Úmrtí muže z australské pláže Somerton se stalo jedním z nejdiskutovanějších případů, který je i dnes překryt rouškou tajemství a rovnice vedoucí k jeho rozluštění obsahuje příliš mnoho neznámých. Pojďme se nyní na tento případ dopodrobna podívat.
V dnešním díle o záhadných policejních případech se vrátíme zpátky v čase o 67 let, tedy do roku 1948 a zavítáme přitom do prosluněné Austrálie. Konkrétně na jižní pobřeží australského kontinentu, na pláž Somerton ve městě Adelaide. Právě toto místo je spjato s „jedním z nejhlubších tajemství Austrálie“, alespoň tímto mystickým způsobem byl následující případ popisován. Velmi rychle se ovšem stal známým po celém světě. Týká se nálezu mrtvého muže, kolem něhož se již bezmála 7 desetiletí neustále točí množství otazníků a neobjasněných skutečností. Případ je do dnešního dne neuzavřen a šanci na jeho vyřešení už pravděpodobně čas odvál pryč.
Prvního prosince (december) 1948 v 6:30 zazvonil na místní policejní stanici telefon a ze sluchátka policie obdržela zprávu o nálezu těla mrtvého muže ležícího na pláži Somerton. Tělo muže středních let leželo s hlavou opřenou o příbřežní hráz a se zkříženýma nohama směřujícími k oceánu. Jedna nedotčená cigareta značky Kensitas muži poslušně držela za uchem, zatímco druhá, zpola vykouřená, spočívala na límci kabátu s mužovou tváří přitisknutou k ní. Kapsy obsahovaly nepoužitý vlakový lístek druhé třídy z města k pobřeží Henley Beach, použitý autobusový lístek, rovný hliníkový americký hřeben, krabičku cigaret Army Club obsahující cigarety značky Kensitas a ze tří čtvrtin plnou krabičku zápalek.
Několik svědků uvedlo, že večer před nalezením těla, tj. 30. listopadu (november), viděli postavu muže ležet na tomtéž místě a ten tehdy ještě patrně projevoval známky života. Mrtvolu nalezeného muže ovšem nedokázali s jistotou identifikovat jako toho samého muže, kterého předešlý večer na pláži viděli.
Nalezený muž byl oděn do formálního oblečení. Měl bílou košili, červeno-modrou kravatu, hnědé kalhoty a boty. Policie zjistila, že šaty byly zbaveny našitých značek a muž u sebe neměl peněženku, z čehož policie usoudila, že muž spáchal sebevraždu. Netušili ovšem, o koho se jedná, protože muž neměl žádné doklady a jeho chrup neodpovídal žádným zubařským záznamům v celé Austrálii.
Značka označuje místo nalezení muže
Problémy s identifikací a nová stopa
Patolog stanovil smrt na 1. prosince (december) kolem 2:00 a jako nejpřijatelnější příčina úmrtí se jevila otrava neznámým jedem. S jistotou to ovšem nebylo možné potvrdit stejně jako to, zda muž spatřený na pláži večer 30. listopadu (november) a muž na místě nalezený následující ráno, byli tím samým člověkem. Kvůli komplikacím s identifikací muselo být tělo nabalzamováno. Podle policie nikdy předtím ničeho podobného nebylo třeba.
Policie začala vyzývat veřejnost o pomoc s identifikací mrtvého muže, přičemž svoji roli v procesu hledání mužova jména sehrál i tisk, který nechal v novinách zveřejnit jeho fotografii. Jedny z novin uvedly, že se jedná o muže jménem E. C. Johnson, ten se ale za pár dní přišel na policii nahlásit jako žijící. Postupem času se objevovalo množství dalších nesprávných identifikací. Slibnou se z počátku zdála verze označující muže za bývalého tesaře jménem Robert Walsh. Vzhledem k typu postavy policie uznala, že by se mohlo jednat o tesaře, stav jeho dlaní ale naznačoval, že manuálně už nepracoval alespoň 18 měsíců. Co této verzi ovšem ubíralo na věrohodnosti, byla vysoká rozdílnost věku nalezeného muže a Roberta Walshe. Věk mrtvého muže byl odhadován na 40-45, nezvěstný Robert Walsh byl starý 63 let. Tuto verzi nakonec vyvrátila i žena, která po zvážení své předchozí identifikace těla uvedla, že mrtvý muž nemůže být Robert Walsh, neboť mu chybí určitá jizva a má o poznání menší nohy. Koncem roku 1953 policie měla na stole 251 různých verzí od lidí tvrdících, že se s mrtvým mužem setkali, nebo jej přímo znali. Jediné, co policie považovala za relevantní klíč vedoucí k úspěšné identifikaci muže, bylo jeho oblečení.
Austrálie si s případem „Somertonského muže“ stále neví rady
Co se zdálo, že případ posune o krok dál, bylo objevení hnědého kufříku v úschovně vlakového nádraží v Adelaide. Kufřík zde byl uschován 30. listopadu 1948 kolem 11:00 dopoledne, tedy den před nálezem těla. Když jej policie otevřela, nalezla uvnitř červený kostkovaný župan, červené papuče, spodní prádlo, pyžamo, hnědé kalhoty s trochou písku v manžetách, holící potřeby, elektrický šroubovák, krátký jídelní nůž, nůžky a typ štětce, který byl často používán na obchodních lodích pro značení nákladu. Další nalezenou věcí v kufříku byla papírová karta na nitě. Nit byla oranžové barvy a podobný typ nebyl v Austrálii k dostání. Přesně taková byla použita na opravu švů u kapes v kalhotách, které měl mrtvý muž na sobě.
Poté, co policie zkontrolovala vlakové záznamy, došla k závěru, že muž přicestoval pravděpodobně nočním vlakem z Melbournu, Sydney nebo města Port Augusta. Následně muž navštívil zařízení City Baths, kde se vysprchoval a oholil. Vrátil se na vlakové nádraží, koupil si vlakový lístek k nedalekému pobřeží Henley Beach, ale spoj v 10:50 nestihl. Uložil si kufřík do úschovny a koupil si tak lístek na příští autobusový spoj.
Nádraží v Adelaide, kde byl nalezen kufřík muže
Kufřík obsahoval převážně oblečení
Nové nálezy a výpověď zdravotní sestry
V roce 1949 se patolog Sir John Burton Cleland rozhodl znovu přezkoumat mužovo tělo a objevil několik nových poznatků. Jeho boty byly dokonale vyčištěné, což odporovalo verzi, že muž celý den chodil po městě. Spíše se zdálo, že tělo muže bylo na místě někým vyloženo již mrtvé. Tato teorie byla navíc podporována nedostatkem důkazů o sebevraždě otravou jedem. Nebyly nalezeny 2 hlavní příznaky pozření jedu – zvracení a křeče. Policie po dalších testech příčinu smrti nemohla stanovit s jistotou a byla tedy i po letech prakticky stále na začátku. Nevěděla, o koho se jedná, co jeho smrti přecházelo, ani co ji způsobilo.
V kalhotách muže byla objevena skrytá zašitá kapsa a v ní drobný útržek papíru se slovy „Tamam Shud“. Proto se případu také říká „Tamam Shud Case“. Tato fráze je v perštině a pochází z poslední stránky vzácné edice knihy The Rubaiyat of Omar Khayyam. „Tamam Shud“ znamená „ukončený“ nebo „skončený“. Okamžitě se rozběhlo celostátní hledání výtisku, ze kterého útržek pochází. Nedlouho poté se nechal slyšet muž, který výtisk knihy našel na zadním sedadle svého nezamknutého auta. Na zadní straně chyběla fráze „Tamam Shud“ a mikroskopické testy prokázaly, že útržek v kapse mrtvého muže pochází právě z této knihy.
Útržek pocházející ze skryté kapsy
Je to kniha básní pojednávající o tom, že člověk by měl žít život naplno a před jeho koncem nemít výčitky. Na konci nalezeného výtisku bylo objeveno 5 řádků velkých písmen zapsaných tužkou. Druhý řádek je přeškrtnutý, což policii vedlo k domnění, že muž v něm udělal chybu, protože začátek čtvrtého řádku je tomu druhému podobný. Věří se, že se jedná o šifru nebo kód. Mnoho expertů a specializovaných institucí bylo osloveno s prosbou o pomoc rozluštit tuto šifrovanou zprávu. Ani ti se ovšem s úspěchem nesetkali.
Šifra z knihy:
WRGOABABD
MLIAOI
WTBIMPANETP
MLIABOAIAQC
ITTMTSAMSTGAB
Fotografie šifry napsané tužkou na konci nalezené knihy
V knize bylo také napsáno telefonní číslo bývalé zdravotní sestry, která žila zhruba 400 metrů od místa nálezu mrtvého těla. Žena přiznala, že takovou knihu dříve vlastnila, ale v roce 1945 ji v Sydney darovala jednomu poručíku z australské armády. Jeho jméno bylo Alfred Boxall. Dále uvedla, že se poté přestěhovala do Melbournu a momentálně je vdaná. Dodala, že koncem roku 1948 se na ní neznámý muž ptal jednoho z jejích sousedů. Žena byla požádána o identifikaci mrtvého muže, podle odlitku jeho obličeje. Detektiv Leane prohlásil, že žena podle tváře muže nebyla schopná identifikovat. Přítomný technik a detektiv si ovšem nemohli nevšimnout její nečekané reakce, když muže spatřila. Údajně byla „na pokraji omdlení“. Policie mrtvého muže považovala za poručíka Afreda Boxalla, poté se ale zjistilo, že Boxall žije a výtisk knihy, který mu žena věnovala, má stále u sebe s frází „Tamam Shud“ na poslední straně.
Žena sice žila nedaleko nalezení mrtvého muže, ale naprosto popírala, že by věděla, o koho se jedná. Také uvedla, že je nyní vdaná a nepřeje si uvést svoje jméno do záznamu, aby se tak vyhnula spojováním s mrtvým mužem nebo poručíkem Boxallem. Police její přání respektovala a její jméno nikde uvedeno nebylo. Zdravotní sestra byla později nazývána Jestyn. Po mnoha a mnoha letech ovšem vyšlo najevo, že žena lhala a vdaná nebyla, čehož se chopili další vyšetřovatelé. Ti ovšem záhy zjistili, že žena v roce 2007 zemřela.
Odlitek obličeje Somertonského muže
Případ zůstává nevyřešený, ale vyšetřování pokračuje
Identita muže, příčina smrti, šifra v knize i význam fráze „Tamam Shud“ v kapse jeho kalhot, dodnes zůstávají nerozluštitelným tajemstvím.
S případem „Tamam Shud“ se pojí další případy. Jeden z nich se odehrál tři roky před nalezením tzv. „Somertonského muže“. V červu 1945 byl nalezen mrtvý muž, Joseph Marshall, s otevřenou kopií knihy Rubaiyat of Omar Khayyam položenou na hrudníku. Stejné knihy, ze které pochází fráze „Tamam Shud“. I tenkrát se věřilo, že se jedná o sebevraždu požitím jedu. V záznamu bylo uvedeno, že se jedná o sedmý výtisk nakladatelství Metheun v Londýně, toto nakladatelství vytisklo ovšem pouze 5 kopií. Jistá žena Gwenneth Dorothy Graham vypovídala při vyšetřování úmrtí Josepha Marshalla a za 13 dní byla nalezena v koupelně nahá s podřezaným zápěstím.
Současné vyšetřování odhalilo, že pitevní zprávy Somertonského muže se ztratily. Jeden z vyšetřovatelů si na archivních fotografiích všiml jeho vzácného tvaru ušního boltce. Takový tvar má pouze 1-2 % celé europoidní rasy. Somertonský muž měl také zubní vadu zvanou hypodontie obou postranních řezáků. Tento jen se vyskytuje zhruba u 2 % celkové populace. V roce 2010 vyšetřovatel obdržel fotografii syna zdravotní sestry Jestyn a zjistil, že má totožné ušní a zubní rysy, jako Somertonský muž. Šance, že se jedná pouze o souhru náhod, je v rozmezí 1:10 000 000 a 1:20 000 000. V době úmrtí muže měl její syn asi 16 měsíců a zemřel v roce 2009. Je tedy poměrně možné, že mrtvý muž byl otec dítěte Jestyn. Nic takového se ovšem potvrdit nepodařilo a tato teorie existuje pouze ve spekulativní rovině. Ovšem nelze ji vyloučit.
Vyšetřovatelé se zúčastnili pohřbu muže
Somertonský muž má prostý hrob
