Penzion Nimrod je už několik opuštěné místo uprostřed lesů.
Ruina dříve rušného domu na samotě uprostřed hustých lesů, několik kilometrů od nejbližší obydlené budovy. Jakou lepší lokaci by si mohli milovníci duchařských historek a hororových příběhů vysnít? Právě na takovém místě se nachází penzion Nimrod, který jsme navštívili a je mu věnován dnešní článek. Budeme se držet kodexu milovníků urban exploration a neprozradíme vám, kde se chátrající budova nachází. Napovíme, že je to kousek od Mariánských lázní. Než se vrhneme do interiéru stavby, nejdříve si pojďme povědět něco málo o historii této kdysi úchvatné, budovy. Její existence započala v roce 1905, kdy ji nechala postavit paní Luise Utschigová. Už o dva roky později byla slavnostně otevřena. Místo mělo roli kavárny a zároveň ubytovny pro hosty nedalekých lázní. Jedním z prvních vážených hostů byl anglický král Eduard VII. Dalším z významných hostů byl prezident Edvard Beneš, který zde strávil příjemné chvilky u oběda se svojí manželkou.
Jelikož penzion stál na mýtině (dnes už budovu obklopuje lesní porost), majitelé využili příležitosti a během léta před kavárnou byla umístěna lehátka, kde se mohli návštěvníci slunit, případně si užívat chladného vánku pod sluníčkem. Zkrátka idylické místo, které žilo z oblíbenosti nedalekých lázní a pohodlnosti jejích hostů, kteří si milerádi připlatili za luxus vzdálené a útulné kavárny. Po klidných časech však přišla druhá světová válka, která už tolik klidným časům nepřála. Kavárna tak zastávala zcela jiný účel. Její prostory se proměnily v sanatorium pro raněné vojáky, o něž dobrovolně pečovaly jeptišky. Po skončení války se v kavárně udála první záhada. Ta se však nakonec ukázala být zcela fádní záležitostí. Voda tu totiž začala chutnat jako víno. Hosté si žádali vysvětlení. Bohužel v tom však nebyl žádný Ježíšův záhadný návrat, nýbrž jeden zaměstnanec, který kradl lihoviny a omylem se dopustil osudové chyby, když zředil vodu s vínem.
Dva roky po konci druhé světové války se v Mariánských lázních konal filmový festival. Velká událost jak pro Karlovarský kraj, tak pro penzion Nimrod, který měl nabito a co více, u Nimrodu se konala velká hostina pro místní i zahraniční filmaře. Ti však rozjařeni alkoholem zapálili tak veliký táborák, že hrozilo, že Nimrod lehne popelem. Přibližně v roce 1955 pak budova přešla pod správu dětské ozdravovny, která fungovala několik let, dokud místo neodkoupil další vlastník, tím byl Dopravní podnik hlavního města Prahy, který budovu předělal na rekreační sídlo pro své zaměstnance. Takto objekt fungoval několik desítek let. Poté přišla sametová revoluce a jako spousta dalších podobných podniků přešlo vlastnictví Nimrodu do rukou soukromým vlastníkům.
Ti se pokusili obnovit jeho dávno zašlou slávu a z kavárny udělal penzion spojený s restaurací. Návštěvnost však už nebyla jako za první republiky a zisky šly spíše do mínusu. Po čase museli majitelé zrušit restauraci, která vůbec nevynášela a vařit pouze pro několik málo hostů penzionu v perfektně zařízené restauraci bylo zkrátka příliš nákladné. Po čase byl uzavřen i penzion a budova přešla do rukou současnému vlastníkovi, který ji odkoupil za směšný peníz. Další obnos už mu nepřišel dostatečně vhodný k investici, a tak nechal budovu pomalu chátrat. Ta se nachází na území chráněné krajinné oblasti a není tedy možné ji zbourat. Zub času se na budově, která stojí v bažině, zapuštěná na kůlech, však podepisuje rok od roku více a více. Nutno podotknout, že na destrukci stavení mají veliký podíl i místní obyvatelé, kteří stavbu rozebírají na stavební materiály. Další vroubek si připsali i vandalové, kteří nenechali jedinou místnost neponičenou.
V průběhu několika let se tak z Nimrodu stala rozpadlina, která láká už jen zvědavce, vandaly a hledače paranormálních jevů. Kdosi navíc posprejoval zdi rádoby krvavými nápisy v angličtině, které jsou pravděpodobně největším lákadlem pro návštěvníky. Nápisy se nám bohužel nepodařilo nafotit všechny, jelikož nám v tom bránila propadlá podlaha, která nepůsobila příliš stabilně. Abychom tě o nic neochudili, můžeš si je prohlédnout tady. Co se týče paranormálních jevů, my jsme žádné nezpozorovali. Přestože na nás místo působilo poměrně stísněným dojmem a v podvečer už jsme se raději urychleně pakovali domů, žádné zvláštní jevy jsme nezaznamenali. Návštěvníci restaurace či penzionu však často popisovali úkazy jako oči či paže vystupující ze stěn objektu nebo tvrdili, že přes noc cítili síru. Jejich děti prý mluvily k neviditelným bytostem (rozuměj duchům) a měli pocit, že na pokojích nejsou sami. Jak moc budeš těmto povídačkám věřit, necháme na tobě, ale musíme uznat, že místo má svojí atmosférou co nabídnout.
