Týnuš Třešničková v otevřeném rozhovoru: OnlyFans nikdy, holkám chybí sebeúcta

Byla to spíš náhoda, nehledala jsem nikoho cíleně staršího. Historicky jsem nicméně došla k tomu, že si rozumím více se staršími chlapy, než co jsem zažila třeba s muži v mém věku. Zároveň těch dvacet let rozdíl je asi strop, protože i v mém předchozím vztahu pak byly věci, na kterých to bylo třeba trochu znát a my se na tom pak i zasekli.

Dobře, opustíme téma vztahů a přesuneme se k tvé práci.  Nedávno jsi opět víc nastartovala svůj YouTube kanál, mě by zajímalo, co tě k tomu vedlo a kde na to bereš energii?

Já skončila po nehodě, pak se mi do toho dlouhou dobu nechtělo, věnovala jsem se spíš Instagramu, ale postupem času mi to vlastně začalo chybět. Pro mě je ten YouTube srdcovka, je to něco úplného jiného než Instagram nebo TikTok, je to delší formát, můžu tam být víc otevřená, je to osobnější, a to na tom vlastně mám tak ráda.

Ptám se i proto, že ty na YouTube působíš už celkem dlouho, jsi vlastně takový OG české youtuberské scény. Myslíš, že to budeš dělat i za deset let?

Ráda bych se tam viděla, ale asi to teď nedokážu takhle říct. Už teď se vlastně věnuju YouTube hrozně dlouho, nějak přes 11 let, a určitě to na sobě cítím, zároveň se tam tvorba maličko posunula, dnes frčí trochu jiný content, a kdo ví, co prostě bude za deset let.

Živíš se tím teď líp než před nehodou?

Nijak zásadně, spíš jsem se naučila samu sebe lépe ohodnotit. Navíc se za tu dobu leccos změnilo. Influencerství se hodně rozvíjí, je to na jiné úrovni, takže asi vydělávám líp, ale ne nutně proto, že bych měla víc spoluprací.

Jak vnímáš svoji mladší konkurenci?

Mladší lidi jsou víc na Instagramu a na TikToku, kde dělají zase trošičku jiný obsah než já. Pro mě to vlastně není konkurence.

Tys zmiňovala v jednom rozhovoru, že se tvůj měsíční příjem pohybuje v nižších statisících. Co byla tvá vůbec nejvýdělečnější spolupráce a kolik jsi za ní dostala?

Jsou to obecně nějaké dlouhodobější projekty. Mám třeba exkluzivitu na celý rok, kdy vlastně průběžně sdílím nějaké příspěvky, zpravidla to je u nějakých kosmetických produktů, ale konkrétně teď nedokážu říct, co bylo nejlukrativnější.

A funguje to i naopak, že třeba někdy vezmeš něco, za co nejsou takřka žádné peníze, ale máš k tomu takový vztah, že to uděláš vlastně i kvůli sobě? A opět dokázala bys uvést nějaký příklad?

Jo, mám pár takových. Většinou to jsou české značky, které by mi třeba ani nezvládly za spolupráci zaplatit, případně mi něco nabízí, ale já to udělám za nižší částku nebo zadarmo, protože je zkrátka chci podpořit.

Teď mám například dlouhodobější spolupráci se slečnou, která stojí za projektem PADNE TI TO, kde vyrábí přesně padnoucí basic trička. Máme moc hezký vztah a podporuju to čistě proto, že se mi to fakt líbí.

Na Instagram jsi taky v minulosti dávala ukázku tvého billboardu, který byl tehdy součástí jedné kampaně Gilette. Týkalo se to tvých jizev, stálo na něm doslova: „Moje jizvy jsou pro mě připomínkou toho, co jsem zvládla překonat.“ Jak tohle vzniklo?

Byla to strašně hezká spolupráce, z ní jsem měla opravdu hrozně velkou radost. Nejdřív mělo jít jen o pár fotek v Praze v parku Grébovka, ale pak se z toho stal nápad s billboardem a mě to hned nadchlo.

Nebyla to totiž klasická reklama, ale vyloženě kampaň s příběhem. Zapojilo se do toho více influencerek a mělo to moc hezké poselství, že každý vlastně v životě máme nějakou nedokonalost, a že to je naprosto v pořádku.

Objevilo se víc takových nabídek? Neměla jsi někdy pocit, že se na tobě a tom, co se ti přihodilo, chtějí některé společnosti jen svézt?

Jediné, co mě teď napadá, tak že mě v té době oslovovalo hodně kosmetických značek s tím, že mají nějaké zázračné krémy na jizvy. Jasně, krémy můžou pomoct, ale nikdy prostě nezahojí ty rány, čili tohle jsem docela zásadně odmítala.

To mě vlastně taky zajímá. Děláš taková rozhodnutí ty sama, nebo máš někoho, kdo ti pomáhá?

Chvíli jsem měla agenturu, která mě zastupovala, protože objem té práce byl fakt velký. Postupně jsem ale zjistila, že mi vyhovuje si ty věci řešit sama, protože když je tam někdo další, komunikace je složitější, delší a občas něco vyzní jinak, než bych chtěla. Možná bych do budoucna chtěla nějakou asistentku, to by mi asi pomohlo. Ale momentálně si vše všechno obstarávám sama.

A co sestra?

Hodně s ní vše řeším, protože ona teď vlastně dělá to samé, takže tyhle věci můžeme probírat společně.

A nebojujete spolu mezi sebou třeba?

(smích) Ne, naopak. Já myslím, že jsem ji na začátku asi inspirovala. Určitě jí to dalo hodně mě sledovat, ale postupně si nastoupila na vlastní cestu, a teď to třeba dělá jinak, po svém, možná v něčem i lépe. Vzájemně se ale rozhodně podporujeme.

Ty jsi v jednom rozhovoru prozradila, že jsi docela introvertní. Jak se vlastně stane introvertka influencerkou?

(smích) Úplně jednoduše. Je sama doma, nemá ty kamarády, se kterýma by šla po škole ven, a tak si radši točí ty videa.

Co bys řekla, že je tvoje nejintrovertnější věc?

Podle mě to jsou takové ty typické věci. Například se mi rychle vybíjí sociální baterky, když jsem s někým hodně dlouho, a ještě když je velmi komunikativní, tak to pak vím, že se s ním zvládnu vidět třeba hoďku, maximálně dvě. Potom musím rychle domů.

Ptám se na tyhle věci i proto, že jsi v minulosti byla často terčem bulváru. Jak jsi to zvládala?

Ze začátku to bylo stresující. Nicméně čím déle tuhle práci děláte, tím spíš si na to zvyknete. Já na veřejných akcích nasadím dejme tomu jakousi masku, začnu hrát roli extroverta, takové fake it till you make it. To mi pak pomáhá.

Co bylo to nejhorší, co sis o sobě kdy přečetla?

Asi šest měsíců zpátky vyšel článek o tom, že jsem zlatokopka. To se mi samozřejmě nelíbilo, na druhou stranu jsem už na tyto předsudky zvyklá, takže jsem to moc neřešila. Hodně se to ale nelíbilo mému tehdejšímu příteli, který to chtěl ze své vlastní iniciativy začít řešit skrze právníky. Vlastně žádal stažení článku a omluvu. Nakonec článek stáhli, ale omluvu už nevydali. My se pak rozhodli to dál neřešit.

Co myslíš, že tyto spekulace o „zlatokopce“ vlastně přiživuje?

Asi je to nějaký stereotyp, který je zarytý ve společnosti. Můžu se snažit o tom mluvit, ukazovat, že si holky můžou vydělat slušné peníze, že si můžou vydělávat i víc než jejich partneři, a že to je naprosto normální. Jinak se s tím ale moc dělat nedá.

Jsi hodně na očích běžným lidem na sociálních sítích. Jaký bys řekla, že máš vztah ke svým fanouškům a fanynkám?

S některými si píšu i pravidelně, takže docela blízký. Vlastně některé považuju skoro i za svoje kamarády, i když jsme se třeba nikdy neviděli. Snažím se s lidmi komunikovat na denní bázi a být jim blízko.

Teď je takový podcastový trend zvát si známější influencerky a ptát se jich, kolik by si měl muž vydělávat, aby o něj měly zájem. Máš ty sama nějaké takové číslo?

Myslím, že nezáleží na tom, kolik člověk vydělává, ale jak je vytížený, jak je motivovaný, jak moc je hladový po úspěchu. Já sama to tak mám. Kdyby to partner měl jinak, tak nevím, jestli bychom si rozuměli. Takže spíš hledám někoho, kdo to má nastavené podobně, což ale zároveň často znamená, že si vydělává třeba podobně. Určitě ta samotná částka ale není to, co by pro mě bylo důležité.

Když bychom se na chvíli ještě vrátili k tvé nehodě ze září 2018. V rozhovoru s DVTV jsi řekla, že svůj život nerozděluješ na před a po tom. Přesto, něco se určitě změnilo, dokážeš vypíchnout jednu věc, kterou ta nehoda ovlivnila nejvíc?

Dospěla jsem. Mně bylo nějak jednadvacet, dvaadvacet, takže tam určitě hrál roli i věk. Ale mám pocit, že mě to hodně naučilo a že jsem díky tomu psychicky vyzrála.

Zvažovala jsi, nebo případně rovnou vyhledala v souvislosti s nehodou péči terapeuta či terapeutky? A pokud ano, pomohlo to v něčem?

Terapeuta jsem nevyhledala, protože jsem necítila potřebu. Spíše mi pomohli přátelé a rodina, kteří mě podpořili a pomohli mi zpracovat celou situaci. Je důležité mít kolem sebe lidi, na které se můžete spolehnout.

Ty ses nikdy nebála mluvit otevřeně o svých jizvách, což naopak mělo za následek, že jsi u spousty lidí nabyla nový respekt. Vnímala jsi tuhle podporu? Dalo ti to něco?

Nezačala jsem o tom mluvit ani tak kvůli sobě, ale spíš kvůli lidem, kteří si třeba prošli nebo prochází něčím podobným. Abych je podpořila a normalizovala, že je v pořádku o tom mluvit, a že se není za co stydět. Takže jsem ani tolik nehledala podporu, ale rozhodně mě pak potěšilo, když začaly přicházet kladné reakce.

Zároveň mě asi začali sledovat i noví lidé, kteří mě třeba předtím tolik neznali. Ale není to tak, že bych se sama nějak zásadně změnila. Předtím jsem samozřejmě točila hodně o módě, která je asi v jádru sama trochu povrchní, takže proto si na mě možná někteří udělali nějaký názor. Když mě pak viděli po nehodě, tak jim došlo, že jsem silnější osobnost, že jsem si zvládla něčím projít, a že se nebojím teď mluvit i o tom.

Ty jsi v minulosti mluvila i o tom, že bylo třeba o jizvy nějakým způsobem pečovat a že zároveň probíhaly i nějaké dodatečné zákroky. Můžeš prozradit, kolik jsi od té doby měla celkem operací?

Operace byly celkem tři, dvě v Turecku, jednu jsem pak absolvovala ještě v Česku po návratu. Celkových zákroků pak asi bylo víc, jsem ženská, takže chodím průběžně, a nejvíc jsem asi řešila jizvy v obličeji, takže různé lasery. Poslední byl někdy v zimě.

Máš někdy obavy z toho, co si potenciální partner bude říkat o tvých jizvách? Je to něco, s čím podle tebe oběti takových nehod často bojují? Co bys takovým poradila?

Obavy z reakcí potenciálního partnera na mé jizvy občas mám, ale snažím se je překonávat. Myslím, že oběti podobných nehod s tím bojují často. Jizvy mohou ovlivnit jejich sebevědomí. Ráda bych jim poradila, aby si uvědomili svou vlastní hodnotu a krásu, která není závislá na fyzickém vzhledu. Důležité je být sám sebou a najít partnera, který vás bude milovat takového, jaký jste.

Na téma OnlyFans jsi v minulosti řekla, že něco takového u tebe nepřipadá v úvahu. Myslíš, že by 18letá Týnuš řekla to samé?

Uvažovala bych o tom úplně stejně jako dnes, stoprocentně.

Proč si myslíš, že do toho ty holky jdou?

Možná to je dobou a je to asi i o výchově. Podle mě těmto holkám chybí sebeúcta, nemají ji zakořeněnou například tak, jak jsem byla vychovávaná já. Plus samozřejmě je tam vidina snadného výdělku.

Ještě zpátky k výroku, že jsi ženská. Mě by zajímalo, jak hodnotíš nějakou přirozenost vs. to, co třeba společnost považuje za atraktivní.

Podle mě ženská musí mít nějaké charisma. To je nejdůležitější. Každá holka je svým způsobem hezká a líbí se mi, vždycky ale hledám, co z ní vyzařuje. To podle mě činí ženy opravdu krásnými.

Přemýšlíš někdy nad tím, že jsi do nějaké míry vzorem pro spoustu mladých dívek?

Snažím se na to myslet. Je to důležité, protože mě můžou sledovat i mladé holky, takže člověk na to musí trochu myslet. Nevím, jestli jsem vždy byla správný role model, teď bych řekla, že jo, ale v minulosti jsem možná udělala nějaké chyby. Obecně se ale snažím být dobrým vzorem.

Pochybuješ nad sebou někdy?

Určitě jo.

A co si pak řekneš v takové chvíle?

Když nad tím takhle přemýšlím, pak si řeknu, že kdybych to dělala blbě, tak mě nesleduje tolik lidí.