Zpravodajský portál pro moderní generaci, která se zajímá o aktuální dění.
Zajímá tě aktuální dění? Zprávy z domova i ze světa najdeš na zpravodajském webu. Čti reportáže, rozhovory i komentáře z různých oblastí. Sleduj Refresher News, pokud chceš být v obraze.
„Necítím žádnou bolest ani dotek. Když si vařím oběd a náhodou se pořežu, stékající krev mi připadá jako iluze,“ říká Peter, který již více než rok trpí Cotardovým syndromem.
Syndrom chodící mrtvoly je velmi vzácné duševní onemocnění. Lidé, kteří s ním žijí, zápasí s pocity umírání nebo neexistence. „Často jen ležím v posteli a dívám se do stropu s pocitem, že se doslova rozpadám v posteli,“ vysvětluje v rozhovoru Peter.
Lidé postižení tímto syndromem mohou být dokonce přesvědčeni, že jejich tělo hnije nebo že jim v žilách neproudí krev a nemají vnitřní orgány. Cotardův syndrom často doprovázejí i další závažná psychická onemocnění, jako je deprese, schizofrenie nebo bipolární porucha.
„Své mámě jsem o tom řekl až po několika měsících, poté, co si na mně začala všímat zvláštního chování. Když otevřela dveře do mého pokoje a viděla, že se nehnutě dívám do blba a že po nocích nespím. Když mě chytila za ruku, všimla si, že nereaguju, že to vlastně vůbec necítím a začala se mě vyptávat, co se děje,“ říká.
Peter v rozhovoru pro Refresher popsal život se vzácným onemocněním, specifikoval konkrétní situace a blíže popsal, co mu pomáhá uvědomit si realitu, že je stále naživu.
Jméno respondenta jsme v článku na jeho požádání změnili s cílem zachovat jeho soukromí a anonymitu. Redakce jeho identitu zná.
Pokud chceš číst více zajímavých rozhovorů, přidej se do klubu Refresher+ a získej přístup ke všem článkům na našem webu.
Jak bojuje s „mrtvolným pocitem“ a co mu pomáhá uvědomit si realitu.
Proč si oblíbil piercingy a extravagantní styl oblékání.
Jak popisuje halucinace, které mu navozují zápach hnijícího masa.
Pokud člověk něčím takovým trpí, může mít problém najít si práci.
Na základě čeho jsi zjistil, že trpíš Cotardovým syndromem?
V teenagerském věku jsem se léčil kvůli OCD (obsesivně-kompulzivní poruše). Že se u mě mohl vyvinout Cotardův syndrom, jsem zjistil, když moje kamarádka, studentka psychologie, dělala projekt a potřebovala psychologický posudek nějakého člověka.
Věděla, že mám diagnostikované OCD. Kladla mi různé otázky, dělala mi posudek a nabyla podezření, že mám vysoký stupeň deprese a Cotardův syndrom. Spousta lidí říká, že Cotardův syndrom je poslední stupeň deprese.
Diagnostikoval ti toto onemocnění i psychiatr?
Ano, řešil jsem to přes rodinnou známost. Kvůli práci jsem to však nechtěl mít v papírech. Pokud člověk trpí něčím takovým, může mít problém najít si práci.
Jak bys své pocity popsal člověku, který se s něčím podobným nikdy nesetkal nebo o tvém syndromu nikdy neslyšel?
Cítím takovou prázdnotu v samotě. Když dojdu domů, lehnu si, jdu si navařit nebo cokoli jiného, tak už u mě nefungují běžné pocity. Není na mně vidět žádný náznak úsměvu, zamyšlení, už prostě chodím jen jako zombík. Zdravý člověk by se doma po práci podíval na nějaký film nebo se něčemu věnoval. Já často jen ležím v posteli a dívám se do stropu s pocitem, že se doslova rozpadám v posteli.
Jak říkají lidé, kteří byli blízko smrti, ten pocit je velmi blažený. Nechci, aby to vyznělo hloupě, ale je tomu opravdu tak. Pocit umírání bych popsal k pocitu, když jsi velmi unavený a usínáš. Jenže pocit se v hlavě zafixuje, příjemně se vytrácí a zůstává jen nekonečná prázdnota. Nic. Tak bych popsal Cotardův syndrom.
Tušíš, co u tebe tento stav vyvolalo?
Prožil jsem velmi těžký večer, kdy jsem požil hodně alkoholu. Měl jsem pocit, že na mě okolí začalo vyvíjet velký tlak. Měl jsem tehdy neshody v rodině, mezi kamarády i neshody s přítelkyní. S alkoholem jsem se však začal cítit příjemně. Byl jsem v pořádku, nic jsem neřešil, až jsem usnul ve vaně... Blízkost smrti a ten mrtvolný pocit jsem si zafixoval v hlavě. Možná to byl nějaký šok, že jsem byl skoro mrtvý.
Přidej se do klubu REFRESHER+
Co se dozvíš po odemčení?
Kdy se Petr ocitl na prahu smrti.
Jak bojuje s „mrtvolným pocitem“ a co mu pomáhá uvědomit si realitu.
Proč si oblíbil piercingy a extravagantní styl oblékání.
Jak popisuje halucinace, které mu navozují zápach hnijícího masa.
Vyhledal jsi odbornou pomoc, popřípadě vyzkoušel nějaké léčebné metody, které by ti mohly pomoci?Problém byl v tom, že já jsem na to neměl a ani momentálně nemám finanční prostředky. Špatné stavy dokážu mírnit pouze na základě rad odborníka. I já jsem si našel způsob, jak s tím fungovat. Hodně lidí říká, že se to nedá, ale nějakým způsobem se tento stav dá překonat. Přece jen to je jen lidská hlava.
Jak vypadá život člověka s Cotardovým syndromem?Život s Cotardovým syndromem je velmi náročný. Osoba, která jím trpí, má v podstatě problémy s běžným existováním a musí se vyrovnávat s pocitem absence vnitřních orgánů.
Omezení pociťuju i při běžných denních rutinách, jako je i chůze po ulici. Je to velmi složité. S tím souvisí i to, že se oblékám extravagantně, protože potřebuju přitáhnout pozornost, abych měl pocit, že mě lidé vidí. Přesně v tom je ten háček. Když se na mě lidé nepodívají, tak to u mě podporuje myšlenku mrtva. U mě je problém i s tím dostat se do klidového režimu a usnout.
Že mám problém, jsem zpozoroval tak, že jsem necítil žádnou bolest. Když si vařím oběd a náhodou se pořežu, stékající krev mi připadá jako iluze. Také mám pocit, že mi srdce nefunguje správně. Stále si sleduju tep, který si však nikdy nedokážu nahmatat, i když to ostatním nedělá problém. V mé hlavě to nefunguje úplně správně.
Zdroj: Flickr/Vancouver Coastal Health
Jak to řešíš, když tě takový pocit přepadne?
Jak bych to popsal... Když jsi měla někdy pocit, že jsi něco ztratila, tak ses rychle prohledala, abys to nahmatala a uklidnila ses, že? Tak takto to řeším já. Vezmu si tlakoměr, oxymetr nebo teploměr. Když vidím naměřenou teplotu, pomůže mi to, uvědomím si, že jsem naživu a uklidním se.
V mém případě nefungují žádná dechová cvičení nebo nějaké počítání. Když je mi špatně, volám svému nejbližšímu kamarádovi, se kterým si dokážu povídat, abych se „hodil do klidu“. Mnohdy se mi stalo, že když jsem čekal na vlak nebo na autobus a přepadl mě velmi silný stav, který jsem ještě neuměl tak dobře ovládat, tak jsem prostě promluvil k náhodným kolemjdoucím, protože jsem věděl, že potřebuju pomoc. Proto pořádám všelijaké akce, koncerty, protože potřebuju být v podstatě mezi lidmi. To je to, co mě drží nad hladinou.
Jaké další symptomy jsi zaregistroval?To, že jsem necítil vnější bolest, jsem velmi dlouho shazoval na nějakou necitlivost nebo tzv. hroší kůži. Co se týká bolesti vnitřních orgánů, když jsem měl fakt špatné období, tak jsem byl rád, že mě bolela hlava. V podstatě navenek člověk působí naprosto normálně. Časem to však je vidět v chování. U mě se to projevilo i na velmi tvrdém a velmi špatném humoru.
Mám také výrazně sníženou citlivost. Třeba když mě někdo chytí za ruku, tak já to absolutně necítím. Velice jsem si však oblíbil piercingy. Při propichování jehla zasáhne citlivé partie kůže, tam ještě vnímám, že mi nějaký cit zůstal. Teď jsem byl na septumu a to nebyla absolutně žádná bolest. Obočí ani ret, které bývají nejbolestivější, jsem také necítil.
Co ti pomáhá zmírnit nepříjemné příznaky?Když jsem ve společnosti lidí nebo s někým telefonuju, mám svoji druhou tvář. Což je v podstatě takové mé alter ego. Pomáhá mi také tvorba hudby, většinou black metal. Momentálně mám rozepsanou knihu gotických básní. Všechno se to nějakým způsobem váže ke smrti. Sebepoškozování se naštěstí vyhýbám. V mém případě není sebepoškozování nutkání ublížit si, ale nutkání zjistit a vidět, že v mém těle ještě opravdu proudí krev.
Tvoje alter ego ti dovoluje fungovat v běžném životě?
Záleží na dni. Občas jsem fakt vyčerpaný z toho hrát tu druhou roli, ale většinou ano, dokážu normálně fungovat. Mám i takovou práci, která mi to usnadňuje. Pracuju v obchodu s elektronikou a moc lidí tam nechodí, takže společenskou baterku nemám až tak vybitou, abych se musel nějak často přetvářet.
Dočetla jsem se, že lidé trpící Cotardovým syndromem občas dokonce kolem sebe cítí mrtvolný zápach. Je to pravda?Občas, dejme tomu jednou za měsíc, se stane, že cítím divný zápach bez reálně existujícího zdroje. Přirovnal bych ho k zápachu hnijícího masa. Cotardův syndrom může způsobovat halucinace.
Zdroj: Unsplash/Nik Shuliahin
Jak Cotardův syndrom ovlivnil tvůj život?
Já jsem byl vždy pozitivní člověk a snažím se jím být i nadále a otočit to ve svůj prospěch. Co bych se kdysi neodvážil udělat, jsem teď skrze pocit, že neexistuju, udělal. Kývl jsem na ledajaké riskantní sázky, které by mohly vést k úrazům. Teď totiž určitě nemám pud sebezáchovy.
Existují konkrétní situace nebo podněty, které tvůj stav zhoršují?Nemám pocit, že by mi něco konkrétního ještě více zhoršilo můj stav. Možná jsem to jen neregistroval, ale vím, že většinou ho prohlubuje samota a neinterakce.
Máš podporu od rodiny nebo přátel?Kolem sebe mám velkou skupinu lidí, ale o mém problému ví jen velmi málo z nich. Své mámě jsem o tom řekl až po několika měsících, poté, co si na mně začala všímat zvláštního chování. Když otevřela dveře do mého pokoje a viděla, že se nehnutě dívám do blba a že po nocích nespím. Když mě chytila za ruku, všimla si, že nereaguju, že to vlastně vůbec necítím, a začala se mě vyptávat, co se děje. Ví o tom i moje sestra, členové kapely a pár kamarádů.
Jsou mou oporou. Asi je důležité povídat si s blízkými, nebát se vyhledat pomoc a vybudovat si kolem sebe komunitu lidí, kteří tě podpoří.
Vnímáš fyziologické potřeby?
Potřeby jako hlad nebo žízeň ano. Ale například radost z dobrého jídla u mě už nefunguje.
Léky momentálně nebereš a zatím ani nechceš. Pokud by ses rozhodl pro léčbu, jaké výsledky bys mohl očekávat?
Pouze zmírnění. Tady v podstatě není žádná cesta. Nelze se tohoto syndromu zbavit úplně.
