Po nekonečném čekání jsme se konečně dočkali. Zda čekání stálo za to se dozvíte v obsáhlé recenzi.
Tak to konečně přišlo. Od oficiálního, úžasného a napínavého oznámení na Comic Conu uběhly 3 roky. Následující měsíce byla celá planeta (tedy alespoň ti, kteří podobné události aktivně sledují) v napětí, koho Warneři obsadí do role Temného Rytíře. Na ramena si vzali obrovské břemeno, protože obsazovat legendární roli jen pár let po obecně zbožňované Nolanově trilogii a ztvárnění Batmana Christianem Balem chtělo odvahu a hlavně šťastnou ruku při výběru herce. Od obsazení Afflecka utekly zhruba 2 roky a my se konečně můžeme podívat na to, jak to dopadlo.
Po zjevení loga Warner a DC jsme měli možnost pozorovat příběh mladého Bruce Wayna a jeho rodičů, zatímco v pozadí běžely úvodní titulky. Sekvence efektivně shrnula origin story, kterou už snad každý zná a mohli jsme se posunout dál v ději. Hned v úvodu jsme vrženi do Metropolisu zmítaného bojem ze závěru Man of Steel. Tentokrát se na něj však díváme očima Bruce Wayna, coby majitele Wayne Tower, ve které se v momentě souboje nacházejí stovky lidí. Musím se přiznat, že už od úvodu jsem nevnímal Afflecka jako herce. Viděl jsem jen milionářského playboye Bruce Wayna a Batmana. Kontroverze, kterou byl jeho casting obklopen, neměla od začátku smysl. Obecenstvo soudilo jeho současné schopnosti podle přešlapů, které Ben udělal více než 10 let dozadu. Myslím, že nejeden pochybovač si už po prvních minutách oddechl, odfajfknul si Bena ve svém seznamu a nerušeně sledoval film dále.
Wayne Tower se pod nátlakem souboje zhroutí, přičemž se v ní stále nacházejí lidé a vy cítíte hněv, který se vlévá do Batmanova srdce. Někdo si to odnese. Pokud existuje byť jen malá šance, že Superman může být pro lidstvo nebezpečný, Batman musí tuto hrozbu eliminovat. Samotný děj filmu se ale odehrává 18 měsíců po destrukci města. Metropolis je již zrekonstruovaný a v jeho centru stojí pomník uctívající Muže z Oceli a jeho zásluhy při záchraně planety. Někteří Supermana uznávají jako boha, jiní ho nenávidí. Snímek se snaží nastolit filozofické otázky, zda je třeba, aby bůh pochodoval mezi lidmi, zda je milosrdný nebo všemohoucí a podobně. Chvílemi se mu to i daří a možná se nejeden divák zamyslí, co by bylo kdyby. Problémem však je, že pokud začnete u tohoto filmu přemýšlet, bude vás to stát pár bodů z hodnocení.
Po výborně zvládnuté úvodní pasáži a vykreslení Batmanovy motivace totiž následuje přibližně hodina scenáristického a režijního chaosu. Původně měl film stanovené datum premiéry na srpen 2015. Z toho se přesunul na březen 2016 a mezitím ho měli akcionáři Warner Bros. možnost zhlédnout. Snímek údajně sklidil standing ovation, ale zvěsti po své zkušenosti ne tak docela důvěřuji. Nemyslím si, že někdo se střízlivým pohledem na film, může to, co se odehrávalo na plátně, považovat za dobré vyprávění příběhu. Snímek toho chce říci strašně mnoho, ale scénáristé nezvolili dobrou techniku.
Děj skáče z příběhové linie jedné postavy k postavě druhé, v důsledku čehož je divákova pozornost roztroušená. V momentě, kdy vás daná linie zaujme, jste z ní vytržení a stále začínáte něco nového. Vyprávění je tedy velmi nesouvislé, což mě po soustředěné režii a scénáři Man of Steel zaráží. Až v momentě, kdy se příběhy začnou slévat dohromady, snímek opět začne dávat smysl a divák se začne opět cítit zainteresován. To už se ale nacházíme v úvodu třetího aktu, což nás ale nechává se dvěma třetinami špatně zrežírované, sestříhané a napsané stopáže. Kromě toho celé vyprávění přerušují snové pasáže, které nemají za úkol nic jiného, jen nastavit směr příběhu směrem k Justice League a to celkový dojem z Batman v Superman jako jednolitého celku jen kazí.
Nejeden fanoušek komiksových nebo akčních filmů si však přišel vychutnat hlavně pořádný boj. Zde vám Batman v Superman vyjde vstříc ve všech možných směrech. Souboj Batmana se Supermanem je (až na některé chvíle a jeden WTF moment) zvládnutý s přehledem Snyderovi vlastním. Pochutnáte si na skvělé choreografii, bezchybných efektech a originálních nápadech. Souboj Batmana proti jeho nepřátelům je vším tím, po čem každý fanoušek komiksu ve svém mokrém snu toužil. Temný Rytíř je nelítostný (ale je to v pořádku, v mnoha komiksech dělal horší věci, než jen zabíjel) i za využití svých technických hraček. Člověk, který hrál byť jen jednu hru ze série Arkham, se bude při jejich využívání jen blaženě usmívat. Oblek vypadá bezchybně, ať už v akci nebo staticky a hlavně plní svůj účel. Opomenout nemůžeme ani Affleckovu fyzičku. Coolový oblek bylo třeba i něčím vyplnit, a tak tu máme dosud největšího Batmana a zločinci z Gothamu se tedy mají opravdu čeho obávat.
Protože jeden z trailerů nám vyzradil i přítomnost Doomsdaye, jeho přítomnost ve filmu neopomenu. Musím říci, že navzdory vzhledu přerostlé želvy ninja se na souboj velmi dobře koukalo, a to zejména po nástupu Wonder Woman. Přesto se nedá vyhnout pocitu, že souboj je tam vtlačen pouze za účelem sestavení Justice League (o tomto si povíme více v nejbližších dnech) a nepůsobí organicky. Je to přesně moment, kdy vchází na scénu Diana Prince aka Wonder Woman ve své plné kráse. Postava se na plátně vyskytuje tu a tam po celou stopáže filmu. Obsazení Gal Gadot jsem se bál asi nejvíc. Když jsem se dozvěděl, že herečka/modelka známá pro svůj vzhled a herecké schopnosti srovnatelné s kusem dřeva byla obsazena do role nejikonickejšej ženské superhrdinky, na chvíli se mi zastavilo srdce. S radostí vám ale musím oznámit, že role jí (celkem) sedla. S Brucem si zkříží cesty při několika příležitostech, její postava je tajemná a vždy jsem o ní chtěl vědět o něco více. Ve zkratce, na její sólovku se již dost těším.
Jesse Eisenberg v roli Lexe Luthora je přesně takový, jakého jsme ho čekali. Představte si Marka Zuckerberga z filmu The Social Network s trošku temnějším charakterem. Pro účely filmu to stačilo, ale do dějin se určitě nezapíše. Má podobnou agendu jako Batman - chce zastavit Supermana. Jeho konání po většinu času chybí motivace. Ta je shrnuta do dvou vět, ale nesedí k charakteru, který jste dosud měli šanci sledovat. V konečném důsledku svůj úkol ale splnil. Další vedlejší postavou hodnou zmínky je Alfred, jehož tentokrát ztvárnil Jeremy Irons a je přesně takový, v jakého jsme doufali. Alfred je sarkastický a hlavně není jen komorník, ale Batmanovi asistuje v boji se zločinem.
Henrymu Cavillovi role Supermana sedla asi tak, jako jeho kostým. Je mu ušitá na míru a dle mého názoru, při vší úctě k Christopherovi Reevovi, jde o nejlepší inkarnaci tohoto superhrdiny. S Clarkem není vše černobílé a vidí, jak svět může zkorumpovat i dobré lidi. Sám s tím bojuje, zpochybňuje smysl své mise a hledá si na tomto světě své místo. Jeho oporou v hledání je Lois Laneová, jejíž roli si už podruhé střihla Amy Adams a opět to zvládla s přehledem. Největším problémem je fakt, že i když je BvS plné kvalitních herců, nemají vlastně příliš co hrát.
V balení máme tedy mnoho skvělých nápadů, dobré myšlenky, obstojný příběh, dobré herecké výkony a pár epických momentů. Toto celé je ale nešťastně ovlivněno špatně napsaným scénářem, vyloženě špatnou režií v prvních dvou třetinách filmu, nesmyslnými momenty (např. „Martha“ moment, pro ty, kteří to už viděli) a obtěžujícími snovými pasážemi. Někde jsem slyšel, nebo četl myšlenku, která se dá velmi dobře aplikovat na tento film jako část současného trendu filmových sdílených vesmírů: jedna z věcí, proč Deadpool fungoval tak dokonale, je ta, že se nesnažil být částí žádného celku, chtěl jen vyprávět svůj příběh a v tom uspěl na jedničku. Z Batman v Superman jsem měl v mnohém pocit, jako by to byla epizoda ze seriálu, jehož dalšího dílu se dočkám až o dva roky.
Fanoušek komiksů si mohou přičíst bodík navíc, protože při některých momentech jako vystřižených ze stran předlohy vám srdce poskočí radostí. Teď ale hodnotím film samotný a tomu s čistým svědomím nemohu udělit více než 6/10.
