Že jsou horory výkvětem posledních let? Nesmysl. Už kinematografie z počátku 20. století se může pyšnit několika nezapomenutelnými tituly.
Asi téměř každý už někdy v životě viděl alespoň malou část černobílého filmu. Co si budeme, většina z nás by okamžitě přepínala na jiný program nebo se ukrutně nudila. Vždyť doba černobílých filmů nenabízela tak parádní efekty a animace, jako to zvládá dnešní kinematografie. Navíc jak témata, tak společenské chování postav už není příliš aktuální, tak co by nás mělo na takových snímcích lákat? Bavme se o hororech, kterým je tento článek věnován. Tyto filmy mají výhodu, že k vyvolání pocitu strachu není zapotřebí přílišné množství techniky nebo efektů (ač si to dnes mnozí režiséři myslí). Navíc 20. a 30. léta je období zasažené první světovou válkou, což se odrazilo nejen v literatuře, ale i ve filmu. Příkladem může být německý expresionismus, který má v našem žebříčku několik zástupců. Dýkou v zádech by se pak mohla stát absence zvuku u části filmů, no pojďme si povědět, jak si s tím tehdejší režiséři a herci poradili. Ještě připomínám, že žebříček není řazený podle pořadí.
(1920)
Začněme perlou pocházející z Německa. Země stižená první světovou válkou, zvedající se z popela prohry a ponížení se musela nějak svému osudu postavit. Na umělecké frontě tak začaly vznikat nové směry, které byly pozoruhodné zejména svojí zmatečností a zdánlivou nespojitostí. Jedním ze směrů, který takto vznikl, byl expresionismus a právě v duchu tohoto směru se nese film Kabinet doktora Caligariho. Jedna se o němý a černobílý snímek, který se odehrává na pozadí zcela nereálně vypadajících kulis s křiklavými vzory. Zápletka se točí kolem doktora, který cestuje spolu se svým „kolegou“ Caesarem, který je údajně náměsíčný a umí předpovídat budoucnost. Hlavní hrdina, pojmenovaný Alan, se ho zeptá, kdy ho čeká smrt. Caesar mu odpoví, že už za svítání nebude mezi živými. Tak se i stane a lid začne Caesara obviňovat z vraždy. Jak to celé dopadne, vám neprozradím, ale věřte mi, že tak povedenou a nečekanou pointu byste marně hledali i u mnoha novějších, vyzdvihovaných snímků.
(1933)
U tohoto černobílého, ale nikoli němého snímku, mě překvapilo, jak živou fantazii měl spisovatel H. G. Wells, který sepsal předlohu. Přeci jen ve 30. letech 20. století nebyl hororový žánr tolik rozvinutý. Přesto se spisovateli podařilo sepsat zcela jedinečné dílo, které později Carl Laemmle převedl do filmové podoby. Jak už název napovídá, budete svědky příběhu o muži doktorovi, který vynalezl speciální sérum, po jehož aplikaci se člověk stane neviditelným. V objevu vidí nevídané možnosti a urychleně se odebere na venkov, aby objevil protilátku. Aby získal zpět svoji tělesnou konstituci, tedy „viditelnost“, uváže si po celém těle obvazy a na oči nasadí sluneční brýle. Postupem času však divák zjistí, že sérum doktora zneviditelnilo, ale bohužel ztrácí i kontrolu nad svými činy a stává se z něj stále větší a větší agresor. Na svoji dobu přelomové.
(1922)
Příběh od Brama Stokera o hraběti Draculovi zná téměř každý. Kniha, která nám přinesla nejznámější upírský příběh, se stala námětem pro velkou spoustu filmových zpracování. Upír Nosferatu je tím nejranějším, avšak kvůli sporům s vdovou po zemřelém spisovateli musela být pozměněna jména postav a místa, kde se příběh odehrával. Přesto film téměř notoricky kopíruje knižní příběh. Přestože se jedná o němý film, budete svědky jedinečné podívané, která i přes pravěké efekty dokáže člověka pořádně přimrazit k židli. Především skvělým výkonem Maxe Schrecka, který ztvárnil postavu Draculy hraběte Orloka tak bravurně, že jeho nepřirozené pohyby vyvolávají husí kůži ještě dnes. Zajímavostí je, že některé scény se natáčely na slovenském Oravském zámku.
(1932)
Po dokoukání tohoto snímku jsem byl ohromen nejen jeho obsahem a celkovou pointou, ale i skutečností, že něco takového spatřilo světlo světa už v první polovině 20. století. Velice kontroverzní materiál, který vyprodukovalo hollywoodské (!) studio MGM, byl krátce po jeho natočení zničen. Na film se se na několik desítek let zapomněl, až byl znovuobjeven v 60. letech a dočkal se výrazného úspěchu. A to především díky kontroverzi, která mu ve 30. letech ublížila. Ve filmu totiž figurují skutečně handicapovaní herci s nejrůznějšími tělesnými vadami. Film tak pojednává o dění v jedné freakshow. Hlavní osou příběhu je láska trpaslíka k ženě jménem Cleopatra, ta je však pouze hamižná a prolhaná. Nakonec dojde i ke krutým činům, kvůli nimž si film zaslouží nálepku hororu. Za zmínění stojí určitě i fakt, že se nejedná pouze o sondu do „obludária“, ale o velmi silný příběh s hlubokou myšlenkou.
(1926)
A už nyní se dostáváme k největší perličce na tomto seznamu. Pro mne nejlépe zpracovaný horor z tohoto období se podobně jako Kabinet doktora Caligariho vyznačuje snadno čitelnými prvky německého expresionismu. Ačkoli se jedná o němý film s poměrně přepísknutou stopáží, nudit se nebudete. Notoricky známý příběh o doktoru Faustovi, který se upsal ďáblu, je zpracován zábavnou formou a diváka absence mluvené řeči neodradí od uznalého kývání nad výkony většiny herců, především pak Emila Janningse, který zahrál Mefista opravdu bravurně. Faust, který za úpis vlastní duše obdrží mládí, si užívá radovánek života a Mefisto si jenom mne ruce, protože uzavřel dohodu s archandělem, že pokud se mu podaří zkazit Fausta, Země bude jeho. No Faust se ovšem zamiluje do krásné Markétky a tím se Mefistovi začnou jeho plány hroutit. Závěr pak působí trošku směšně, ale vzhledem k stáří snímku to nebudeme vyčítat. Na závěr bych ještě vyzdvihl hudební podkreslení, které skvěle navozuje atmosféru a nevídané efekty, které jsme u žádného takto starého filmu neměl možnost spatřit.
(1933)
V době velké ekonomické krize se roztrhl pytel s filmy, ve kterých figurovala obří monstra. V čase svého uveřejnění způsobil King Kong hotový poprask a usedl na trůn monster-movie žánru. A v mnoha ohledech kraluje dodnes. Filmaři, kteří se vrhli na natáčení projektu s pomocí stop-motion, si s tím opravdu vyhráli a přinesli ve 30. letech 20. století dosud nevídanou podívanou. Děj jistě mnozí znáte. Tak tedy krátce: Film vypráví o režisérovi, který sežene nic netušící mladou krásnou dívku, aby s ním natočila film na jednom opuštěném ostrově. No dívka netuší, že místo natáčení je obydleno prehistorickými zvířaty, domorodým kmenem a opičím králem, který ji záhy unese. Výprava filmařů se ji vydá zachránit, ale my diváci jsme svědky souboje Konga s dinosaury a dalších na tehdejší dobu technicky vyspělých scén. Další dějství pak probíhá v USA, kam je odchycené monstrum převezeno. Zde se však doslova utrhne ze řetězů, začne šplhat na Empire State Building a v megalomanském závěru je skoleno ozbrojenou letkou. Zajímavostí je, že mezi filmovými piloty byl i režisér, který chtěl po tak náročném natáčení monstrum, alespoň obrazně, sám skolit.
(1931)
A máme tady další z příběhů, který už v nějaké podobě slyšel téměř každý. Ale pojďme si povědět něco o jednom z prvních zpracování příběhu od Mary Shelley, která posunula horor o kilometry napřed. Kromě Frankensteina, jehož první vydání vyšlo už v roce 1818, vydala i knihu Poslední muž, která je pravděpodobně prvním post-apokalyptickým románem. Velké uznání patří tedy této ženě, ale pojďme se podívat, jak si se zpracováním její novely poradili filmaři v třicátých letech. Klasický příběh o vědci, který se snaží vytvořit umělou živou bytost a nakonec se mu to i bohužel podaří, takřka kopíruje obsah knihy. Filmového Frankensteina dnes už můžeme označit za přelomové dílo, a to především díky parádnímu hereckému výkonu Borise Karloffa, který v tehdejší době musel diváky strašit i ve spaní. V dnešní době vám však film bude možná místy připadat nudný, no historickou hodnotu mu nemůžeme upřít.
(1939)
Jen málokdo neslyšel o slavném britském detektivu Sherolocku Holmesovi. Tento slavný vyšetřovatel z pera sira Arthura Conana Doyla se objevuje v ohromné spoustě povídek, knih a filmů a není divu, že se jeden z jeho mysterióznějších příběhů ocitl i v našem žebříčku. Příběh se dočkal několika filmových zpracování, my však vybrali toto americké, protože je nejpůsobivější, i když nesmíme zapomenout na uznání verze od českého režiséra. Typicky Doylovský děj nám představí Sherlocka Holmese (Basil Rathbone) a jeho kolegu doktora Watsona. Detektivové řeší záhadu úmrtí pana Baskervilla a zároveň mají za úkol chránit jeho synovce. Po rodu Baskervillů totiž podle legendy pase obrovský pekelný pes, který se ukrývá v místních mokřinách. Působivá zápletka je odvyprávěna skvělými hereckými výkony. Bohužel odvyprávěna doslova, jelikož film se z valné části skládá z dialogů, což však divákovi, který až tolik nepase po akčních scénách, není na škodu.
Upír aneb Podivné dobrodružství Davida Graye
(1932)
Další z německých zástupců je jedním z nejzvláštnějších filmů v žebříčku. Němý snímek od renomovaného Carla Theodora Dreyera vznikl za účelem šokovat publikum a přinést na pole kinematografie něco zcela originálního. To se snímku podařilo, avšak od konzervativního publika se dočkal především kritiky, a i z toho důvodu se režisér zhroutil a další desetiletí nic nenatočil. Přinesl totiž světu jeden z prvních hypnotických a surrealistických hororů, přičemž použil několikery speciální efekty – dvojexpozici, zpětné přetáčení a přeexponování záběrů. Za pomoci tohoto postupu a dalších nekonvenčních postupů se mu podařilo dodat filmu strašidelnou atmosféru, kterou ocení zejména diváci, kteří mají rádi pomalé a plynulé budování atmosféry. Nečekejte však, že byste všechno ze snímku pochopili, jelikož režisér záměrně mate a hlavní dějová linie není tak důležitá v porovnání s budovanou atmosférou.
(1921)
Abychom si na chviličku odpočinuli od německých počinů, vydáme se severněji, konkrétně pak do Švédska. Zde vznikl na počátku 20. let úctyhodný snímek, který je dnes pokládán za kultovní dílo. Filmaři se inspirovali dílem briskní spisovatelky Selmy Lagerlöfové. Tak, jak tomu bylo u snímků o kterých píšeme výše, i zde se filmaři pustili do speciálních efektů. Konkrétně metody dvojexpozice, která zde byla použita silnou měrou a dodala filmu ten pravý duchařský nádech. Hlavní linka příběhu je pak poměrně jednoduchá a vypráví příběh vozky, který je něco jako převozník mrtvých. Na konci roku o Silvestru pak vybírá každým rokem svého nástupce z řad těch, kteří o silvestrovské noci zemřeli. Vozka si už svého pokračovatele vyhlédne, avšak na poslední chvíli ho zachrání ze spárů smrti žena z armády spásy. Vozka smrti je vrcholné dílo švédské kinematografie.
(1931)
Dalším nezpochybnitelně důležitým dílem v našem žebříčku je filmové zpracování knihy od Roberta L. Stevensona. V hlavní roli se představil excelentní Frederic March, který si střihnul roli doktora, který se rozhodl učinit pokus sám na sobě. Jeho metodika má za cíl oddělit v člověku jeho zlé a dobré stránky. Pokus se však, jak už tomu u takových filmů bývá, zvrhne. Hlavní hrdina se změní v násilnického a bezduchého pana Hydea. Jeho zlé já se dopustí vraždy lehké dívky a zapeklitý příběh se může rozběhnout na plné obrátky. Zajímavostí je pak poměrně nebojácné zobrazování nahoty, které u předchozích snímků nemělo obdoby. Není pak divu, že kvůli skvělému hereckému výkonu obdržel herec hlavního hrdiny Oscara.
(1927)
Když by vám někdo poručil sepsat pět nejlepších hororových režisérů všech dob, jméno Alfreda Hitchcocka by mezi nimi nemělo chybět. Tento film je jeho prvním rozsáhlejším počinem a už zde můžeme pozorovat záblesk jeho budoucí geniality. Hitchcockovy oblíbené lidské osobní horory se v tomto snímku rozjedou na plno. Film vypráví o sériovém vrahovi, který každý týden v ten samý den zaútočí a vezme si jednu dívčí oběť, kterou ponechá zkrvavenou na ulici. Divák na plátně sleduje rodinku s půvabnou dcerou, které dorazí velmi podivný podnájemník. Ten se začíná chovat stále více divně, sundavá ze stěny obrazy plavovlasých dívek a v noci jedné z vražd odchází z domu. Navíc se pokouší vetřít do přízně dceři domácích. Hororové drama se pomalu rozjíždí na obrátkách a díky skvělému budování atmosféry je divák v očekávání, co se stane, až do samotného dramatického finále.
(1928)
Nesmírně zajímavý, hloubavý a smutný film. Po jeho zhlédnutí jsem měl okamžité nutkání sáhnout po knižní předloze od Victora Huga. Jeden z nejlepších a nejvíce emocemi nabitých filmů vypráví příběh Gwynplaina, syna lorda Clancharlieho. Gwynplainovu tvář zdobí permanentní úsměv, který je důsledkem operace, již nařídil král jako pomstu za zradu jeho otce. Hlavní hrdina se posléze dostává na ulici, kde si ho adoptuje potulný bavič a smějící se muž se stane legendou. Aby však ve filmu nebylo zápletek málo, hrdina se zamiluje do krásné Dey a navíc musí po smrti krále čelit dvornímu šaškovi, který se ho snaží zničit. Hluboký příběh ve vás probudí všechny možné pocity, a to především díky výkonu Conrada Veidta, který leč stále se smějící ve vás dokáže vyvolat několik různých emocí. Tou nejsilnější však bude hrůza z jeho úsměvu, který ironicky působí spíše děsivě.
(1935)
Málokdy se stane, že druhý díl předčí ten první. No jistě už víte, na co narážím. Frankensteinova nevěsta je druhým dílem, a i když může svým názvem působit jako odlehčenější, romantičtější verze Frankensteina, není tomu tak. Na rozdíl od svého předchůdce totiž netrpí na hluché scény, a co více – v divákovi dokáže vzbudit mnohem více sympatií směrem k znetvořenému hlavnímu hrdinovi. V roli monstra se opět objevil skvělý Boris Karloff, ale tentokrát zatoužil po partnerce, respektive jeho stvořitel a jeho kolega zatoužili založit novou, vlastní rasu. Kriticky pozitivně hodnocený snímek ocení všichni filmoví labužníci a tentokrát se na rozdíl od prvního dílu nemusíte bát, že byste se nudili.
(1933)
A na závěr bych doporučil další chuťovku z německého výběru. Závěť doktora Mabuse je jedním z nejzajímavějších a nejzamotanějších filmů v žebříčku. Spíše než horor se jedná o krimi příběh, avšak tak mysteriózní a temný, že si zaslouží místo v našem žebříčku. Samotný doktor Mabuse je geniální šílenec, který se snažil ovládnout svět pomocí kriminálních činů, avšak jednoho dne se zbláznil a následně byl hospitalizován v psychiatrické léčebně, kde po letech začal popisovat archy papírů geniálními plány zločinů. Činy, které popisuje, se začnou odehrávat a policejní komisař má za úkol celou tuto zamotanou situaci rozšifrovat. Film sledujeme jak z pohledu kriminalistů, tak z pohledu zločineckého gangu, který slepě plní pokyny doktora Mabuseho.
