Firmy EA a DICE vytvořily unikátní válečnou hru, kterou byste měli vyzkoušet.
Kvalitních válečných FPS titulů na trhu mnoho není. Většinou jde o RPG nebo menší projekty od neznámých studií. Skutečně málokdy se podaří velká válečná akce, samotnému Battlefieldu se to podařilo naposledy před šesti lety a pokud čtete mé články, dobře víte, na jakou hru narážím. Problémů bylo mnoho. Od nedostatečného času na tvorbu, faktu, že vždy šlo o nedodělané produkty plné bugů a otřesné optimalizace, přes monotónní kampaně až po plnohodnotné tituly bez významnějších upgradů a novinek v sérii. A to se bavíme jen o Battlefieldu, protože konkurence má mnohem více problémů. Je sice pravda, že DICE ani tentokrát nemělo dostatek času a skrz Battlefront nebo Mirror's Edge svému nejnovějšímu počinu možná nemohli věnovat tolik času, kolik by chtěli, nyní to však dopadlo mnohem lépe. Odrazilo se to na pár menších technických vadách, respektive drobnostech, které hru rozhodně nezdobí. Mnohokrát se však u Battlefield 1 při negativech nepozastavíme.
Fanoušci žánru a hráči po celém světě již dlouhá léta prahli po druhé světové válce. Lidé z EA a DICE je však překvapili s rozhodnutím zpracovat první světovou. Ta není dostatečně rozebraná v médiích žádného typu, ať už jde o filmy, současné dokumenty či hry. Šlo o skvělý krok, rychle si to uvědomili lidé po celém světě, a tak i vypadal hajp během posledních 5 měsíců, tedy od ohlášení. DICE slibovalo netradiční singleplayer, na kterém si skutečně dali záležet a patřičně to je i vidět. Rozdělený je na prolog a 5 kapitol. V nich se vžijeme do pěti různých osob, které se přímo účastnily první světové války a doplatily na to. Že jsem neprávem označil hru pro jednoho hráče za revoluční? Tak po pořádku. Nahrává mi již zmiňovaný koncept antologického příběhu s více povedenými a sympatickými postavami než naopak.
Během její délky (8-9 hodin na nejtěžší obtížnosti) zažijete mnohé skvělé příběhy a atraktivní válečné momenty a to ve vždy rozdílném prostředí. Jednak se mění prostředí a s ním i celkový vizuál, jednak i hratelnost, takže se hráč vždy musí přizpůsobit aktuálnímu stavu země kolem sebe. Antologický formát hře svědčil z několika perspektiv. Nemusíte se trápit, pokud se vám nelíbí hlavní postava, protože ji po chvíli vystřídá další (naštěstí si DICE uvědomilo, které jsou ty nejlepší a věnovalo jim i nejvíce prostoru). A co je hlavní, díky pohledu na první světovou očima pěti různých vojáků jsme poznali 5 různých bojišť, zemí a dokonce i to, jak vypadaly boje na odlišných kontinentech. Na rozdíl od tradičních kampaní jsme tak svědky největších bojišť první světové, aniž by to nedávalo smysl. Stále mám však pocit, že potenciál historie nebyl naplněn. Po úžasném prologu se tempo trochu zbrzdí a co mě mrzí nejvíce, do špinavých zákopů se už nevrátíme, což mě vysloveně štvalo, protože krvavé zákopy plné smrti jsou ikonickým znakem této války. Kromě toho vývojáři potěšili i fanoušky stealthu, na můj vkus však bylo podobných misí až příliš, opravdu příliš mnoho.
Nezapomnělo se ani na Shellshock efekt
Základní otázkou však je: Je kampaň zábavná? Myslím, že nikdo se po jejím dohrání nebude ubírat k negativní odpovědi. Pestré prostředí na frontě, ve vzduchu, na poušti či horách nedisponují pouze nádherným level designem, ale především množstvím sekvencí, které si jako hráči užijete. K mému překvapení jsem se nejvíce bavil v letadle. Téměř jsem uvěřil tomu, že tak úžasně a úspěšně se mi bude létat i v multiplayeru. Och, jak moc jsem se mýlil. Co vám však bude mírně znepříjemňovat hraní, je mírně kolísající úroveň AI. I tento nedotažený prvek však zachraňuje výběr obtížnosti. Na Hard budete umírat dost často. V každé kapitole je totiž jeden úsek, který vám dá slušně zatopit. Celkově mě náročnost velmi mile překvapila. Většinou je to však jen o vytvoření si vhodné strategie postupu. Nekonečný příval nepřátel v případě, že se nehýbete vpřed, je však pro mě velkým krokem vzad. Vývojáři vytvořili singleplayer, kterému nechybí emoce (nebojte, nepopláčete si), sympatičtí hrdinové, velkolepé momenty (nejsou vyumělkované a ani přehnané jako například v CoD), nádherné scenérie a úžasná atmosféra. Nezapomnělo se totiž na dobové stroje, chemické zbraně, pancéřovanou techniku a na pár příznačných aspektů prvního celosvětového konfliktu nové éry. Kampaň Battlefieldu 1 vás nadchne a mnozí z vás se k ní pravděpodobně i vrátí. Sice nenaplnila svůj potenciál a má pár zádrhelů, ve všeobecném měřítku se však jedná o velmi pozitivní překvapení a zčásti i revoluční přístup ke hře pro jednoho hráče.
Ještě než se pustíme do hodnocení multiplayeru, nedá mi nevěnovat pár řádků i technickému zpracování. Nevím, jak jsou na tom počítače, ale optimalizace pro PS4 se povedla na výbornou. Jen těžko je samozřejmě možné srovnávat konzolové verze s tou počítačovou, kde si hráči mohou užít plnohodnotných 60FPS při vysokém rozlišení, se spoustou lépe zpracovaných detailů, textur či nasvícení, které mohou konzoloví hráči těm počítačovým skutečně závidět. I na PS4 či Xboxu One je však hra nádherná. Častokrát za to může úžasný Frostbite engine, párkrát se však o nádherné momenty postarali sami vývojáři. Pouze v singleplayeru připravili množství oku lahodících scén a obrazů, na které jen tak nezapomenete. Můžeme jít do hloubky a zaměřit na se detailní zpracování textur, hran objektů či dohlednost, i tak se však dopracujeme k tomu, že hře v tomto směru není skutečně co vytknout. Obecně za to vděčíme již zmíněnému Frostbite enginu. Díky němu je Battlefield 1 jedním z nejkrásnějších multiplatformních titulů s nejautentičtější destrukcí, jakou si můžete na velkém fóru herního průmyslu představit. Netuším, proč se po Bad Company 2 museli s lepší technologií vydat o pár let dozadu, přičemž bez scriptů by destrukce byla opravdu k smíchu, k velké radosti hráčů se však vrátili k ničení objektů v reálném čase. Stěny, celé domy, ploty, betonové sloupy, stromy, dokonce i země, po které se pohybují hráči či těžká technika. Bojiště se obvykle během pár minut změní k nepoznání. V bezpečí nejste téměř nikde, na druhou stranu, můžete si vytvořit cestu, kudy budete procházet.
Vizuální stránka je bezkonkurenčně podmanivá, no a jak to už u DICE bývá zvykem, kvalita zvuku, zvukových efektů a jejich implementování do hratelnostních prvků je opět na nejvyšší úrovni. Výbuchy otřásají městem, ale i postavou a okolním prostředím. Pokud byste byli slepí, ručím vám, že byste přesně věděli, co se kolem vás děje. Dokonale slyšíte kroky nepřátel, přebíjení zásobníku, kulku, která trefila pancíř a odrazila se, střepy granátu či lámání stromu. O střelách z tanku, nadměrných explozích, zvucích vozidel či samotné palbě tedy skutečně nemusím psát. Podmanivá audiovizuální stránka pomáhá budovat špinavou atmosféru plnou strachu a všudypřítomné smrti a má velký podíl na tom, jak moc si singleplayer i multiplayer užijete. Samostatnou kapitolou je fyzika. Párkrát vám na rtech vykouzlí úsměv, jde však spíše o multiplayer, protože bugů a glitchů se v singleplayeru nedočkáte. Ve hře pro více hráčů je to už jiná písnička. Po oživení někdy nemůžete používat zbraň, také narazíte na mnoho glitchů, které bude třeba opravit. Dobrou zprávou je, že hitbox funguje prakticky bez problémů.
Na začátek nám multiplayer nabízí 9 skvěle navržených map s množstvím pozic pro pěchotu, těžkou techniku či snipery, krásných scenérií smrtelného chaosu, který vládne všude kolem, a to vše v 5 hlavních módech. Klasicky jde o conquest, rush a team deatmatch a jejich variace. Doplňují je pak Operations, kdy obsazujete kritické body na mapě a posouváte se dále, dokud za sebou nenecháte nepředstavitelnou spoušť, jen abyste se dostali na další část kontinentu a nepřítele zatlačili až ke zdi. Na závěr tu máme úplnou novinku - War Pigeons. Oba týmy mají za úkol převzít si na mapě holuba a doručit s ním zprávu na HQ. První tým se třemi odeslanými holuby pošle na soupeře ničivý útok ze vzduchu a vyhrává. Všechny módy jsou zábavné, nabízejí alespoň minimální počet inovací a co hodnotím velmi kladně, trvá hodnou chvíli, než kolo ukončíte. All out war se vším, co k tomu patří téměř bez přestávky. To vše na gigantických mapách, které si rychle oblíbíte a také se v nich okamžitě začnete orientovat. Nepamatuji si, kdy naposledy jsem se na multiplayerových mapách cítil a orientoval tak přirozeně.
Gameplay je velmi zábavný (zvláště ve městech) a v užších prostorách navíc velmi intenzivní. Hned v první hře jsem byl unesen množstvím hráčů na mapě a dopadem jejich akce. Všude kolem slyšíte výbuchy, bortící se budovy, náboje sniperů svištící kolem vaší hlavy a výkřiky vojáků. Vždy a všude se něco děje a nikdy nemáte pocit, že nemáte po kom střílet. Sám jsem byl překvapen, kolik taktizování hra vyžaduje, tedy pokud chcete mít vysoké skóre a pozitivní K/D Ratio. Zejména při Rush nebo Operations se absence taktického chování rovná neúspěchu. Záleží však na tom, do jakého týmu se dostanete a jakému budete čelit. Jako u většiny multiplayerů, i zde proto doporučujeme najít si partu na hraní. Ať už kvůli zábavě, komunikaci nebo taktickému squad systému útoku/bránění. Můžete hrát i sami, někdy se dostanete ke skutečně vyspělým hráčům ochotným oživovat, krýt vás a uvažovat předtím, než naběhnou do místnosti plné nepřátel. Spawn systém by si zaslouží více pozornosti, protože někdy skočíte do hry, jen aby vás do sekundy někdo provrtal kulometem. Je to však chyba nás hráčů, kteří skáčeme do válečné vřavy, což bude vždy riskantní.
Vadí mi i spoting nepřátel. Jakmile někoho označíte, trvá jen jednu či dvě vteřiny, než zmizí z mapy. Při počtu 32 nepřátel je to skutečně velmi krátký čas na to, aby ho vaši spoluhráči zaregistrovali, pokud jim nesvítí přímo před očima. Nevyřešené jsou v tomto případě i odměňovací body. Téměř vždy se mi stalo, že spoluhráči zabili nepřítele pár vteřin poté, co zmizel z mapy po mém označení. Nedostal jsem za to však žádné body, přestože ho objevili jen díky mně. To byl příklad za všechny ostatní. Podobných chybiček je Battlefield 1 plný. Pokud někdo není zvyklý, že doplňování granátů či dynamitu trvá nějakou tu chvíli, raději se bude opakovaně zabíjet. Vadila mi i absence možnosti výběru mapy či možnost vrátit se do menu po skončení kola. Rozhraní je sice graficky navrženo hezky, ze začátku je bohužel i mírně chaotické. Po chvíli si však zvyknete.
Sice mám v mulťáku jen něco přes 10 hodin, už nyní však mohu kritizovat systém odemykání zbraní. Kromě toho, že postup bude na dlouhé desítky hodin, hra vás k tomu ani nijak nemotivuje. Podle srovnání zbraní v herním menu jsou totiž svými atributy přibližně nebo rovnou na chlup stejné. Navíc jich ani není mnoho. V každé classe jsou asi tři a zbytek jsou jen variace na ně. DICE tak udělalo přesný opak toho, co po nich lidé chtěli. Udělat singleplayer realistický a multiplayer zábavný. Prototypy zbraní toho období jsme si mohli vyzkoušet v singleplayeru, zatímco v multiplayeru se opakuje pár zbraní pořád dokola. A to velmi zamrzí. Motivaci však můžete najít jinde, a to při plnění výzev. Jsou různorodé a plynou přímo z gameplaye, takže se nemusíte bát, že byste zanedbávali plnění prioritních úkolů, ale ani tento formát není dokonalý. Plnit jednotlivé úkoly totiž můžete po jednom, ne najednou. Pokud tedy při požadavku 5 headshotů zároveň zabijete během jednoho života 5 nepřátel, hra vám nepočítá, že jste splnili i druhou část výzvy. Negativy však bohužel nekončíme. DICE sice slíbilo, že s tím něco udělá, ale když se při připojení do hry ocitáte v squad menu a polovina skupin je uzamčená, velmi vás to nepotěší. Naštěstí většinou jde při negativních aspektech hry o maličkosti, z nichž hned některé upraví následující patche. Alespoň doufáme.
To vážně? 9 squadů a z toho 8 locknutých? Přepnul jsem se tedy do druhého týmu... tam byly locknuté všechny
Těch negativ není až tak mnoho a rozhodně nejde o nic, co by výrazně kazilo samotné hraní. Jsou však přítomné a já je nemohu ignorovat. Ať už jde o subjektivně hodnocené aspekty, které mi nesedli, nebo chyby, které nikdo nevyvrátí, jako například bugy či nedotažené levelování a počet zbraní. Battlefield 1 není zdaleka dokonalou hrou, je však výjimečnou válečnou FPS s neuvěřitelným množstvím inovací a riskantních kroků, přičemž DICE a EA vyšly asi všechny. Od skvělého antologického singleplayeru s úžasnými misemi přes obdivuhodný audiovizuální formát a materiál až po zábavný multiplayer, který vás mnohokrát vytočí, vždy se však k němu vrátíte. Potěšily nové módy a kreativně zpracované mapy, bude to však chtít pár patchů a také balíčky zbraní (snad půjde o bezplatné DLC). V případě, že v EA plánují pokračování, pevně věřím, že využijí potenciál první světové ještě více. 9/10
PS: Pokud jste se těšili na trofeje, budete zklamaní, není jich mnoho a neposkytují téměř žádnou výzvu
Battlefield 1 si můžete na všechny platformy obstarat v obchodě Čierny drak.
