Mocný muž carského Ruska, kterému ženy nikdy neřekly "ne".
Pro některé ztělesnění démona, pro jiné skutečný světec. Dnes přesně nevíme, čím tento nevzdělaný, ale zároveň geniální mnich carskou rodinu uřkl, ale pravděpodobně za to mohou jeho oči, které byly podle lidí uhrančivé až paralyzující, nejeden člověk měl pocit, jako by se díval "do očí pekelného monstra."
Grigorij Jefimovič Rasputin se narodil 10. Ledna 1869 v nejizolovanějším koutě carského Ruska, na Sibiři, v malé rolnické vesničce Pokrovskoje. Život na tomto místě je mimořádně nehostinný a krutý, těžkou práci a nemoci střídají jen hladomor a mráz. Díky nepřístupným močálům v okolí vesnice je skoro nemožné navštěvovat školy, a tak to se vzděláním mladého Rasputina není žádná sláva, říká se dokonce, že neuměl ani pořádně psát a číst. Je však jisté, že více než školní povinnosti a práce, zajímá dospívajícího venkovského chlapce opačné pohlaví a alkohol. Orgie s prostitutkami nebo místními dívkami jsou na denním pořádku. No Rasputin nebyl jen nadměrně sexuálně žádostivý, měl také pověst darebáka, záletníka a zločince.
Přibližně po dovršení osmnáctého roku života strávil kvůli svým prohřeškům tříměsíční pokání ve Verchoturjetském klášteře. Zde poprvé narazil na místní náboženskou sektu chlystů. Fanatická organizace hlásící návrat Ježíše Krista a jeho převtělení do nejspravedlivější a nejčistší osoby na zemi. Při noční koupeli má Rasputin jasno, samotná Panna Marie k němu prý promluví a označí ho za vyvoleného. "Všechno co řeknu, musí být správně, protože mými ústy mluví sám Bůh!" V té době se také ožení s Praskovii Fjordovnou Dubrovin, dívkou z vedlejší vesnice, se kterou má tři děti. Doma se však moc času nezdržuje, díky schopnostem léčit a uzdravovat, vydává se na dlouhou a nebezpečnou pouť po matičce Rus. Organizuje svatby, křtiny, ale i pohřby. Všechny slavnostní kázání končí hromadnými sexuálními oslavami. "Odpuštění můžeme dosáhnout jen smilstvem a hříchem," hlásá prostým lidem. Cestu po sibiřských a ruských klášterech završuje cestou do Řecka a Jeruzaléma.
V roce 1903 se již jako známý léčitel, prorok a světec dostaví do Petrohradu kvůli velkému shromáždění církevních hodnostářů. Po ulicích velkoměsta se pohybuje těžko až nešťastně, hraje si se svou tmavou bradou, ze které si každou chvilku vytahuje nečistoty a drobky. Prakticky nedodržuje žádné hygienické návyky, páchne, vulgárně nadává a hrubě se chová. I přes to všechno má však stále více obdivovatelů. Bohaté šlechtičny a urozené dámy mluví jen o něm. "Smrdí jako nějaké zvíře. Bála jsem se, že mě roztrhá. Tři dny jsem se vzpamatovávala! "Jistá Olga Nikojevna zase píše své přítelkyni v listu" Jako kdyby mě obskočil velký býk. "Mnohé ženy však nenavštívily Rasputina jen kvůli obohacení svých sexuálních zážitků, ale také z důvodu, aby se co nejvíce přiblížily samotnému Bohu. "Bylo to, jako by do mě vstoupil sám Bůh. Nikdy jsem nic podobného nezažila, dva dny jsem se nekoupala, abych cítila na svém těle ten jeho pach." Právě díky popularitě, pokoře a upřímnosti se stává mnich z Pokrovskoje za krátkou dobu významným církevním hodnostářem Petrohradu. Prostřednictvím svých kontaktů a léčitelských zázraků se Rasputinovo jméno dostává do uší velkoknížete Nikolaje Nikolajeviče, který známého mystika přivede až před carský pár.
1. listopadu 1905 car Mikuláš ll. pokorně přivítá svatého muže na svém dvorku. "Vítám tě, buď našim hostem a zkus naše pohostinství." Nekončící respekt a obdiv si Rasputin u monarchů a především carevny Alexandry Fjodorovny získal uzdravením jejich syna, mladého careviče Alexeje, trpícího dědičnou chorobou hemofilií, tedy poruchou srážlivosti krve. V tomto případě stačí menší poranění, které následně způsobí dlouhodobé krvácení. Rasputin jednoho dne sebral malého Alexeje z rukou doktorů a zavřel se s ním do místnosti. Po pár hodinách vyšel z pokoje a ukázal carevně výsledek zázraku. Krvácení ustalo, rány se zahojily a chlapec byl do dvou dnů úplně zdravý. O tom, jak toho "zhýralý mnich" dosáhl nejsou žádné záznamy, faktem však zůstává, že při svých mnoha léčitelských pokusech využíval sugesci a hypnózu, která jakož je prokázáno, zmírňuje příznaky, odbourává stres, zklidňuje a zpomaluje krev. Od uzdravení mladého careviče začal mít Rasputin velký vliv na carském dvoře a dokonce i na ruské monarchy. S vysoce postavenými generály a úředníky mluvil jako rovný s rovným. Bez sebemenšího ostychu či pokory. Díky popularitě se stává u znuděných dam tématem číslo jedna. Největší milovnicí Rasputina se stala hraběnka Olga Lochtinova, ta se o svého světce až mateřsky stará a tráví s ním většinu volného času. Její vášeň postupně přeroste do šílenství a posedlosti. "Vezmi si mě, Grigorij, můžeš si se mnou dělat, co chceš". Rasputin neváhá, zneužije hraběnku a pak se jí zbaví, před její rodinou ji zesměšňuje a ponižuje. I přes to všechno však jeho sláva stále roste.
Když kráčí ulicemi města, lidé mu skáčou kolem krku, klanějí se, líbají mu ruce a s úžasem se dotýkají jeho pláště. S popularitou a zástupy následovníků rostou i řady Rasputinovo nepřátel. Pozorností zbystřily i církevní kruhy, příslušnost k sektě, zázraky, prohlašování se za boha a v neposlední řadě sexuální orgie a alkohol pobuřovaly kromě šlechty i ctihodné kněží z Petrohradu. Tajné spisy o Rasputinovi se kromě zázraků množily i informacemi z jeho soukromí. V dopise adresovaném prokurátorovi se například píše: "Během jednoho odpoledne obšťastnil 11 žen a ještě neměl dost" či "Jednu z žen přivedl 12 krát k orgasmu." Bylo tak dost těch, kteří začali varovat carskou rodinu před kontaktem s tímto podivínem. Soudnost a sebekontrolu postupem času ztrácí i sama carevna Alexandra Fjodorovna. Důkazem toho jsou osobní dopisy zhýralému mnichovi. "Můj drahý příteli, tolik toužím po tvé přítomnosti. Chci líbat tvoje ruce a položit hlavu na tvé svaté rameno." Narůstající tlak a nepříjemnou atmosféru kolem "zloděje koní" pocítí i Mikuláš ll. a několikrát doporučí Rasputinovi útěk z Petrohradu. Svatý muž poslechne a přečká bouři nevole ve Svaté zemi.
Po návratu do města čeká na mnicha z Pokrovskoje nečekané překvapení. Najatá prostitutka Chionija Guseová vrazí Rasputinovi nůž hluboko do břicha, vypadá to na smrtelnou ránu. Guseová údajně po činu šíleně křičí "Zabila jsem antikrista." Bůh však nad ním drží ochrannou ruku a svatého mnicha ušetří. Na lůžku ho ještě zastihne zpráva o zapleteni Ruska do války, car se vydává na bojiště a za jeho nepřítomnosti vládne carevna Alexandra. Rasputin jí po zotavení radí a má ji absolutně ve své moci. Jeho vůle a vliv jsou v podstatě neomezené. V téže době se po Petrohradě rozšíří zpráva, že carevna je milenkou tohoto "ďábla v lidském těle." A tak je v hlavách nejvyšší šlechty rozhodnuto, Rasputin musí zemřít. Na čelo popravčího komanda se postaví hrabě Felix Felixovič Juspov.
Mnich přijme 30. prosince 1916 pozvání do domu spiklenců. Po dlouhé konverzaci je mu nabídnuto otrávené jídlo v podobě vína a koláčů. Rasputin víno s chutí vypije a zákusky sní, ale kyanid na něj vůbec nepůsobí. Juspov ztratí nervy, vytáhne pistoli a z těsné blízkosti střelí nenáviděného Rasputina do hrudi. Ten se na hraběte vrhne s cílem ho zaškrtit, ale je umlčen další sérií kulek a údery hole. Mnich pomalu padá k zemi, jeden ze spiklenců k němu přiklekne a po chvíli zakřičí "To není možné, on ještě žije!" Samotný Jupsov se okamžitě na ležící tělo vrhne a pistolí ho bije po hlavě a obličeji. Jak později tvrdil, zdálo se mu, že je Rasputin stále živý, pohybují se mu oči a chroptí. Nehybné tělo svatého muže následně svážou a hodí do řeky Něvy. Při pitvě se měla v jeho plicích údajně najít voda, což vede k závěru, že zemřel až na následky utonutí.
Je také zajímavé podotknout, že Rasputin před svou smrtí prý předpověděl, že pokud ho o život připraví členové královské rodiny, bude to konec dynastie Romanovců. O necelé dva roky se tak i stalo, 17. července 1918 odvedli vojáci Mikuláše ll. spolu s jeho rodinou do suterénu jejich domu, kde je všechny včetně služebnictva popravili.
