Katce je 24 let a pochází z moravské obce nedaleko Vsetína. Na jejím životě není nic netradičního, možná tedy až práce, kterou vykonává. Zaměstnání dřevorubkyně a pracovnice v lese je pro ni již více než pět let mixem hobby a vydělávání peněz.
Jak řekla v rozhovoru pro Refresher, o této práci snila odmalička, kdy ji do lesa brávali rodiče ve velkém koši na prádlo, kde čekala, až vykonají potřebnou práci.
Dnes se těžká práce v lese, řízení zemědělských strojů a dřina v různých povětrnostních podmínkách spojuje hlavně s muži, ale právě Katka je důkazem toho, že výjimka potvrzuje pravidlo.
Proč nejvíce miluje v rámci své práce léto, jaké komentáře poslouchá od mužských kolegů a ztratila se někdy v lese? Na tyto i další zajímavé otázky jsme se ptali mladé Kateřiny z Moravy.
Moje nejoblíbenější období je léto, protože jsou dlouhé dny, bývá pěkné počasí. Ovšem letošní podzim je také velmi příjemný. Nejhorší je zima a tuhé mrazy, kdy se navíc na kola traktoru musí nasadit těžké řetězy, aby se ve sněhu a na ledě mohl snáze pohybovat.
Možná to vyzní legračně, ale naši mě do lesa nosili už od miminka v koši na prádlo. Tam jsem přečkala celý den, během čehož oni pracovali, tak se to asi nejvíc podepsalo na tom, že dnes také dělám v lese. (smích) Ale odmala jsme doma měli malé hospodářství a traktory, někdy jsem je i řídila (ale jen na poli a jen po rovině) asi v 6 letech.
Často jsme také jezdívali s rodiči do lesa, kde jsme chystali palivové dříví na zimu, sázeli stromky, uklízeli suché větve a podobně. Můj starší bratr si v 15 letech přál tažného koně, kterého mu naši koupili a začal se s ním učit pracovat v lese. Po čase si vydělal na svůj první traktor a začal s ním táhnout dřevo. Potom se k němu přidal i druhý bratr.
Takže jste to měli v rodině?
Příroda mi byla vždy velmi blízká. Už od devíti let mě lákalo jít na střední lesnickou školu, vždy jsem si přála pokračovat na vysokou a být lesní inženýrkou. To se ve mně však postupem času změnilo.
Zjistila jsem, že mám ráda les, adrenalin a manuální práci. A tak mi v hlavě vznikl nápad dělat v lese tak, jako můj bratr. Jenže oba bratři mě od toho odrazovali a nechtěli o tom ani slyšet. Nesouhlasili s tím, aby dívka dělala tak nebezpečnou a namáhavou práci. Argumentů měli víc než dost.
Trvalo mi téměř dva roky, než jsem jednoho z nich přemluvila, aby mi to dovolil. Už to bylo asi trochu z lítosti a mé neodbytnosti. (smích) V létě po maturitě jsem přijela z dovolené a na dvoře stál traktor a vedle něj bratr se slovy „chtěla jsi práci, tak tady ji máš“. Nevěřila jsem svým očím a dodnes mu za to děkuji.
Nelákala tě po maturitě vysoká škola?
Na střední škole jsem prospívala s vyznamenáním, takže mě naši i učitelé samozřejmě viděli spíše na vysoké škole, kam jsem od dětství také chtěla jít. Jen já, tvrdohlavá, jsem měla jednoduchou odpověď, že chci jezdit v lese v traktoru.
Trochu mě k tomu lákalo i to, že v té době u nás byla kalamita způsobena lýkožroutem a začátek úspěchu se před ní ubránit je co nejdříve vytěžit napadené stromy. A tak jsem si říkala, že studování už je dost a manuální práce pomůže víc.
A co plat, kolik si můžeš jako dřevorubkyně vydělat?
Peníze těžko vyjádří tu dřinu, kterou jí obětuji, ale vydělat se samozřejmě dá. Záleží na tom, kolik hodin jsem v práci. Jsou dny, kdy se daří, a pak jednou za čas přijde i den, kdy se traktor porouchá a musím počítat s vyšší finanční částkou na opravu.
Náhradní součástky jsou čím dál dražší. S tím musíme počítat a část výdělku si na tyto situace odkládat. Naše práce závisí na počasí, takže když hodně prší, musíme počkat, až lesní cesty trochu vyschnou. To znamená, že jsme třeba i týden doma. Ale máme náhradní variantu, kdy v tyto dny chodíme s motorovou pilou kácet slabší stromy, které následně táhnou koně.
Při práci s motorovou pilou se můžeme bavit v cenovém rozmezí od 38 tisíc do 88 tisíc korun, s lesní technikou již záleží na velikosti stroje. S mým středním traktorem se ceny mohou pohybovat od 70 tisíc do 150 tisíc. V ceně jsou samozřejmě zahrnuty pohonné hmoty, amortizace stroje a následné opravy.
Co musí člověk splnit, chce-li pracovat takto v lese jako ty?
K této práci je zapotřebí řidičský průkaz skupiny T, dále průkaz obsluhy lesního traktoru a také motorové pily.
V lese jsi vyrůstala. Stalo se však v úvodu něco, na co jsi nebyla připravena?
Na této práci se mi líbí, že člověk dělá v podstatě pořád totéž, ale zároveň někde jinde. A v lese se neustále něco děje, tam se to prostě neokouká. Každý den mě překvapuje kouzlo přírody, například ranní východy slunce, to je vždy nádhera, mám z toho potom radost celý den. Co mě překvapilo trochu víc a v jiném smyslu, to je závislost práce na počasí.
Například zimy už nejsou tak mrazivé, jak tomu bylo v minulosti. V lese je často zapotřebí mráz, aby se nerozbily cesty, popřípadě aby zamrzly velké bažiny, přes které je jinak obtížné projet. Tím, že v dnešní době je těchto dní docela málo, musíme je využít naplno.
Vzpomínám si, že jednu zimu jsem táhla dřevo přes louku, aby se neponičila kvůli dotacím, co na ně zemědělci většinou dostávají. To jsem musela jít do práce ve 2 ráno, pracovat přes noc, abych to stihla do druhého dne, kdy mělo přijít oteplení. Někdy je to opravdu boj s přírodou.
Jak vypadá tvůj pracovní den, respektive o co všechno se staráš?
Den začínám kolem sedmé základní údržbou traktoru, pak se dohodneme s dřevorubcem na postupu práce a jedeme do práce. On začne kácet vyznačené stromy. Navzájem si držíme bezpečnou vzdálenost. Já si vezmu řetěz, ocelové lano a pomocí navijáku přitahuji dřevo k traktoru. Podle toho, zda tahám silné nebo slabé stromy, se liší i počet tažených klád.
Potom jdu na nejbližší skládku dřeva, tedy na odvozní místo, kde se dřevo soustřeďuje a následně odváží k odběratelům. Na skládce stromy odpojím a je-li třeba, vezmu motorovou pilu a rozříznu na určité délky. Potom je pomocí traktoru čelní radlicí roztřídím. A celý proces se opakuje několikrát za den. Někdy je práce snazší, někdy těžší. Záleží, zda jsou stromy v kopci nebo na rovině, zda není podmáčený a blátivý terén a podobně.
Co se týče času, setkáváme se většinou ráno kolem 7:00 ráno a když nám jde práce od ruky, skončíme například kolem 15:00. Často ale pracujeme i déle. Samozřejmě teď v zimě jsme limitováni světlem, protože je brzy tma. V létě zase chodíme do lesa i v 5:00 ráno a pak co nejdříve domů, abychom se vyhnuli extrémnímu vedru.
Setkala ses i s kritikou nebo podceňováním od mužských kolegů v lese?
Ve svém okolí mám v oboru naštěstí spoustu přátel a členů rodiny, takže jsem se setkala spíše s podporou než kritikou. Ale najdou se samozřejmě i ti, co neuznávají to, aby ženy dělaly tak těžkou práci. Chápu je a nemám vůbec nic proti jejich názoru.
Uznávám, je to fyzicky dost náročné. Na druhou stranu si myslím, že to je v životě fakt výhra, když se z vašeho hobby stane vaše práce a příjem. Spíš mě ani nenapadlo, že bych se chlapům mohla nějak vyrovnat. Šla jsem do této práce s tím, že i když si vydělám minimum, co potřebuji na život, je to jedno, hlavně že budu dělat, co mě baví. Postupem času, let a zkušeností si troufnu říct, že jsem se nakonec některým chlapům opravdu vyrovnala. Tak to je takový motor, co mě vždy žene vpřed, abych se mohla zlepšovat.
Vzpomeneš si na nějaký nebezpečný moment?
Nebezpečné situace zažívám v práci denně. Postupem zkušeností se mi je daří minimalizovat a dávám si pozor, ale samozřejmě vždy mě něco překvapí. Ať už je to nájezd s traktorem na kmen, kdy se traktor nakloní a člověk neví, jestli se nepřevrátí, nebo také prudký či blátivý terén, kdy se traktor jen tak snadno nezastaví a je třeba vědět, co udělat při řízení. A ještě horší je to v zimě, kdy tažené stromy uhladí zamrzlou cestu.
Zatím jsem v práci žádný vážný úraz, díkybohu, neměla, ale u některých už jsem byla. V jednom případě šlo o padající větev z koruny stromu, která dřevorubce zranila přímo na hlavě. Přestože si člověk dává pozor, je to jen okamžik a neštěstí je na světě.
Kolik stojí takový lesní traktor a veškeré povinné vybavení, se kterým pracuješ?
Já pracuji se starším traktorem Zetor Crystal. Přestože mu je téměř 30 let, cena těchto traktorů za poslední roky paradoxně stoupla. Samozřejmě jsou nové a komfortnější stroje. Často se mě lidé ptají, proč si nekoupím něco lepšího, já jim na to s úsměvem říkám, že tento stroj je moje srdeční záležitost. Střední typ použitého lesnického traktoru si můžeš koupit od 500 tisíc korun do milionu korun, pak jsou větší stroje, které mají tzv. hydraulickou ruku, která usnadní člověku mnoho fyzické práce, částky však pak dosahují 10 milionů korun a výše.
Ztratila ses někdy v lese?Naštěstí musím říct, že se mi to ještě nestalo. Někdy jsem sice nevěděla, kde přesně se nacházím, ale většinou se hned zorientuji. Navíc v dnešní moderní době, kdy máme mapy v mobilu, je to o to jednodušší.
Měla jsi už i střet se zvěří?
Zvěř potkávám jen zřídka, myslím, že je včas vyruší zvuk traktoru, a tak se stihnou schovat hlouběji do lesa. Medvědy zde nemáme, ale vyskytují se zde vlci. Ti jsou však plaší a nikdy jsem se s nimi nesetkala.
Nelákalo tě odejít do zahraničí? Určitě tam je v tomto odvětví lepší plat.
To mě nikdy nelákalo. Mám ráda ty naše valašské kopce, hory a všechno to zázemí, co doma mám. Peněz by bylo víc, ale spokojenější bych určitě nebyla.
Na Instagramu tě sleduje přes 30 tisíc lidí. Kdy a proč ses rozhodla kombinovat práci a sociální sítě?
Nikdy jsem se pro to přímo nerozhodla, odmalička jsem ráda fotila. A Instagram byl formou takového mého deníku a zálib, kde jsem si přidávala fotky a videa z práce. Potom postupně to začalo sledovat více a více lidí. Jsem ráda, že lidi zajímají příběhy obyčejné dívky z traktoru. Často mi také chodí příjemné zprávy, ty se pak stávají mojí motivací.
