Fotbalový příběh Tomáše se začal psát na hřišti ve Dvoře Králové, když mu bylo pět let.
Tomáš Roman říká, že si nedokáže představit život bez fotbalu. Nedávno se mu poštěstilo zažít něco, po čem touží asi každý fotbalový fanoušek – vyhrál soutěž od značky Heineken a osobně se zúčastnil finále Ligy mistrů v Mnichově. Popsal nám, jaké dojmy si z Mnichova odvezl i co pro něj fotbal znamená.
20 let hraje za jeden klub
Fotbal Tomáše provází už od dětství. V jeho rodině se jedná o generační záležitost, hrál Tomášův táta i děda. Poprvé si kopl do míče v pěti letech, kdy ho rodiče vzali na fotbalový trénink do Dvora Králové. „Hned na prvním tréninku mě to chytlo, nikdo mě do toho nenutil,“ říká.
Už 20 let Tomáš hraje za tým TJ Jiskra Kuks, což je vesnice s nejmenším počtem obyvatel, kde je fotbalový tým, v okrese Trutnov. O tým se také stará z pozice sekretáře a člena výboru. Říká, že společně s FC Hradec Králové je to jeho srdcový klub.
„Do fotbalu netřeba nikoho nutit, to musí mít člověk v sobě, ať už fandění a podporu milovaného klubu, nebo být přímo hráčem. Člověk to musí mít zkrátka rád. Fotbal je na světě bezesporu sportem číslo jedna.“
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Z Kuksu do Mnichova na Ligu mistrů
Na konci května se Tomášovi splnilo něco, v co by jako pětiletý kluk na hřišti ve Dvoře Králové nejspíš ani nedoufal. Osobně se zúčastnil finále Ligy mistrů v Německu. „To je událost, která snad ani nebyla na mém seznamu snů. Do té doby, než jsem věděl, že do Mnichova poletím, tak to pro mě bylo něco nepředstavitelného,“ popisuje emotivně.
Povedlo se mu to díky výhře v soutěži Heineken, který hledal největšího srdcaře mezi českými fotbalovými fanoušky. Mezi přihlášenými z řad zástupců menších klubů po celém Česku byl i Tomáš Roman. „O soutěži jsem se dozvěděl úplnou náhodou od známého, který se mě zeptal, zda se nechci zúčastnit. Neváhal jsem ani chvíli, věděl jsem, že taková příležitost se nemusí opakovat,“ komentuje svou účast.
Protože cílem celého projektu bylo najít fanouška, který má fotbal opravdu v srdci, vítěze volila veřejnost. Podle medailonků, kde se účastníci finále krátce představili, diváci hlasovali, který z nich si fotbalový zážitek zaslouží nejvíce. Podle Tomáše mu k vítězství pomohla rodinná tradice. „Myslím si, že to byla jedna z hlavních informací v mém medailonku, že na vesnici Kuks už jsem čtvrtým z naší generace, kdo se o fotbal stará,“ tvrdí.
Na Tomášův medailonek se můžeš podívat níže. 👇
Výhra prý Tomáše překvapila. „Už postup mezi nejlepší čtyři pro mě byl velkým překvapením. Fakt jsem to nečekal,“ říká a vypráví dál: „Dozvěděl jsem se to z pořadu Kudy běží zajíc a upřímně? Vůbec jsem tomu ze začátku nevěřil, a tak jsem působil dost chladně. Nikdy jsem nic nevyhrál, takže jsem byl spíš zaskočenej. Vše mi začalo docházet až cestou na letiště.“
Dva dny před finále se navíc Heinekenu podařilo získat ještě jeden balíček, proto s Tomášem do Mnichova vyrazil i jeho patron, bývalý fotbalista a fotbalový expert Zdeněk Folprecht. Celý příběh o tom, jak k tomu došlo, vypráví Zdeněk ve svém podcastu Druhý dotek. Zároveň blíže popisuje zážitky z finále ze svého pohledu, takže jestli tě fotbal zajímá, určitě si ho poslechni.
„Finále Ligy mistrů je samo o sobě něco výjimečného. V zápase byla spousta emocí, bylo to neskutečné,“ začíná Tomáš popisovat své dojmy. „Užil jsem si to pro tentokrát z pohledu diváka a pozoroval aktivní sektory na obou stranách. Byl jsem unešený z fandění fanoušků PSG (Paris Saint-Germain FC, pozn. red.), kterým samozřejmě nahrál i výsledek na hřišti.“ (Klub Paris Saint-Germain FC v zápase s Inter Milan zvítězil.)
„Musím vypíchnout také pozápasové choreo trenéra Enriqueho s jeho zesnulou dcerou Xanou, a také když část stadionu zpívala We Are the Champions. Těch zážitků bylo mnoho, jsem rád, že jsem je mohl sdílet se Zdendou Folprechtem,“ dodává.
Štěstí mu přináší šála od dědy
Fotbalových zážitků má Tomáš za celý svůj život hodně. Pravidelně navštěvuje zápasy, několik let chystal choreografie na fotbalová utkání a byl bubeníkem v kotli. Díky fotbalu si dle svých slov našel spoustu přátel, dokonce se na zápase seznámil s bývalou ženou. „Je strašně těžké vypíchnout jednu věc. Zažil jsem spousty postupů do 1. ligy, ale pokud mám vypíchnout jeden moment, tak to bude první zápas na novém stadionu v Hradci Králové,“ říká.
Není to však vždycky jen o výhrách, a to Tomáš, který podle Čechů a Heineken nejlépe reprezentuje pravého srdcaře, dobře ví. „Pravý srdcař podporuje svůj tým v dobrém i ve zlém, po výhře i po prohře,“ říká. Zároveň ale ví, jak štěstíčku při zápasech trochu pomoci. „Rituál nebo talisman vyloženě nemám, ale na zápasy chodím se šálou, kterou jsem dostal před 26 lety od dědy,“ dodává nakonec.
