Loď, nebo ostrov?
Na začátku roku 1942 se v Jávském moři odehrála jedna z nejdůležitějších námořních bitev druhé světové války. Proti sobě se postavila koalice Spojenců ve složení USA, Spojené království, Nizozemsko a Austrálie a na druhé straně stálo zase námořnictvo Japonského císařství. Japonské agresivní vojenské operace v jihozápadní Asii přinutily Spojence spojit své síly a agresorovi se postavit tváří v tvář, avšak bitva nedopadla přesně podle spojeneckých představ a Japonci doslova rozdrtili všechna plavidla, která se jim postavila do cesty. Hlavní velitel spojeneckého útoku Karel Doorman z Nizozemska v boji v Jávském moři padl, ale navzdory drtivé porážce se do historie zapsalo i jedno plavidlo pocházející právě z Doormanovy domoviny.
Plavidlo s názvem HNLMS Abraham Crijnssen přežilo japonskou ofenzívu jako jedno z mála a původní plán byl co nejrychleji se dostat do bezpečných vod u Austrálie, kam směřovala i většina dalších zbývajících spojeneckých lodí. Problémem však byl zejména fakt, že tato nizozemská loď nepatřila mezi rekordmany v rychlosti plavby, a tak se najednou ocitla úplně sama uprostřed nepřátelského prostředí roztroušených indonéských ostrůvků, nad nimiž téměř nepřetržitě hlídkovala japonská letadla. Opuštěná nizozemská loď neměla na palubě ani příliš mnoho účinných zbraní, takže se případnému útoku a přepadnutí neměla její posádka jak bránit. Čas utíkal příliš rychle, a proto padlo rozhodnutí, které mohlo znít bláznivě, ale většina členů posádky se shodla, že nejlepší šanci na přežití budou mít námořníci v případě, že svou loď zamaskují jako ostrov. Nikdo v té chvíli nemohl vymyslet žádný lepší nápad, a tak se posádka pustila do práce.
Času samozřejmě nebylo nazbyt, takže v jednu chvíli vyskočili na nejbližší ostrov a společnými silami pokáceli a nashromáždili dostatek větví a listů na to, aby pokryli většinu lodi. Když už větve došly, části lodi natřeli šedou barvou, aby z výšky připomínala kameny a padlo jednomyslné rozhodnutí, že navzdory všem rizikům se budou Nizozemci přesouvat výlučně pod temnotou noci. Netušili, zda si japonští piloti náhodou nevšimnou pohybující se ostrovu, který den co den mění polohu, ale naštěstí se jim podařilo ztratit se mezi tisíci dalších maličkých indonéských ostrovů a nakonec se ve zdraví dopravili domů. Jejich cesta sice trvala až 8 dlouhých dní plných nejistoty, avšak bláznivý plán fungoval a námořníci se úspěšně dostali až do Austrálie.
