Zpravodajský portál pro moderní generaci, která se zajímá o aktuální dění.
Zajímá tě aktuální dění? Zprávy z domova i ze světa najdeš na zpravodajském webu. Čti reportáže, rozhovory i komentáře z různých oblastí. Sleduj Refresher News, pokud chceš být v obraze.
Nepodařilo se uložit změny. Zkus se nově přihlásit a zopakovat akci.
V případě že problémy přetrvávají, kontaktuj prosím administrátora.
OK
Tento projekt by změnil cestování k moři a dost možná i celou ekonomiku naší země. Přečti si o tom, proč nikdy nevznikl, i když měl docela konkrétní obrysy.
Pobřeží Jaderského moře navštíví každoročně i milion z Čechů. Z některých částí republiky trvá cesta 6 hodin, z jiných zase klidně i 11 a více v závislosti na tom, odkud a kam přesně cestuješ.
Znáš to – balení, příprava, denní cesta s rizikem zácpy nebo noční cesta na prázdnějších silnicích. Co kdybychom ti ale řekli, že v minulosti existoval reálný projekt, který by tě s břehem Jadranu spojil jen za dvě a půl hodiny?
Představa o tom, že nasedneš na vlak v Českých Budějovicích a za pár hodin si máčíš nohy v oblíbeném Jaderském moři, zní nereálně až utopicky. Tento projekt však nezůstal jen v nějaké teoretické rovině, píše slovenský Denník N.
Plán výstavby železničního spojení Československa s Jaderským mořem byl na stole delší dobu. První vize měl už Tomáš Garrigue Masaryk, který na Pařížské mírové konferenci mluvil o potřebě a možnosti výstavby koridoru z Československa do Jugoslávie. Tento plán ale nakonec padl.
Po konci druhé světové války téma na první pohled nereálného projektu opět ožilo. Zabýval se jím jistý Karel Žlábek, který nebyl vystudovaným technikem a vlastně se ničím technickým ani v životě nezabýval. Jak uvádí iDNES, šlo o právníka a ekonoma s vizí, že z Československa se dá dostat na pobřeží Jadranu jen za něco přes dvě hodiny.
Žlábek možná nebyl žádný konstruktér, ale spíše vizionář a byznysmen, který měl zájem udělat v životě něco velkého. Okolí ho nejprve přesvědčovalo, aby se touto myšlenkou ani nezabýval. Československý ekonom si však nedal říct a z vysněné teorie udělal projekt, který postupně nabíral dost reálné rysy.
Přidej se do klubu Refresher+ již od 125 Kč 25 Kč
Co se dozvíš po odemčení?
Jak by vypadala trasa z Československa na Jadran.
Jakou roli by měl umělý ostrov Adriaport.
Kolik bilionů by projekt stál.
Jakou rychlostí by jezdily vlaky na této trase.
Proč ho Sověti stopli.
Jaké další tunely našly inspiraci v tomto projektu.
Plán byl jasný – vybudovat 410 km dlouhou železniční trať z Československa na Jadran. Z celkové délky železnice měl vlak cestovat až 350 km v tunelech. Začátek v Českých Budějovicích, postup do rakouského Linzu, zastávka v Klagenfurtu a konečná stanice s názvem Adriaport u města Koper, které dnes patří k populárním slovinským letoviskům.
V představách to pravděpodobně vypadá i dnes skutečně geniálně, ale v období 60. let minulého století byly jeho vize považovány spíše za bláznivé. Nejprve se papírů, na kterých se profesor Žlábek až fanaticky pouštěl do představování a popisování detailů projektu, nechtěl nikdo ani dotknout.
Období, kdy Rakousko spadalo do západního bloku a Československo do Sovětského svazu, se kromě technických otazníků řešilo ve velkém i geopolitické téma. Tunel by totiž začínal v Československu, projížděl přes železnou oponu, procházel kapitalistickým Rakouskem, mírně se odklonil od trasy s cílem objet Itálii a dojel by do Jugoslávie, se kterou v daném období neměla komunistická vláda příliš dobré vztahy.
Profesor Žlábek navzdory všem technickým i politickým bariérám přenesl svou vizi na 200 stran, které měly podle všeho řešit většinu komplikací. Největším otazníkem od stavebních institucí bylo, co bude dělat Žlábek s odpadem a zeminou, které se v rámci ražení tunelu nasbírá opravdu mnoho, píše Stoplusjednicka.
I na tento zámek měl Žlábek na svazku správný klíč. Navrhoval totiž na jaderské straně v Jugoslávii vybudovat umělý ostrov, jehož základ by tvořila právě hmota vyražená z tunelu. Toto místo mělo nést název Adriaport a mělo jít o území Československa na jaderském pobřeží. To by znamenalo pohodlnou cestu vlakem k moři během tří hodin a navíc vlastní kus jadranské pláže.
Projekt dostal reálné obrysy
Přišel rok 1975 a Karel Žlábek předložil projekt zodpovědným stavebním úřadům. Nikdo příliš neví, k jaké změně v rozhodování došlo, ale najednou dostala vize tunelu na Jadran zelenou. Společnost Pragoprojekt dostala tento plán pod svá křídla, přičemž hlavním projektantem byl jmenován Ing. Borovička, píší Lidovky.
Před několika lety naprosto nerealizovatelný projekt se stále rychleji stával reálným. Vyčíslily se nejdůležitější částky, tedy náklady na výstavbu, údržbu, šetření na přepravě kamionů a zisky z placení celních poplatků.
Co se týče ceny výstavby, ta byla stanovena na přibližně 3 biliony korun. Žlábek plánoval vytížení tunelu tak, že denně jím ujede 220 nákladních vlaků a 36 osobních souprav, jejichž rychlost měla činit 160 km/h.
Dokončen měl být v roce 2020
Realizace měla začít v roce 1990 a odhadovaná doba výstavby byla stanovena na 30 let. K posunu či jakékoli výstavbě tohoto projektu však nedošlo.
Ať se to zdá jakkoli megalomanské či nereálné, mnozí se shodli, že tento projekt byl skutečně realizovatelný. Žlábek a další, kteří této vizi věřili, však narazili na neprůchozí zeď. Tou byl Sovětský svaz.
Prvním velkým problémem byly finance. Žlábek se setkal s pochvalou od rakouského prezidenta, který byl dokonce nakloněn jednat o finanční půjčce. Rakousko však bylo považováno za součást západního bloku, což Sověti rázně odmítali. Údajně existovalo riziko velké migrace z východního bloku do Jugoslávie, která s komunisty neměla nejlepší vztahy.
Tunel na Jadran dal základ jiným úspěšným projektům
Sen, kterému Karel Žlábek věnoval téměř polovinu svého života, byl v roce 1980 odložen oficiálně z finančních důvodů. Žlábek zemřel v roce 1984 ve věku 84 let, ale dá se klidně tvrdit, že jeho vize nezůstala nepovšimnuta.
Projekt Tunelu na Jadran dal základ několika stavbám, které byly úspěšně dokončeny a dnes patří k nejdokonalejším ve své sféře. Je oficiálně známo, že i Eurotunel, který pod vodou spojuje pobřeží Francie a Anglie, vycházel v některých částech právě ze Žlábkovy vize.
Parametry Tunelu na Jadran přebral také Gotthardský úpatní tunel, který vede přes horský masiv ve Švýcarsku a s délkou 57 kilometrů jde o jeden z nejdelších na světě.