1) Macecha (Tři oříšky pro Popelku)
Není krásnější české pohádky než Tři oříšky pro Popelku. Má úplně všechno – kouzelný příběh, nádhernou zimní krajinu, úžasné kostýmy a perfektní obsazení s nejmilovanější Libuškou Šafránkovou. Je to uvěřitelné a člověk jako by po jejím zhlédnutí vždy pookřál. Z pohádky se stala vánoční tradice, k níž se lidé každý rok vracejí, a to nejen u nás, ale i v Německu či Norsku.
Popelka tady není pasivní, ustrašená dívka, která jen čeká, až ji princ vysvobodí. Může za to ale i její macecha, která se po smrti jejího otce k ní začne chovat jako ke služce. Nutí ji vykonávat tu nejšpinavější a nejnáročnější práci. Totálně ji zneužívá, ponižuje a projevuje extrémní, nespravedlivé zvýhodňování své vlastní dcery. Ona a Dora tam jsou paní dvora a žijí si na vysoké noze, zatímco Popelka je doslova podržtaška.
Macecha jí dělá i naschvály, kdy zničehonic vysype na zem hrách a čočku a řekne jí, ať je roztřídí zase zpátky. Když se pak dozví, že princ se zakoukal do Popelky, zhrozí se, a rozhodne se jejich lásce za každou cenu zabránit. Lstí ji zamkne do komory a oblékne Doru do jejích šatů z oříšku. Dora má obličej zakrytý závojem, aby nebyla hned poznat. Když se chce princ přesvědčit, že jde skutečně o jeho Popelku, pokusí se jí navléct ztracený střevíček. To macecha ale ví, že je problém, a tak před ním společně ujedou v kočáře.
On je pronásleduje na koni. Během divoké honičky kočár, ve kterém sedí macecha a Dora, spadne do zamrzlého rybníka, kde se pod nimi prolomí led. Princ jim chce pomoct, když ale zjistí, že to není Popelka, nechá je se tam máchat. Dobře jim tak. Všichni se asi shodneme, že první místo macecha opravdu získala zaslouženě.
