Ostrovní země plná zajímavostí.
Opět jednou pokračujeme v našem seriálu zabývajícím se nejrůznějšími zeměmi z celého světa a protože se nám právě ve Francii odehrávají mistrovství Evropy ve fotbale a jedním z překvapení turnaje je i Island, rozhodli jsme se zjistit něco zajímavého i o této nevelké zemi. A že jsme toho našli skutečně dost.
Žádné pivo až do roku 1989
Začátek dvacátého století na Islandu nepřinesl pouze sílící myšlenky osamostatnění se od Dánska a vlastní samosprávy, ale také s tím spojené zákony a nařízení. Jedním z nich byla prohibice, která v roce 1915 zakázala každý typ alkoholu, ale postupem času se například víno a další lihoviny staly legálními, buď kvůli mezinárodnímu obchodu nebo kvůli požadavkům obyvatel či díky lékařům, kteří alkohol začali předepisovat jako lék na cokoliv. To ale nebyl případ piva. Pivo bylo rovněž od roku 1915 zakázáno a i když se po začátku prohibice začaly objevovat ilegální domácí pivovary a pivo se schovávalo, kde to jen bylo možné, až do roku 1989 ho islandský parlament nelegalizoval.
Příjmení řídící se starými tradicemi
Možná jsi jen tak surfoval na internetu nebo se díval na fotbalové EURO 2016 a spatřil, že islandští fotbalisté mají zvláštní příjmení končící na stejná tři písmena. Může za to fakt, že na Islandu bys těžko hledal příjmení v tom pravém smyslu slova. Každé narozené dítě totiž své druhé jméno dostává podle tradičního systému sestávajícího z křestního jména otce nebo matky a následného přidání přípony -son (pro chlapce) nebo -dóttir (pro dívky). Ve skutečnosti tedy nejde o jednu velkou rodinu, i když je pravdou, že mnozí Islanďané mají příbuzné, o kterých ani nevědí, ale o promyšlený a staletími ověřený způsob.
Striptýzové kluby bys hledal marně
Island je jedna z nejprogresivnějších zemí a mnozí odborníci ji nazývají i rájem feministek, protože rovnost mezi pohlavími berou téměř všichni Islanďané velmi vážně. S tím souvisí například i fakt, že od roku 2010 by si na Islandu nenatrefil na žádný oficiální striptýzový klub, protože jejich působení bylo před šesti lety oficiálně zakázáno islandským parlamentem a všech asi 15 klubů v Reykjavíku bylo zavřených. V praxi to tedy znamená, že jakákoliv společnost má zakázáno těžit z obnažování či striptýzu svých zaměstnanců a tvá jediná možnost, jak si zaplatit ženskou společnost, je narazit na neoficiální podnik, kterých je ale na Islandu mimořádně nízký počet.
Komise pro křestní jména
Situace, ve kterých se rodiče krátce před narozením svého dítěte dívali na zahraniční fantasy seriály a následně se rozhodli pojmenovat potomka bláznivým zahraničním jménem, by na Islandu neuspěly. Jakékoli nové křestní jméno, které se dříve na ostrovním státě nikdy nepoužilo, totiž musí být před oficiálním použitím schválené speciální komisí zabývající se opodstatněním žádosti o to, aby se tvé dítě jmenovalo například Sandokan. Islanďané jsou na svou historii a tradice patřičně hrdí, takže si do kultury, se kterou pojmenování dětí úzce souvisí, nedají jen tak zasahovat.
Žádná armáda
Island oficiálně od roku 1869 nemá stálou armádu, ani žádné vojenské námořnictvo či ozbrojené vzdušné síly. Poloha dál od Evropy vždy znamenala pouze minimální zatažení do vnitrozemských konfliktů a v případě nouze měl Island připavenou pomoc od Spojených států amerických, které od roku 1951 až do roku 2006 disponovaly vojenskou základnou na ostrově, která ale byla před 10 lety uzavřena. Dohoda s USA však přesto stále platí a Island samozřejmě má i vlastní jednotky schopné zásahu. Pochlubit se může například vojenskou mírovou jednotkou, skvěle vybavenou pobřežní stráží, policií a zásahovou jednotkou.
Lesy bys na Islandu hledal těžko
Když v roce 874 dorazili na Island Vikingové, přibližně třetina celého území ostrova byla pokryta bohatým lesním porostem, kterému dominovala zejména bříza. Vikingové si z toho ale těžkou hlavu nedělali a v následujících desetiletích a stoletích se deforestace rozrostla natolik, že na Islandu nezůstal ani jeden celistvý a rozlehlý les. Staré norské přísloví si z tohoto faktu dělalo legraci vtipem, že pokud se člověk ztratí v islandském lese, stačí se postavit a cestu z něho ven už najde. Poslední roky ale přinesly menší změny, když islandská vláda nechala ve spolupráci s aktivisty do země přivézt tisíce a tisíce stromků z jiných zemí a dodnes se snaží pomoci tomu, aby se lesy na Islandu objevovaly častěji. Už se nedá říci, že by Island neměl žádné lesy, ostatně jeden asi 15 kilometrů dlouhý se nachází v oblasti Fljótdalshérað, ale potrvá ještě dlouho, než se z Islandu stane zalesněný ráj.
Aplikace proti incestu
Island patří mezi země s nejkrásnější a nejrozmanitější přírodou, kulturou a nízkou kriminalitou, ale i Islanďanům některé životní záležitosti umí nadělat problémy. Pokud si vzpomeneme na to, že na Islandu žije přibližně 330 tisíc obyvatel a asi až 60 procent z nich přímo v hlavním městě Reykjavík, není až tak složité při večerním posezení u piva nechtěně narazit na atraktivní slečnu, z níž se vyklube tvá sestřenice. Přesně proto, a i zejména kvůli dalším medicínským a genealogickým důvodům, vznikla databáze a aplikace se jménem Islendiga obsahující informace o rodech, rodinách a rodinných vazbách na Islandu za posledních zhruba 1200 let, takže kdokoliv na Islandu pochybuje o tom, zda se mu náhodou nezačal líbit bratranec z druhého kolena, může si vše pohodlně vyhledat v aplikaci a předejít budoucím potížím.
Když byl import problémem, banány se pěstovaly i na Islandu
Možná jsi o tom nikdy neslyšel, ale mnohé televizní pořady v posledních desetiletích přesvědčovaly své diváky o tom, že Island patří mezi největší producenty a exportéry banánů v Evropě. Pravdou však je, že tento mýtus byl pravděpodobně založen na faktu, že na začátku druhé světové války měl Island problémy s importem banánů na ostrov kvůli nedostupnosti a vysokým nákladům spojených s válkou na evropském kontinentu. Islanďané se proto rozhodli použít levnou geotermální energii a vystavěli několik obrovských skleníků, kde se banánům výborně dařilo, což však trvalo od roku 1945 přibližně do konce roku 1959. Domácí banány se pak prodávaly za příliš vysokou cenu a když byly odstraněny poplatky na import banánů na Island, domácí banánová produkce úplně skončila. Dnes tak neexistuje žádné komerční pěstování banánů na Islandu a těch několik stovek kilogramů, které se skutečně vypěstují na Zemědělské univerzitě, snědí její zaměstnanci a studenti.
Neviditelní elfové
Ať to vyzní jakkoli zvláštně, minimálně více než polovina Islanďanů i v dnešních dnech věří tomu, že na ostrově spolu s nimi žijí elfové nebo jak se jmenují v jejich jazyce, Huldufolk. Islandští elfové přitom nejsou žádné miniaturní zelené potvory, ale lidé stejní jako oni, ovšem pro většinu obyvatelstva jsou zkrátka neviditelní. Pro Islanďany nepředstavují žádné nebezpečí, ale pokud se k nim lidé přestanou chovat s respektem a začnou jim zasahovat do jejich obydlí například v kamenech, umí to pořádně oplatit. V roce 2014 se dokonce musela přesunout plánovaná trasa nové islandské cesty, protože podle původního plánu měla vést přes hromadu kamenů, v nichž údajně žijí elfové, a tak začaly protesty a společnost nakonec cestu přesměrovala. Ne všichni Islanďané tedy na elfy věří, ale pokud se s nimi vyskytne jakákoliv konfrontace, nevěřící skupina raději vždy ustoupí té věřící, protože je nikdo nechce rozzlobit.
Islanďané milují kino
Pokud existuje něco, co Islanďané skutečně milují, pak bychom mohli uvažovat například nad návštěvou kina. Dobrým filmem samozřejmě nepohrdnou například ani Slováci či Češi, ale ani zdaleka se nepřibližuje k tomu, kolikrát se do kina za jediný rok vydá průměrný Islanďan. Islanďané si totiž s chutí přijdou podívat film průměrně až 5,4krát za rok, což je výrazně vyšší hodnota, než je tomu v našich zemích.
Mladičká islandská modelka Brynja Jónbjarnardóttir tě snad již na první pohled zaujme svou nevinnou tváří, typickou severskou barvou vlasů a pronikavýma očima. Brynja momentálně působí v různých modelingových agenturách, ale její domácí agenturou je ESKIMO a pokud bys ji chtěl vidět o něco častěji, nezapomeň ji sledovat i nna Instagramu.
