Vědkyně, která uspěla v Silicon Valley, radí, jak na akné. Způsobuje ho i trauma, prevence může být důležitější než drahé krémy

Chápu vliv stravy, nedostatku vody nebo špatné kvality ovzduší. Ale proč tvorbu akné vyvolává stres?

Stres, ale i nedostatek spánku vedou ke zvýšené produkci kortizolu, což je hormon, který způsobuje zánět a větší produkci mazu. Když člověk prožije stres, kortizol jde nahoru. Když se pak ale zase uklidní, kortizol se opět sníží a tělo ho zprocesuje. Když ale člověk prožívá stres nepřetržitě, třeba chronický stres, kůže dlouhodobě produkuje více mazu a je větší šance, že se póry ucpou. Pak vzniká inflamační akné nebo komedony. 

Proč stav naší psychiky tolik souvisí se stavem naší pokožky? 

Je to dané právě skrze stresové hormony. Zvýšené hladiny kortizolu vyvolávají tělesnou systémovou reakci a ovlivňují imunitní systém – trávicí i reprodukční. Když má člověk v těle zvýšený kortizol, mezi kožní symptomy patří právě to, že pleť produkuje více mazu.

Zpočátku nadměrná hladina kortizolu způsobuje euforii, ale dlouhodobé vystavení mozku vysoké koncentraci může mít za následek výskyt dalších psychických příznaků, jako je podrážděnost, emoční labilita a deprese. Takže deprese, kortizol a akné spolu korelují.

A když má člověk deprese, jeho tělo nemá dostatečné množství serotoninu. Snížení serotoninu způsobí zvýšení produkce zánětlivých mediátorů, což zase vyvolá zhoršení stavu keratinocytů, tedy kožních buněk. Kožní buňky začnou umírat a tím pádem se opět mohou ucpat póry. Jsou to jiné cesty, které mají podobný výsledek.

Podobně jsou i trauma a následná posttraumatická stresová porucha zodpovědné za spuštění stresové reakce, tedy produkci stresových hormonů. Takže trauma a retraumatizace taktéž mohou způsobovat akné?

Ano, přesně tak.

Co všechno víme o genetické podmíněnosti akné?

Asi 81 % akné je dané genetikou. Genetika ovlivňuje to, jak se tělo přizpůsobí zánětu, produkci mazu nebo úmrtí kožních buněk. Například ovlivňuje to, v jaké míře tělo produkuje inflamační cytokiny, což jsou molekuly, které přenáší informaci, že je v těle zánět. Nebo kolik produkuje hormonů, jako jsou kortizol a testosteron. 

Vznikly za poslední dobu nějaké zajímavé studie, které by se tomuto tématu věnovaly?

Vznikla studie, ve které zkoumali asi 400 dvojčat – z výzkumu vyplývá, že až 47 % dvojčat s akné mělo alespoň jednoho sourozence s akné. A pouze 15 % dvojčat bez akné uvedlo, že mají dalšího sourozence s akné. Ukázalo se tedy, že 81 % případů akné je způsobeno genetickými faktory. 

Nebo v Americe zkoumali lidi v pubertě s těžkým cystickým akné, kteří měli evropskou genetiku, takže mluvíme o kůži s nižším množstvím melaninu. Pokud měli akné jejich rodiče, pravděpodobnost, že budou mít akné taky, byla asi dvaapůlkrát vyšší. Určité geny tedy stojí za tím, že má člověk cystické akné. Někdy se ale jedná o genetickou mutaci a dítě může mít akné, i když ho neměli jeho rodiče. Zajímavé také je, že lidé, kteří měli cystické akné, měli vyšší riziko rakoviny prostaty nebo prsou. Nevíme přesně proč, ale pravděpodobně to souvisí s vyšší úmrtností buněk.

Také proběhl výzkum, který zkoumal vliv melaninu v kůži na tvorbu akné. Z výsledků vyplývá, že ve studii mělo akné 37 % lidí s černou barvou kůže, 32 % lidí hispánského původu, 30 % asijských žen, 24 % lidí z Evropy a 23 % Indek. Všichni lidé mají akné, ale čím tlustší kůže je, tím více vzniká mazu a tím spíše se jim ucpávají póry. Také díky tomu ale jejich kůže pomaleji stárne.

Možná je to hloupá otázka, ale proč existují geny, které akné způsobují? Proč příroda nenadělila čistou pleť všem?

Když jsme v pubertě, tělo se šíleně hormonálně mění. Mezi holčičkou, které je šest let, a dívkou, které je čtrnáct, je obrovský rozdíl. Začnou jí růst prsa, mění se děloha, objeví se menstruace. Mužům se zvětší šourek, začnou mít více testosteronu a najednou mají třeba celé tělo pokryté chlupy. V pubertě jsou mužské a ženské hormony v nerovnováze, než najdou novou rovnováhu, která je v souladu s novým tělem. To je náročný proces a občas se stane, že to příroda celé prostě nezvládne. 

Kdykoli jsou v těle velké změny, například i v případě těhotenství, tělo ztratí rovnováhu. Tím pádem se v něm dějí různé procesy vedoucí k různým výsledkům. Někteří lidé to mají s hormony plynulejší, některým lidem se jejich hladiny zvýší během krátké doby a následně působí projevy, jako je právě akné.

Je dobré jíst fermentované produkty. Pít hodně vody. Spát. Cvičit, protože pohyb pomáhá odbourávat stres. I kdyby se mělo jednat o pravidelnou chůzi.

Vhodný krok

Existují lehčí a těžší formy akné. Jak se liší léčebné postupy v závislosti na závažnosti akné?

Když je na pleti do patnácti pupínků, jedná se o mírné akné. V takovém případě stačí čistit, použít krém, který olej kontroluje, a sem tam třeba použít lokalizovanou péči na pupínky.

Pak je středně těžké akné, to je zhruba 15 až 50 pupínků po celém obličeji. Pak už je dobré používat péči, která plošně cílí na akné. Třeba si čistit pleť přípravkem se dvěma procenty salicylové kyseliny, která komedony rozpustí, a používat exfoliační péči, která odstraní mrtvou kůži. Někteří pak také od dermatologa dostanou retinol, případně je jim doporučeno, aby na pár let vysadili cukr a mléčné produkty.

A pak je cystické akné, kdy už lokální řešení nefunguje. Nasadí se léky isotretinoiny, které zmenší a vysuší mazové žlázy. V poslední době se také používá laser, který je vypálí – u něj ovšem nevím, zda je to dlouhodobě zdravé. Obě tato řešení však vedou k úplně vysušené kůži, která se může změnit z aknózní na ekzematickou. Mít cystické akné je velmi těžké.

Takže při těžší formě akné je už důležité, či dokonce nutné vyhledat odbornou pomoc?

Ano. Dokonce bych řekla, že je to vhodný krok i v případě středně těžké formy. Když je to deset až patnáct pupínků, člověk to může zvládnout sám. Když je jich mezi 20 a 30, pak už bych šla k dermatologovi. Ale ne k takovému, který pouze nasadí antibiotika. Ta zase zabíjí mikrobiom, takže byť to pomůže na dobu, kdy je člověk užívá, když je vysadí, akné se mu může zase vrátit.

Je lepší napravit střevní mikrobiom a pak nasadit rutinu, která pomáhá kontrolovat produkci kožního mazu. V případě geneticky podmíněného a cystického akné je ovšem odborník, který podnikne specifičtější ošetření, nutný.

Jaké kroky může člověk podniknout, aby minimalizoval tvorbu akné?

Nemít tolik stresu. (smích) Což se samozřejmě mnohem jednodušeji řekne, než udělá. Měl by jíst hodně ovoce a zeleniny. Když se díváme na genetiku lidí, kteří mají akné, vidíme, že často mají geny, které způsobují nedostatek vitaminu A. Takže je vhodné jíst ovoce, které obsahuje vitaminy jako C, E a A – pomeranče, jahody, maliny, borůvky –, a taky oříšky.

Dále pomáhá udržovat zdravý mikrobiom ve střevech, takže jíst fermentované produkty. Kysané zelí je velmi dobré i velmi levné. Pít hodně vody. Spát. Cvičit, protože pohyb pomáhá odbourávat stres. I kdyby se mělo jednat o pravidelnou chůzi. Dobré je také trávit čas venku. A používat produkty, které jsou nekomedogenní – neucpávají póry.

Takže když se vrátím k té psychice a traumatu – v takovém případě může i naší pleti pomoci například terapie, nastavování hranic a regulace nervového systému, abychom se dostali ze stavu bojuj, nebo uteč?

Ano, přesně tak. V případě silného stresu nebo deprese může pomoci psychiatr nebo psycholog.

Takže když to shrnu, prevence je při snaze minimalizovat akné efektivnější než třeba drahá kosmetika?

Pokud má člověk genetické dispozice k tomu, že jeho pleť produkuje více mazu, tak to nebude stačit a bude třeba navštívit dermatologa. Cystické akné se totiž bude dělat tak jako tak – ale ano, životní styl tomu může ulevit. U mírného akné má ale životní styl významný vliv na jeho zvládání. Špatný životní styl způsobuje, že se akné vrací. A když se vrací, může to vyvolávat deprese, což může měnit hormony a taktéž přispívat k produkci akné. Zejména v případě hormonálního akné u žen se z toho může stát začarovaný kruh.

Drahá péče o pleť, která je komedogenní, navíc může akné ve skutečnosti zhoršit, zatímco levná péče o pleť může poškodit kožní bariéru a mikrobiom. Je tedy třeba najít rovnováhu mezi minimalistickou rutinou se správnými produkty a životním stylem.

Jaké čištění je vhodné pro aknózní pleť? Je ideální dvoufázové čištění, kdy je první fáze založena na bázi oleje, čímž na sebe může navázat přebytečný maz?

Přesně tak. Na začátek bych dala olejovou fázi na odstranění přebytečného oleje, řasenky nebo větších nečistot. Pak bych dala micelární vodu na vyčištění zbytků. A pak nakonec produkt s kyselinou salicylovou – ta z pórů vytáhne špínu –, který může být doplněn o velmi mírný exfoliant. Třeba o jojobová zrnka nebo semínka, ta jsou velmi jemná, takže neškrábou a nezpůsobují zánět.

Pak je dobré hydratační tonikum, ale ne na bázi alkoholu. Třeba takové, které obsahuje vilín virginský, extrakt z březové kůry nebo glukonolaktony. Tyto látky pomáhají stahovat póry. A nakonec bych dala sérum nebo hydratační krém s obsahem vitaminů a antioxidantů.  

Jaké chyby často dělají lidé se sklonem k akné v péči o pleť?

Záleží, do jaké míry jim akné vadí. Třeba mladým klukům je to často jedno, což vidím ve třídě svého syna. (smích) Tím pádem si nemyjí obličej, nemění si polštáře, jedí hodně čokolády… Maminky jim třeba každý den dávají různé produkty, ale oni stejně pokaždé vyjdou ze sprchy a řeknou, že zapomněli. (smích) Holky si více potrpí na zdravé kůži.

Ale když se jedná o hormonální akné, které se objevuje v pozdějším věku, například u žen se syndromem polycystických ovarií, opět je důležité nezapomínat na to, co jsem již říkala – nestresovat, zdravé jídlo, hydratace. Případně se dají využívat suplementy. Třeba inositol, tedy vitamin B8, který pomáhá hormonální rovnováze. Nebo thiamin čili vitamin B1, který pomáhá redukovat kortizol.

A nesahat si na kůži a pupínky nevymačkávat!

A kdybychom se zaměřili na kosmetickou péči? Čemu by se lidé s aknózní pletí měli vyvarovat? Já jsem si například dlouhou dobu neuvědomovala, že když svou pleť přesuším, abych se zbavila přebytečného mazu, začne ho produkovat ještě ve větší míře.

Dobré je vyhnout se produktům, které obsahují alkohol, parfémy nebo komedogenní oleje. Také moc nedoporučuji používat make-up, jelikož často ucpává póry. Nebo agresivní čističe, které stahují z pleti celý mikrobiom, způsobují nerovnováhu a přemnožení bakterie C. acnes. Někteří to také přehánějí s retinoly nebo s peelingy, které mají velká zrna nebo silné AHA kyseliny. Absolutně ne! Pleť je třeba čistit jemně. Podobně by se pleť neměla drhnout ručníkem.

Také si dejte pozor na cokoli, co může roznášet bakterie – třeba různé špinavé aplikátory na make-up, špinavé ručníky nebo ložní prádlo. Dobré je také nenosit těsné oblečení, pokud máme akné na těle, a vybírat oblečení z bavlny, aby kůže mohla dýchat. Když se člověk potí, je dobré se rychle umýt.

Jak je to s tím make-upem? Od jedné své dřívější kosmetičky jsem slyšela názor, že jsou make-upy na aknózní pleť vhodné, protože ji ochrání od nečistot z ovzduší.

Chápu, že lidé chtějí akné zakrýt. Když už, tak je třeba použít dermatologicky testovaný, hypoalergenní a nekomedogenní make-up. Hodně make-upů obsahuje vůně, alkoholy, parabeny, oxybenzon nebo sulfáty, které pleti škodí. Některé obsahují lanolin, což také může póry ucpávat. Na trhu je také hodně barev, které kůži iritují a podporují zánět. Takže tak jako tak bych to s make-upem nepřeháněla.

Takže když už někdo make-up používat chce, je lepší ho aplikovat v minimální vrstvě a spíše lokálně než nanést vrstvu na celý povrch obličeje?

Přesně. A v místě, kde akné je, s make-upem šetřit. Neaplikovat vrstvu na vrstvu. Když člověk chce, aby se lidé na jeho pupínky nedívali, je dobré třeba nanést červenou rtěnku nebo si dát více řasenky. Pak lidé budou koukat na tyto části obličeje, nikoli na tváře nebo čelo.

Co by podle vás lidé s akné měli vědět?

Akné není tragédie, mívá ho každý. Důležité je, aby se za to lidé nestyděli. Je to součást života, všichni máme hormony. Každý chce mít perfektní kůži, ale je důležité se z reality příliš nestresovat – jak už jsem říkala, stres to může jedině zhoršit.