Po počátečním šoku jsem e-mail otevřela a začala číst.
„Muž, o kterém jste psala ve svém článku ‚Vydávala jsem se za 14letou dívku a setkala se se sexuálním predátorem‘, je tchán mého bratra a neteř, o které vám psal, je má dcera. Ten muž se jmenuje Milan (...).“
E-mail obsahoval celé jméno muže i místo, kde bydlí, ale z důvodů zachování anonymity necháváme údaje nezveřejněné. Redakce však tyto podrobnosti zná. Autorka e-mailu se podepsala jako Petra. Hned, jak jsem si e-mail dočetla, jsem Petru kontaktovala.
Naše tvrzení a zážitky se shodovaly, takže bylo jasné, že mluvíme o stejném muži a že jeho pedofilní sklony sahají mnohem dál, než jsem si původně myslela. Jedním článkem jsem tedy rozvířila vody komplikované rodinné situace, ve které figuroval sexuální predátor.
Petra se rozhodla o svém příběhu a o zkušenostech své dcery promluvit, aby pomohla všem, kteří mají pocit, že zažili něco podobného. Možná tím také zabránila tomu, aby se stalo něco zlého. Kdo je tedy Milan a jak to všechno začalo?
Petra vypráví příběh o tom, jak všechno začalo a jak se postupně začínala cítit stále nepříjemněji. Říká, že dědeček Milan byl s rodinou v kontaktu prakticky od narození dětí jejího bratra a jeho ženy.
Když se v tomto příběhu mluví o „dědovi“, je to proto, že mu tak říkají nejenom děti Petřina bratra, která jsou jeho skutečnými vnoučaty. Říkají mu tak všechny děti v širší rodině, včetně Petřiných. Petřiny děti na Slovensku, kde žijí, dědečka nemají. Proto byla ráda, když si Milan vytvořil vztah i k jejím dětem jako k opravdovým vnoučatům.
Jeho opravdová vnoučata jsou přibližně stejně stará jako Petřina dcera, které je nyní 12 let a v březnu jí bude 13. „Od té doby, co se narodily děti mého bratra, jsme se začali s jejich prarodiči vídat pravidelněji. Mají v Senci dům se zahradou a bazénem, což bylo pro děti ideální prostředí, protože všichni bydlíme v bytech v Bratislavě. Občas jsme tam jezdili na rodinné oslavy, focení nebo si tam děti jen tak hrály. Nikdy to ale nebylo extrémně časté. Možná jednou za tři čtyři měsíce. Naopak můj bratr s manželkou tam trávili skoro každý víkend.“
Petra popisuje, že děda Milan trávil s dětmi hodně času. „My dospělí jsme většinou seděli u stolu, povídali si a děti si hrály v bazénu. Milan tam s nimi byl pořád. Házel je do vody, blbnul s nimi, byl pro ně jako jeden z nich. Nikdy mi to nepřišlo divné, spíš naopak. Byla jsem ráda, že tam byl dospělý, který s nimi byl rád. Vůbec jsem to neřešila. Byl to prostě někdo z rodiny, komu jsme věřili.“
Přesto si Petra vzpomíná na chvíle, kdy začala být ostražitá. „Dcera se mi občas zmínila, že jí dědeček psal. Že jí chtěl objednat nějakou postavičku nebo že pro ni má dárek k Vánocům.“ Jeho zájem ale vnímala jen okrajově.
„Vlastně mi to přišlo normální. Ale pak přišel jeden moment, který mě znepokojil. Loni v létě, když jsem byla v práci, mi zavolala dcera, že ji dědeček pozval na oběd. Můj syn není rád doma sám, tak jsem jí řekla, že jestli půjde, ať vezme i bratra. Dědeček je tedy vzal na oběd oba. Tehdy jsem si říkala, proč vlastně zve moje děti na oběd. Jaký měl motiv?“
Petra pokračuje: „Když jsem pak přišla po práci domů, dcera mi řekla, že za nimi byl děda a přinesl jim dárky. Prý byl někde na cestách a přivezl jim něco na památku. To mi přišlo divné. Přišel k nám domů bez mého vědomí a domluvil se přímo s dětmi.“ Popisuje, že v jejich rodině to funguje jinak.
„Když jedu dát synovcům dárek, jedu na návštěvu také za bratrem, ne jen za dětmi. Už tehdy jsem měla pocit, že něco není v pořádku. Mluvila jsem o tom se svým bratrem, ale ani tehdy mě nenapadlo, že by mohlo být něco opravdu špatně. Myslela jsem si, že je možná osamělý, smutný a snaží se obklopit dětmi.“
Petra vzpomíná na jiný okamžik, kdy si začala všímat dalších detailů. „Na podzim jsme byli společně na chalupě – já s rodinou, brácha s rodinou, mamka a taky Milan. Během našeho pobytu jsem si ho začala víc všímat. Všimla jsem si, že místo aby seděl s námi dospělými, trávil čas u dětí v pokoji. Začala jsem ho pozorovat. Jestli se víc motá kolem děvčat a jak se chová.“ Nic špatného nebo podezřelého se tam nestalo, ale v Petře už rostl strach, že něco není v pořádku.
Navzdory svým pocitům si ale Petra stále nebyla jistá. „Dlouho jsem přemýšlela, jestli nemám zkontrolovat dceři telefon. Váhala jsem, protože jsme si s dětmi vybudovali silnou vzájemnou důvěru. Nechtěla jsem si prohlížet její soukromé zprávy bez dovolení, ale zároveň jsem cítila, že se potřebuju ujistit, jestli je všechno v pořádku.“ Nakonec se rozhodla si zprávy pročíst.
To, co Petra ve zprávách našla, ji silně zasáhlo. „Když jsem si přečetla jejich konverzaci, bylo mi hned jasné, že je to starý úchyl. Snažil se ji zmanipulovat několik měsíců, možná rok,“ popsala přesnou definici groomingu. „Snažil se mezi nimi nastolit vztah, ve kterém bude jejím nejbližším člověkem, někým, na koho se bude moct vždycky spolehnout.“
Psal jí o tom, jak je krásná, jak se krásně usmívá, jak se k němu krásně přitulila. Dokonce jí napsal i věci jako: „Měla by sis na tu svou bolavou pusinku dát zmrzlinku.“ Když si to Petra přečetla, udělalo se jí zle.
Hned věděla, že to nemůže nechat být jen tak. Ofotila si všechny zprávy a začala jednat. „Ta důvěra, kterou jsme v něj měli, ta bezpečná bublina, o které jsme si mysleli, že v ní jsou naše děti chráněné, praskla. A mně bylo jasné, že tohle musím zastavit, ať se děje, co se děje.“
Petra mi začala vyprávět o tom, jak po objevení konverzací začala téma otevírat s různými lidmi ve svém okolí. Když poprvé nahlas vyslovila, že si myslí, že děda by mohl být predátorem, fotografka a kamarádka, která jejich rodinu pravidelně fotila, reagovala slovy: „Péťo, to mě napadlo už dávno.“
Potom o všem řekla i své sestře, která odpověděla: „Fuj. Však to bylo jasné, že ten dědek je úchyl.“ Petru šokovalo, s jakou samozřejmostí o tom okolí hovořilo, i když tohle téma ještě nikdo nikdy neotevřel. Tušili to všichni, ale nikdo nic neudělal.
Petra následně otevřela nelehkou konverzaci se svou dcerou. Nechtěla jí prozradit, jak přesně k informacím přišla, ale trvala na tom, že jí dcera musí věřit. Vysvětlila, že všechno, co pro ni děda dosud dělal, nejspíš bylo pro to, aby něco získal nazpátek – možná blízkost, intimitu, nebo nějakou formu sexuální pozornosti. Že to nedělal nezištně.
„Děda mě chtěl vidět nahou“
Dcera byla ze začátku smutná, protože měla dědu ráda. Nakonec řekla: „Aha, dědeček mě chtěl vidět nahou.“ Petra se následně rozhodla promluvit se svým bratrem a jeho ženou. Ukázala bratrovi konverzaci, ale ten měl zpočátku tendenci situaci zlehčovat. Když si ale prohlédl konverzace mezi dědou a jeho dcerami, uvědomil si, že je mezi nimi jasný rozdíl.
S jeho dcerami a svými vnučkami komunikoval děda úplně jinak – technicky, s odstupem. Bylo evidentní, že zájem jevil o konkrétní osobu. Poté se Petra rozhodla otevřít konverzaci s bratrem, jeho ženou i s Milanem a jeho ženou.
Na rovinu jim řekla, že si nepřeje, aby muž ještě někdy kontaktoval její děti. „Řekla jsem, že to nepřípustné a že už s nimi nechci mít nic společného.“ Milan reagoval velmi klidně. Jako by její rozhodnutí přijal s lehkostí. Dokonce ji při loučení políbil na tvář. Petra si jen trpce povzdechla, že nechápe, jak to mohla dopustit.
Milanova žena zaujala postoj, který Petru zarazil. Řekla jí „však tvoje dcera ví, jak koketovat“ nebo že situace s dárkem se dá pochopit. Dodala: „Koneckonců, když starý chlap něco píše dítěti, neuvědomuje si, jak to může vyznít.“ Petra mi svěřila, že právě tento přístup – zlehčování a bagatelizace – jí byl nejvíc nepříjemný a zároveň ji znejistěl.
Petra se nakonec rozhodla, že už nebude analyzovat, jestli si věci vyložila správně. „Řekla jsem si, že na to kašlu. Vím, jak se cítím, a musím se chovat podle toho.“ Dokonce ji napadlo, jestli ona neubližuje Milanovi. „Možná obviňuji nevinného člověka, ale protože mi to říká moje intuice, bude přerušení kontaktu nejlepší.“
Zpětně si uvědomila jednu věc – kdyby ji někdo z něčeho takového neprávem obvinil, byla by v šoku, bránila by se, možná by plakala. Ale Milan byl klidný. Na její obvinění reagoval bez výraznějších emocí. Dokonce to zlehčoval slovy: „Však tvoje dcera je skvělá holka, přátelská.“ Po této konfrontaci Petra s dědou přerušila kontakt. Její dceru už nekontaktoval, zablokovala si jeho číslo a rodina se od něj začala distancovat.
Když vyšel článek
V listopadu jsem napsala reportáž o tom, jak jsem se vydávala za čtrnáctiletou dívku a setkala se se sexuálním predátorem. Předtím jsem si s ním několik měsíců psala na fóru Pokec. V reportáži jsem pak popsala celý proces a na to, jak se predátorovo chování vyvíjelo. Zkoumala jsem, jak se ke mně chová, co mi píše a co udělá, až mě vidí osobně.
V rozhovorech mi tento sexuální predátor popisoval, jak se se svou třináctiletou neteří mazlí, líbá a že došlo i na doteky intimních partií.
„Nespíme spolu, je to takové mazlení,“ popsal. Na můj dotaz, jestli se spolu líbají, odpovídá: „Ano, líbáme se, ona to má ráda všude. I na nehtech na nohách, na prsíčkách nebo na pipince,“ napsal v naší vzájemné konverzaci.
Když si článek přečetl Petřin bratr, najednou mu všechno došlo. Konfrontoval Milana. Ten nejprve vše popřel, ale později mu přiznal, že šlo opravdu o něj. Snažil se to zlehčit tím, že všechno, co napsal, nebyla realita, ale spíš jeho fantazie a touhy. Petra mi řekla, že v té době už bylo všechno jasné, ale Milan zároveň smazal všechny zprávy a zablokoval přístup k jakýmkoli důkazům.
Situace se po Milanově přiznání ještě více zkomplikovala. Ačkoli Petřin bratr a jeho žena zpočátku zaujali jasné stanovisko, že jejich děti už k prarodičům jezdit nebudou, postupem času se situace začala uklidňovat. Petra mi popsala, jak její bratr a jeho žena nakonec uzavřeli jakousi tichou dohodu, že děti budou k prarodičům jezdit, ale za jasných podmínek: babička musí být vždy přítomna a žádné dítě nesmí spát v jednom pokoji s Milanem.
„Bylo to pro mě těžké pochopit. Jak tam ty děti po tom všem ještě můžou pustit? Ale na druhou stranu, každý se s tím vyrovnává jinak. Možná si nechtěli připustit, že se to týká i jejich rodiny. Já jsem je neodsuzovala, ale strašně mě to ranilo.“ Petra mi prozradila, že se po tomto incidentu cítila velmi osamělá.
Ačkoli ji její nejbližší podporovali, stále měla pocit, že nikdo její úzkosti a obavám skutečně nerozumí. „Nemohla jsem spát. Každou noc jsem si v hlavě přehrávala ty konverzace. Každé slovo, každou větu. Přemýšlela jsem, jestli jsem to měla řešit jinak. Jestli jsem někde neudělala chybu. Ale pokaždé jsem se vrátila k tomu, že jsem udělala to nejlepší, co jsem mohla.“
Silně ji zasáhla také reakce Milanovy manželky. Ta na celou situaci reagovala neobvyklým způsobem. Místo toho, aby po manželovi žádala vysvětlení nebo ho hnala k zodpovědnosti, začala obviňovat Petřinu dceru. „Vždyť je to krásná holka, možná se sama chovala až moc přátelsky. Možná to bylo jen jedno velké nedorozumění.“ Petra v té době už ztratila veškerou naději, že by tato žena mohla situaci pochopit nebo dokonce přijmout realitu.
Petra je ráda, že svoje děti od Milana izoluje. „Nechtěla jsem, aby z toho měly trauma. Řekla jsem jim, že děda udělal něco, co nebylo správné, a že je chci chránit. Ale jak to vysvětlit malým dětem? Jak jim říct, že člověk, kterému říkaly dědeček, je ve skutečnosti někdo, komu nemohou věřit? Bylo to hrozné."
Když toto téma znovu otevřela se svou dcerou poté, co si článek společně přečetly, vysvětlila jí, že se jí tím potvrdily její obavy. „Viděla jsem to loni dobře. Také jsem jí řekla o tom, jak jsem to řešila – že jsem dědečkovi zakázala kontakt s ní a že jsem udělala vše, co bylo v mých silách, abych ji ochránila. Měla jsem pocit, že ji potěšilo, že jsem se jí zastala. Potvrdila mi, že si nikdy nic nedovolil, ale že jí to všechno dává smysl. Že když si na to teď vzpomene, příběh na něj sedí.“
Tím to tehdy pro Petřinu dceru skončilo. „Občas z ní vypadne nějaký vtip. Například nedávno, když byla ta kauza kolem P. Diddyho, řekla: „Děda je vlastně to samé, jenom není slavnej‘.“ Petra si myslí, že její dcera to stále tak nějak zpracovává.
Psychiatrický posudek
Zda to na ni bude mít v budoucnu nějaký vliv, Petra nedokáže říct. „Chci věřit, že ne. Pevně v to věřím. Ale určitě to na ní zanechalo nějakou stopu. Přinejmenším, i kdyby se nic konkrétního nestalo, zradil ji člověk, kterému věřila.“
Když pravda vyšla najevo, Milanova žena ho stále bránila a zůstala s ním. Petra mi prozradila, že souhlasili pouze s psychiatrickým vyšetřením, na kterém Milan a jeho žena zaujali odlišná stanoviska, takže nebylo možné potvrdit, kde je pravda. Policie nám zatím žádné informace neposkytla. Petřina dcera potvrdila, že nikdy nebyli ve fyzickém kontaktu a vše se odehrálo jen formou zpráv.
Petra tvrdí, že na ní celá situace zanechala trvalé následky. Začala být podezřívavější, úzkostlivější a více kontrolovala, s kým její děti tráví čas a jak s nimi dospělí komunikují. „Najednou vidím nebezpečí všude. Ale sílu mi dodává pocit, že jsem své děti ochránila. Cítím se také velmi silná v tom, že přikládám větší váhu své intuici a nedovolím, aby mě pochybnosti nebo výčitky zastavily.“
Odborník na dětskou pornografii vysvětluje situaci
Roman Abraham pracoval v letech 2013 až 2021 u slovenské policie, kde se jako vyšetřovatel zabýval především případy souvisejícími s dětskou pornografií a zneužíváním dětí na internetu. Dnes je výkonným ředitelem občanského sdružení Protect Me, které se věnuje boji proti šíření dětské pornografie a ochraně dětí před těmito hrozbami.
Bývalý vyšetřovatel říká, že tento typ sexuálních predátorů, kteří se zaměřují na nezletilé prostřednictvím internetu, není ojedinělý. Naopak, s rozvojem technologií a anonymity online komunikace jsou takové případy stále častější. „Sexuální predátoři často používají taktiku 'groomingu' – budování důvěry u dítěte tím, že se prezentují jako přátelé nebo lidé, kteří dítěti rozumí. Takoví predátoři mohou využívat sociální sítě, herní platformy nebo jiná digitální prostředí, kde se děti často vyskytují,“ popisuje.
Statistiky podle něj ukazují, že trestné činy spojené se sexuálním zneužíváním dětí online nebo šířením dětské pornografie jsou na vzestupu. V posledních letech bylo prokázáno, že jen malé procento predátorů skutečně přešlo od online komunikace k fyzickému setkání, ale už samotný akt pedofilní konverzace je trestným činem. Na případy se často upozorní až tehdy, když rodiče nebo škola zachytí podezřelou aktivitu. Mnoho případů podle něj zůstává neodhaleno, protože děti se bojí nebo stydí svěřit se se svými zážitky.
Jak případ probíhá
- Trestní oznámení: Pokud bylo chování predátora odhaleno (například prostřednictvím záznamu komunikace, rodiči, kamarády nebo školou), měl by rodič oběti nebo osoba, která se o chování dozví, podat trestní oznámení na policii.
- Vyšetřování: Policie začne shromažďovat důkazy, jako jsou zprávy, fotografie a identifikace predátora prostřednictvím digitálních stop. Pokud tím zjistí jeho totožnost, IP adresu nebo jiné technické údaje, následuje
- obvinění a trestní stíhání: Pokud je nalezen dostatek důkazů, může se osoba predátora dostat před soud.
Jak by měli postupovat rodiče dítěte
1. Nahlásit vše policii:
- Pokud existují důkazy o komunikaci predátora s dítětem, je třeba je neprodleně předat policii. Týká se to záznamů ze sociálních médií nebo aplikací, screenshotů zpráv a jakýchkoliv posílaných fotografií nebo jiného materiálu.
- Predátora nekontaktujte (!), přenechte to policii.
- Z telefonu nebo zařízení, jehož prostřednictvím dítě s predátorem komunikovalo, nic nemažte.
2. Vyhledejte psychologickou pomoc:
- Dítě může být zážitkem traumatizováno a může váhat svěřit se blízkým osobám. Rodič by měl vyhledat odborníka*odbornici, kteří dítěti pomůžou událost zpracovat a naučit se, jak se v budoucnu chránit.
3. Zvyšte bezpečnost dítěte na internetu:
- Nastavte na zařízeních rodičovské zámky.
- Monitorujte používání sociálních sítí a aplikací.
- Diskutujte s dítětem o rizicích, která může online komunikace přinášet.
