijímačky mi nicméně připadaly jednodušší než na Oxford a Cambridge. Pokud se student hlásil z IB, tedy mezinárodní střední školy, jako já, chtěli od něj jen 39 bodů, což je méně než 40 a více bodů jako na Oxfordu a Cambridge. Na St Andrews však své udělá i jeden bod, pokud ti chybí, jdeš z kola ven,“ vzpomíná Alica. V současnosti ti na bakalářské kurzy postačí 36 bodů.

V případě, že studuješ na klasické střední, musíš u maturity dostat jedničku ze tří předmětů (včetně povinných), a ne horší známku než dvojku z ostatních předmětů. Skóre z písemných testů musíš mít (minimálně) 85 %.

Při přihlášce k magisterskému studiu musíš mít bakaláře z daného nebo podobného oboru, jaký chceš studovat (průměr známek se liší u každého oboru). Kromě akademického záznamu předešlého vzdělání si ale připrav i motivační dopis. „Student tam má opravdu obrovskou možnost ukázat, jak přemýšlí, jaké má ambice, zda je odhodlán uspět a zda má potenciál, který v něm škola může rozvíjet,“ radí Alica.

Absolventy českých a slovenských vysokých škol čeká i zvládnutí certifikátu IELTS. Jednou z nejdůležitějších částí jsou však právě dva doporučující dopisy. Podle Alice nesmírně záleží na tom, kdo ti je napíše. „Nemusí to být někdo, kdo vás vychválí do nebes, ale někdo, kdo vás racionálně zhodnotí, je to někdo, kdo vás například mentoroval, zná vás jako studenta, ale i trochu osobně. Kromě toho by to měl být člověk, který i něčeho dosáhl, je to důležité v networkingu. Sama to slovo nesnáším, ale je to tak,“ říká Alica. 

Ona sama si pro doporučující dopisy vybrala svého supervizora ze Sotheby's a supervizora bakalářky na Karlově univerzitě. „Jeden byl Brit, druhý studoval na Oxfordu. Lidé na St Andrews tak viděli, že mají podobný základ vzdělání, jaké chci já. Kromě toho jsem tehdy v bakalářské práci psala o investování do umění a můj supervizor se tomuto tématu věnoval i ve volném čase,“ říká na závěr absolventka St Andrews.

Na talentované studenty čeká i astronomické školné

To, že poplatky za studium ve Velké Británii se mohou vyšplhat na stovky tisíc korun, jsme již avizovali také v článku o University of Cambridge. Alici vysoké školné neobešlo ani na prvním magistrovi, kterého si dělala na institutu Sotheby's v Londýně.

„Je to výrazně větší investice. Já jsem tehdy dostala stipendium na polovinu, odvíjelo se to od mých předchozích výsledků. Druhou polovinu mi financovali rodiče, za což jim budu navždy vděčná,“ říká Slovenka a podotýká, že vzít si půjčku je pro Slováky nesmírně riskantní, zvláště pokud nezůstanou v zahraničí.

„Splácet takové částky se slovenským platem je náročné. Náš systém bohužel není ošetřen a přizpůsoben k zaměstnávání zahraničních studentů. Nebere se ohled na to, že někdo přišel z Oxfordu nebo Cambridge,“ upozorňuje Alica. Skotské univerzity včetně St Andrews byly v době jejího studia, tedy před brexitem, mnohem levnější. Na univerzitě, kde studoval princ William, tak zaplatila ‚jen‘ 11 tisíc eur, tedy zhruba 270 tisíc korun.

Po brexitu ale obyvatele EU čeká astronomické školné. Pokud chceš bakaláře či magistra na St Andrews v současnosti, připrav si přibližně 750 tisíc korun. Na stipendium bohužel nemáš nárok.

Ubytování má vysoký standard, tomuto se ale raději vyhni

„Cílem St Andrews je, aby všichni studenti bydleli v kampusu. Nevím, jestli jsem měla jen štěstí, ale u naší byznys fakulty byla postavena úplně nová kolej, takže jsem bydlela na místě, kde předtím nikdo jiný nebydlel. Všechno bylo krásné, čisté a výborně zařízené. Kromě kávovaru jsme si nemusely kupovat nic,“ říká Alica.

Vysoký standard ale podle ní měla i starší ubytování. Údržba pokojů a řád v nich se přísně dodržuje, jelikož je každý týden kontroluje tým St Andrews. Na stránce univerzity najdeš široký výběr ubytovacích možností. Jejich ceny se však liší nejen v závislosti na typu pokoje, ale také na tom, zda chceš ubytování se zabezpečenou stravou.

Pokud si například zvolíš magisterskou kolej Deans Court, která nabízí snídaně, obědy a večeře od pondělí do pátku, ceny za bydlení i se stravou se pohybují zhruba od 270 tisíc až do 470 tisíc korun ročně v závislosti na typu pokoje. Ubytování bez stravy většinou stojí o přibližně 70 tisíc méně. „Je třeba si dát pozor při privátním ubytování. Vím, že studenti mnohokrát skončili s dražším pokojem, ale ani zdaleka ne tak pěkným, jaký najdeš na klasických kolejích. Nicméně pokud má někdo rád párty, je to výhoda, dělají se tam totiž často,“ radí ti na závěr Alica Mozolikova.