Nejlepší Star Wars vůbec?
Očekávání byla obrovská. Po Skryté hrozbě a dvou následujících epizodách se samotné slovo „prequel“ stalo ve spojení se Star Wars nadávkou. Samozřejmě, i první tři epizody si našly své fanoušky a za sebe můžu upřímně říct, že se tam najdou elementy, díky kterým si je dokážu užít. Rogue One je ve své podstatě také prequel. Do premiéry byl zároveň i velkou neznámou a doslova pokusnou myší studia Disney za účelem změření zájmu fanoušků o příběhy odehrávající se mimo dějové linie hlavní ságy. Po úspěšném nastartování nové trilogie loňským The Force Awakens to opravdu tým stojící za prvním A Star Wars Story neměl opravdu jednoduché, ale se svou úlohou se popral se ctí.
Děj je zasazen těsně před události Nové naděje. V éře občanské války rebelové bojují o své první vítězství. Geniální vědec Galen Erso (Mads Mikkelsen) byl násilím oddělen od své rodiny, aby se mohl naplno věnovat studiu krystalů Kyber, které má Impérium v úmyslu použít k výrobě superzbraně. Jeho dcera Jyn (Felicity Jones) naštěstí stihne utéct před záhubou. Její výchovy se ujme Saw Gerrera, přítel rodiny Ersů a extremista v řadách rebelů, který Jyn naučil, jak se obracet ve světě, nad kterým neustále visí pomyslný meč Impéria.
Dvou věcí si divák všimne okamžitě. Pocit ze světa Star Wars je přesně takový, jaký má být. Edwards zjevně studoval původní trilogii velmi poctivě. Od prostředí přes kostýmy, zařízení příbytků a architekturu jednotlivých planet, všechno má ten známý feeling původní trilogie. Druhým aspektem je tíživá atmosféra. Tu se podařilo navodit již od úvodních sekund a přetrvává po celou stopáž. Hrozba Impéria je citelná na každém kroku, na který se naši hrdinové odhodlají. Ale nejsou to jen naši protagonisté, kdo je poznamenán situací v pradaleké galaxii. Výzbroj stormtrooperů často působí opotřebovaným dojmem, je špinavá a poškozená. Navzdory neexistující mimice schovávající se za známou helmou působí jako lidé, ne jako bezejmenné loutky.
Hvězdné války byly vždy víceméně černo-bílé v otázkách morálních rozhodnutí. Vždy bylo jasné, kdo je dobrý a kdo je špatný. Samozřejmě, existovaly postavy balancující na obou stranách jako například Han Solo, ale Edwards se nebál a hranice byla posunuta ještě o trochu dál. Vojáci jsou ve válce nuceni dělat hrozné věci, ale rozkaz je rozkaz a morálka v podobných situacích nemá místo. Ani při rebelské Alianci. Ztělesněním odboje je v tomto případě Cassian Andor (Diego Luna), který odvedl famózní práci. Ukázal nám, že každá mince má dvě strany a ne všechny skutky jsou omluvitelné cílem. Luna se zhostil role bravurně a je to vlastně jeho postava, která je motorem příběhu.
Felicity Jones je na druhou stranu v úvodu dost nevýrazná. Rebelka bez příčiny bezcílně bojuje proti každému a všemu jen za účelem přežití. Chce to nakopnutí, ale po určitém okamžiku film šlape jako dobře naolejovaný stroj k bezchybnému třetímu aktu, jaký jsme tu neměli už velmi dlouho. Felicity se po rozpačitém úvodu zhostila úlohy akční hrdinky bravurně. Dalším vyčnívající postavou je překvapivě droid. K-2SO v minulosti sloužil Impériu. Rebelové ho po zajetí přeprogramovali k obrazu svému, což ale mělo za následek absenci jakékoliv filtrace myšlenek. Lidově řečeno: Co na srdci (nebo v obvodech), to na jazyku. Ve výsledku tak jde o vtipný element, který se ale neztratí ani v boji. Jeho hlášky jsou téměř vždy trefné, inteligentně napsané a perfektně zapadající do situace. Jyn, Cassian a K-2SO tvoří ústřední trojici, která nás provede celým příběhem.
Pokud jste se těšili na rozvinutější postavu Yenova slepého mnicha Chirruta Îmwa, jeho kámoše Baze nebo dezertéra Bodhiho, asi pro vás nemám dobré zprávy. Jejich postavy se ve filmu vyskytují jen jako podpora ústřední trojice a kromě pár badass momentů nemají mnoho na práci. Je smutné, že zejména Yenova postava zůstala nevyužitá, měl rozhodně navíc. V poměrně omezené stopáži zvládli vyprávět epický příběh a budování dalších charakterů by děj jen zbytečně zdržovalo. I to je pravděpodobně důvod, proč i hlavní záporák dostal méně prostoru, než by si možná zasloužil. Práce na Death Star v době, do kterého je Rogue One zasazeno, jsou téměř dokončeny a Orson Krennic (Ben Mendelson) usiluje o její velení. Musím uznat, že na omezeném prostoru, který měl Mendelson k dispozici, dokázal v obecenstvu efektivně vybudovat odpor vůči své postavě. Překypující ambicemi nezná přátele, ale pokud je to nutné, bude se plazit. Musím vás i předem upozornit, že pokud se do kina chystáte kvůli Vaderovi, možná odejdete zklamáni. Jeho celkový čas na plátně se pohybuje kolem čtyř minut. Slibuji vám ale, že každá vteřina z toho času stojí za to.
Už zmíněný první akt je trochu chaotický. Uvedení do děje působí kostrbatě a filmu chvilku trvá, než se najde. Disney chtělo A Star Wars Story odlišit od ságy nepřítomným úvodním textem, který je tak charakteristický pro všechny dosavadní snímky z daleké galaxie. V tomto případě to podle mého názoru bylo na škodu. Uvedení do děje a popsání událostí předcházející exil rodiny Ersů by bylo prospěšné zejména pro diváky, kteří nečtou knihy z tohoto světa, ale i pro zaryté publikum. Film by tak nemusel strávit čas vysvětlováním pozadí a mohl mít větší tah na branku již od samého úvodu. Další negativum je CGI některých postav. Snaha zůstat věrný původní trilogii je sice obdivuhodná, ale někdy je třeba dělat kompromisy. Kromě těchto chybiček byl ale film po vizuální stránce dokonalý. Soundtrack, o který se tentokrát nepostaral John Williams, ale jeho nástupce Michael Giacchino si určitě broukat nebudete. Melodie sice dokáží efektivně podbarvit jednotlivé scény, ale jsou nevýrazné a často jsou jen variací na původní Williamsovy skladby.
