Je těžké si představit příchod nového roku, který by nedoprovázely také majestátní oslavy. Večírky, šampaňské, ohňostroje, to všichni známe. Jakou měl ale tento zvyk podobu tisíce let před naším letopočtem?
Oslava Nového roku 1. ledna (január) je fenomén s kratší tradicí, než by se člověk mohl domnívat. Data novoročních oslav dřívějších civilizací a kultur se různily jak od toho našeho běžného, tak i mezi sebou navzájem. Například záznamy v nejstarších dochovaných zprávách uvádějí, že první novoroční slavnosti probíhaly již v Mezopotámské říši cirka 2000 př. n. l. a datum nového roku zde spadalo na den jarní rovnodennosti. Poprvé, kdy se novoroční oslavy uskutečnily právě 1. ledna, bylo až roku 153 před naším letopočtem v Římě.
Ve středověké Evropě byly ovšem oslavy spadající na 1. leden (január) zakázány Druhým Tourským Koncilem v roce 567. Probíhající oslavy totiž byly považovány za pohanské a nekřesťanské. 1. leden už tedy nebyl uznáván jako začátek nového roku. Od této chvíle se v různých dobách a na různých místech křesťanské středověké Evropy Nový rok slavil 25. prosince (narození Ježíše Krista), 1. března (marec) (podle Gregoriánského kalendáře), nebo až 25. března (zvěstování Panny Marie). Reforma Gregoriánského kalendáře roku 1582 opět zavedla 1. leden (január) jako začátek nového rok, ale tato reforma nebyla okamžitě přijata všemi národy. A tak například Britské království až do roku 1752 slavilo Nový rok začátkem března.
Nyní se pojďme podívat, jak novoroční oslavy probíhaly v těch nejstarších civilizací lidstva.
Babylonská oslava Akitu ve starověké Mezopotámii se konala s příchodem prvního novu Měsíce, který následoval po jarní rovnodennosti. Jednalo se o několikadenní festival, při kterém byla vzdávána čest znovuzrození přírodního světa. Věří se, že oslava Akitu byla pevně spjatá s tehdejším náboženstvím a mytologií. Během těchto dní se konaly průvody se sochami božstev městskými ulicemi s následnými obřady, které symbolizovaly vítězství nad mocí chaosu. Staří Babyloňané se domnívali, že během oslavy byl svět bohy symbolicky očištěn. Bohové svět i sebe připravovali na nový rok a návrat jara.
Během Akitu musel babylonský král podstoupit rituální ponížení před sochou boha Marduka. Král se vysvlékl do naha a byl nucen přísahat, že své město vedl se ctí. Nejvyšší kněz následně králi dal facku a táhl jej ulicí za uši s účelem rozplakat jej. V případě, že král skutečně uronil slzy, byl Marduk tímto činem potěšen a zaručil králi prodloužený pobyt u moci.
Staroegyptský festival Wepet Renpet byl, jako většina starověkých oslav nového roku, spojován s oživením a znovuzrozením. Egyptská kultura byla spjatá s řekou Nil a jejich Nový rok korespondoval s každoročními záplavami. Censorinus, egyptský pištec, uváděl, že Egyptský Nový rok byl předpovězen nejjasnější hvězdou noční oblohy - Siriem. To se stalo, když se Sirus zjevil po 70 denní absenci. Tento jev se vyskytoval zpravidla v polovině června (jún), těsně před rozvodněním Nilu. Farmáři díky tomu věděli, že jejich půda bude v nadcházejícím roce úrodná. Tomuto novému začátku Egypťané začali říkat Wepet Renpet, „otevírání roku“.
Toto období bylo obdobím hojného pití. Nálezy v Mutově chrámu ukazují, že během vlády Hatshepsuta, byl první měsíc v roce „Festivalem opilství“. Zrod tohoto festivalu má zajímavou historii. Podle mýtu plánovala bohyně války Sekhmet pobít celé lidstvo, ale bůh slunce Ra ji ošálil a přiměl ji opít se do němoty. A tudíž na počest spásy lidstva Egypťané oslavovali muzikou, sexem a alkoholem. Egypťané byli zřejmě značně nadčasová civilizace.
Kořeny festivalu Nowruz podle většiny historiků sahají až do 6. století před naším letopočtem, přestože oficiální záznamy o něm se objevily až ve 2. století našeho letopočtu. Kdysi zvaný jako „Perský Nový Rok“, je Nowruz i přes svou dlouhou tradici ještě dnes praktikován především v Íránu a jiných částech Blízkého východu a Asie. Nowruz je 13denní jarní oslava a na rozdíl od ostatních perských festivalů, Nowruz si udržel své místo ve společnosti i po dobytí národa Alexandrem Velikým v roce 333 před naším letopočtem a nevymizel ani po vzestupu Islámu v 7. století našeho letopočtu.
V raných stádiích byl Nowruz soustředěn na příchod jara, se kterým bývá spojeno znovuzrození. Monarcha při této příležitosti pořádal nadmíru štědré hostiny a bankety nebo například rozdával dary. Dary byly rozdávány také v rodinách a mezi sousedy. Součástí festivalu bylo také zakládání táborových ohnišť a barvení vajíček. Ojedinělým aspektem oslav Nowruz bylo vybrání jednoho z prostých občanů, který po několik následujících dní předstíral, že je králem. Před ukončením festivalu byl ovšem svržen. Tento zvyk se nazýval „Nowruzianský vládce“ a vyvinul se hlavně během 10. století. Dnes je Nowruz založen především na barvení vajíček a zakládání táboráků a praktikuje jej každoročně něco kolem 300 milionů lidí.
Počátky Čínského nového roku sahají až do dynastie Shang, je to tedy tradice stará již přes 3 000 let. Jedná se o jednu z vůbec nejstarších tradicí, které existují i dnes. Původně se jednalo o oslavu nových počátků s příchodem jara, později se tradice začala mísit s mýty a legendami. Jedna legenda praví, že krvežíznivá bestie Nian na každý Nový rok lovila nebohé vesničany. Ti se ale proti zrůdě rozhodli bránit a proto začali dekorovat své příbytky červeným zdobením a hořícím bambusem, při čemž vydávali hlasité zvuky a pokřiky. Světly a barvami byl Nian zahnán, a tak se světelné a barevné efekty do tradice začlenily a již v ní zůstaly. Nian je čínské slovo pro „rok“.
Tento festival běžně trvá 15 dní. Rodiny ve svých domovech uklízejí, aby taky předešly smůle, která by je jinak mohla potkat. Někteří se také snaží splatit veškeré své dluhy, aby si do nového roku nepřinesli žádné loňské záležitosti. Aby si zajistili slibný začátek nového roku, dekorují své dveře papírovými výzdobami a shledávají se se svými blízkými u rodinné hostiny. Po vynalezení střelného prachu jej Číňané využili k vytvoření prvních ohňostrojů v historii. Čínský nový rok se určuje v souladu s lunárním kalendářem, který vznikl ve 2. tisíciletí př. n. l. Nový rok většinou vychází na konec ledna (január), nebo začátek února (február). Začíná druhým Měsícem v novu po zimním slunovratu. Každý rok je spojován s některým z 12 zvířat zvěrokruhu - krysa, vůl, tygr, králík, drak, had, kůň, koza, opice, kohout, pes a prase. Rok 2014 je rokem dřevěného koně a 19. února jej střídá rok dřevěné kozy.
