Rozhodla jsem se podniknout sociální experiment. Sledovala jsem, jak různí lidé reagují, když jim začnu tykat. Výsledek mě hodně překvapil. Na výsledky jsem se poté zeptala socioložky Zory Bútorové.
I když jsem se na svou výzvu hodně těšila, zároveň jsem jí brzy litovala. Tykání lidem se asi na první pohled může jevit jako hodně zábavný experiment, ale ze všeho nejvíc se podobá chůzi po tenkém ledě. Velmi rychle může nastat krajně nepříjemná situace.
Tykala jsem panu údržbářovi v práci, starším sousedům, prodavačkám v obchodě i veterinářce. Nesetkala jsem se s vyloženě výhružnými reakcemi, ale mnohé situace pro mě byly opravdu vykročením z komfortní zóny. Nemohla jsem se ubránit ani obrovskému pocitu studu, který mě dodnes nepouští.
Večer, když zavřu oči, mi můj mozek začne promítat prekérní situace, do kterých mě můj experiment dostal. Usnu vždycky až potom, co se popasuju s pořádnou dávkou studu.
Čauko údržbáři
Trollit lidi jsem vydržela celých pět dní v průběhu jednoho pracovního týdne. Začala jsem v pondělí a měla jsem před sebou typický pracovní den. Cestou do práce jsem myslela na jedinou věc: jen ať na recepci nesedí ta nepříjemná paní.
Co se dočteš po odemčení:
- Jak na tykání reagoval údržbář.
- Jak jsem mluvila se servírkou.
- Kdy jsem začala být nejvíc frustrovaná.
- Jak mi odsekla veterinářka.
- Co jsem se během tykacího týdne naučila – o sobě i o lidech kolem.
