Další z řady zvrácených psychopatů.
Půvabná tvář, která ve svém nitru skrývala temnou pravdu. Adolfo de Jesús Constanzo měl všechny předpoklady stát se násilným náboženským vrahem a fanatikem. A tak se i stalo. V 80. letech minulého století vedl jeden z nejobávanějších a nejzvrácenějších kultů, jehož vyznavači se nezastavili ani před necitelnými vraždami. Narco Satánicos, jak se kult nazýval, sídlil v neobydlené pouštní oblasti na pomezí Mexika a Texasu. K ranči, kde se náboženské rituály prováděly, vedla jen polní cesta, kterou na obzoru lemovaly opuštěné farmy nechané napospas osudu.
Zakladatel, vůdce a zejména choromyslný čaroděj Adolfo de Jesús Constanza se narodil roku 1962 v Miami pouze patnáctileté kubánské imigrantce. Omámená slabomyslností věřila, že má její syn boží schopnosti, a tak ho už od dětství zasvěcovala do pochybných náboženských praktik, kterým se naučila ještě ve své domovině. Výchova to však zřejmě nebyla ukázková, protože syn místo dětských her propadl spíše týrání a zabíjení zvířat. Za své činy si u vrstevníků vysloužil přezdívku El padrino de Matamoros (Kmotr z Matamoros). Forenzní psychiatr Michael Stone se později vyjádřil, že právě absurdní výchova založená na způsobování bolesti a věrnost ve své nadpřirozené síly vybudovala v Adolfu všechny předpoklady stát se vůdcem krvavé hry. Po smrti otce se s mámou přestěhoval do Portorika, kde i navzdory docházce do kostela propadl náboženství Palo Mayombe, kterému se učil při výletech na Haiti. Náboženství, které se do karibské oblasti dostalo spolu s otroky z Konga a Nigérie.
Všechny použité obrázky pocházejí z filmu Borderland, který vypovídá o činech Adolfa Constanze
V 70. letech se rodina opět vrátila do USA. Bydlela ve čtvrti Hialeah, tzv. kolébce kubánských imigrantů v Miami, kde si Adolfo brzy vybudoval pověst šamana a čaroděje. Sousedství se domu Constanzových vyhýbalo obloukem. První policejní opletačky nastaly, když se úřady dozvěděly, v jakých podmínkách Delia, Adolfova máma, svého syna vychovává. V domě se měly nacházet desítky zvířat a podlaha měla být posetá krví, močí a výkaly. Už třetí otec Adolfa ho měl tentokrát uvést do světa zločinu. Na sklonku dospělosti tak začal obchodovat s drogami a náboženskými artefakty. Kromě nelegální činnosti si však díky své fotogenické tváři přivydělával i jako model. První problémy s policií měl už během dospívání, kdy byl několikrát zadržen kvůli menším krádežím a vandalismu. I přes rozjetou kariéru řadového zločince hrály i nadále rituály a náboženské obřady hlavní roli v Adolfově životě. Za to nejcennější, co dostal od mámy, považoval „ngangu“, kotel k vyvařování zvířat.
V roce 1984 rodinu nadobro opustil a odstěhoval se do Mexika, kde spolu s dalšími komplici nastartoval byznys s černou magií. Za kouzla štěstí či bezpečí si skupina „čarodějů“ účtovala tisícové honoráře. I přes v našich končinách velmi pochybné praktiky, měli v tamním prostředí bohatou klientelu, která sestávala z politiků, policistů, ale i drogových bossů. Za oběti při náboženských obřadech padali hadi, kozy nebo kuřata. Postupem času mu však energie vycházející z mrtvých zvířecích těl nestačila. Skupina mágů tedy začala pročesávat místní hřbitovy za účelem nalezení lidských ostatků. Koncem 80. let se k podivnému kultu připojila pouze 22letá Sara Aldretová, která se zanedlouho stala pravou rukou Adolfa a vysloužila si přezdívku La Madrina (kmotra). Sara však na první pohled nebyla ten typ prostoduché, snadno ovlivnitelné dívky. Žila totiž dvojí život. Jen několik kilometrů za hranicemi navštěvovala vysokou školu v Bronswille, kde vystupovala jako úspěšná studentka, ale v Mexiku měla pověst čarodějnice. Předpokládalo se, že spolu s Constanzem udržují milenecký poměr, ale kouzelnického vůdce zajímali převážně muži.
Sekta se po navázání výborných vztahů s mexickou mafií usadila na ranči Santa Elena, který kromě obřadů sloužil také jako krátkodobé skladiště marihuany a kokainu. Právě zde se chuť po lidské krvi zvětšila natolik, až se staly lidské oběti holou realitou. Jak vypovídají staré dokumenty a záznamy, své oběti měli několikrát porcovat i zaživa, ale většinou byly předem usmrceny. Následovalo odebrání důležitých orgánů (mozek, plíce, srdce či pohlavní orgány), které následně putovaly do obřadního kotlíku (ngangy), kde se vyvařovaly. Po jejich zpracování si členové kultu lidský vývar mezi sebou podávali a popíjeli. Věřili totiž v zázračné účinky takového nápoje. Vraždy vykonával zejména Constanzo, ale na únosech a mučení se podíleli i další fanatici. Oběti si nevybírali podle žádných předpřipravených kritérií, ale náhodným výběrem. Platilo zde tedy pravidlo „ve špatném čase na špatném místě“. Konec krutým a drastickým praktikám se však blížil. V roce 1989, kdy vyslal Constanzo své kumpány do Matamoros, se ve městě nacházel velký počet amerických studentů užívajících si jarní prázdniny. Mezi nimi byl i 21letý student medicíny Mark Kilroy, jehož obalamutili členové sekty převlečení za policejní důstojníky ve snaze unést mladého muže na ranč.
Zatímco ho přátelé hledali po městských barech, Mark bojoval o život. Na ranči se dočkal mučení a znásilňování, až dokud se mu nenaskytla příležitost na útěk. Ten však skončil neúspěchem, když ho Constanzovi muži dopadli a zabili mačetou. Vrch hlavy mu uťali, vytáhli mozek a uvařili. Po mladém studentovi bylo na druhý den vyhlášeno pátrání, kterým se zabývala policie na obou stranách. Mexická ani americká policie neměla jakoukoli stopu, až dokud nenarazila na Serafina Hermandeze, jednoho z členů, který policisty dovedl až na onen ranč. Tam jim následně ukázal hroby asi patnácti obětí. Policisté na opuštěném ranči našli mimo jiné i připravovaný vývar, ve kterém plavaly zbytky zvířecích zdechlin, kozí noha a podobně laděné ingredience. Důstojníci nakonec našli i hrob Marka Kilroye, ze kterého trčel drát. Narco Satánicos totiž vyráběli z obratlů svých obětí „náramky štěstí“. Na místě byli zadrženi čtyři podezřelí, avšak Adolfo de Jesús Constanzo mezi nimi nebyl. Vůdce byl vypátrán o dva týdny později v Mexico City. Policejní akce naneštěstí neskončila dopadením Contanza, protože ten se při policejní přestřelce rozhodl spáchat sebevraždu. K soudu se dostalo celkem pět členů, kteří si postupně vyslechli zasloužené, desítky let trvající tresty.
