A vypadá to tak, že stále nezpomaluje.
„Když se podíváte po celé fotbalové Evropě, Jižní Amerika je jediný kontinent, který stále dokáže nabídnout světu kvalitní útočníky. Takže se musíme ptát sami sebe - co musíme udělat v našich akademiích, abychom opět i my dokázali produkovat světové útočníky? Když se podíváte na Anglii z 60. a 70. let, dokonce i já, když jsem přišel v roce 1996, v každém klubu se nacházel jeden kanonýr, a to myslím skutečného kanonýra. Teď jich máme méně. V Německu se vydali na mistrovství světa vpředu s Klosem, a tomu bylo tehdy 35 let. Pouliční fotbal už u nás téměř neexistuje. Když hrajete na ulici a je vám 10 let, hrajete proti klukům, kteří jsou o několik let starší než vy, musíte se před nimi ukázat, že na to máte, musíte bojovat, vyhrávat míče, které se zdají být již ztracené. Rozvinete tak hlavně své individuální schopnosti, ale i bojovnost. A to dnešním útočníkům chybí.“
Na úvod jsem se rozhodl použít výrok od trenérského velikána fotbalu, jakým Arsene Wenger bez pochyb je. Ačkoli se jeho slova v některých momentech zdají přehnaná, je třeba ale uznat, že Jižní Amerika to s útočníky umí a mnozí hráči ze zemí tohoto kontinentu začínali na ulici či pláži a až později prorazili. A podobný případ je i 19letá brazilská hvězdička Gabriel Jesus, do kterého vkládá Manchester City obrovské naděje. Vždyť tento šikovný útočník je největším brazilským talentem a následující mistrovství světa by tak mohli kanárci konečně poskládat tým, který nás bude bavit fotbalem.
Když Manchester City v roce 2012 vyhrál anglický ligový titul, Gabriel Jesus v té době hrával várzea, což je vlastně fotbal hrající se na nekvalitních hřištích plných hlíny, kde vám tedy míč neustále odskakuje. Od toho momentu však uběhly čtyři roky a Gabriel Jesus zaznamenal progres, který opravdu stojí za to. Z nenápadného street fotbalisty se přes brazilské Plameiras dostal až do Manchesteru City, kde si ho fanoušci už v prvních zápasech zamilovali. Podobně jako mnohé další brazilské hvězdy, i on se narodil v chudé rodině a dětství strávil ve favele, tvrdém a nekompromisním slumu u Sao Paula. Gabriel Jesus má tři sourozence, z nichž je právě on nejmladší a jak sám říká, největší vliv na něj měla máma Vera Lucia a i dosud to stále platí. Pokud jste si náhodou všimli jeho zvláštní oslavu gólů, kdy se tváří, že telefonuje, tak jde vlastně o symboliku toho, jaký blízký kontakt má stále se svou mámou. Kromě toho má také tetování mladého chlapce držícího fotbalový míč ve favele s nápisem Jardim Peri (jméno místa, kde vyrůstal) - čili stále má ve svém srdci nejen rodinu, ale i svůj bývalý domov.
Narozdíl od mnoha evropských mladých hráčů si ho v mládí nevyhlédl žádný světový klub, protože byl neznámým klukem, ale jak se stále ukazuje, mnohé největší talenty nedokáží naplnit svůj potenciál a v akademii slavného klubu se jen zahrabou. Pouličnímu fotbalu tak může nyní Gabriel Jesus děkovat, protože díky němu se naučil věci, které se na běžném tréninku nenaučíte. Na ulici totiž musíte ukázat proti starším klukům, že na to máte a musíte se neustále snažit něco vymyslet, abyste se přes ně dostali. A právě tento rychlý moment překvapení a nekompromisnost by měli zdobit jeho kariéru. Před ním psali podobné příběhy hráči jako Ronaldo, Ronaldinho či Neymar, jež zdobí/zdobila vlastnost během vteřiny něco rychle vymyslet a svými triky si uměli získat na svou stranu fanoušky. Neboť i o tom fotbal je - o radosti ze hry.
Fotbal ve favele byl mimořádně náročný a ani tvrdost Premier League se nechytá. Jak řekl samotný hráč v rozhovoru pro FIFA, do soubojů se často chodilo s úmyslem zlomit nohu. Jesus také přiznal, že denně hrál i tři/čtyři zápasy, do fotbalu byl prostě zblázněný. Nevěděl ho dostat z mysli a často už ani nemohl chodit, ale stále chtěl hrát a hrát. „Nemůžu se soustředit na nic jiného. Vůbec mě nezajímá chodit na party s kamarády, pro mě je všechno o tréninku a fotbale. Dokonce když přijdu domů, tak se všechno točí kolem něj. Asi jsem posedlý.“ A možná i to je podle mého názoru důvod, proč jsou jihoameričtí hráči tak technicky vyspělí. Zatímco u nás se klade důraz neustále na kondici a podobně, děti v jihoamerických zemích si neustále hrají s míčem, aby se naučily tento sport milovat. Zatímco my jsme jako děti brblaly při každém běhání kolem kuželu, děti stejného věku v Jižní Americe právě hrály fotbal proti starším klukům a naučily se milovat sport, který je později uživil.
Postupně se Gabriel Jesus dostal až do amatérského klubu Associação Atlétika Anhanguera, kde vstřelil ve 48 zápasech 54 gólů a bylo jasné, že Brazílie má opět nesmírný talent. Bylo třeba jen doufat, že opravdu naplní svůj potenciál. V roce 2013 přichází přestup do klubu Palmeiras a brazilský útočník si téměř okamžitě podmanil nejvyšší soutěž. Tento klub navíc čekal dlouhá léta na vysněný ligový titul a právě Gabriel Jesus, který byl stále kvazi jen dítě, měl tuto sérii neúspěchů ukončit. Obrovská očekávání, ale ta se vážně naplnila. V juniorech střílel jeden gól za druhým a fanoušci klubu začali navštěvovat zápasy juniorky. A to jen kvůli němu. Až tak tomuto zázračnému chlapci věřili. V klubové akademii nakonec vstřelil 37 gólů ve 27 zápasech, a to bylo v roce 2014. Není divu tedy, že byl povolán do seniorského týmu, a to v době, kdy mu bylo jen 17 let. 7. března 2015 se Gabriel Jesus konečně dočkal, připsal si svůj seniorský debut, když na hřiště přišel v 73. minutě. První gól pak přišel 15. července, ale stále čekal na to, až se stane stabilním členem základní sestavy, protože trenér to nechtěl zbytečně urychlit, aby svému hráči neuškodil. Zlomovým se stal pravděpodobně jeho gól proti Cruzeiru, kdy ukázal svou technickou vyspělost v tak mladém věku.
Po účasti na mistrovství světa do 20 let v roce 2015 byl již stabilním členem základní sestavy, Palmeiras s ním vyhráli Copa de Brasil, což byl pro Jesuse první významnější úspěch, navíc byl po sezoně vyhlášen za nejlepšího mladého hráče ligy. Debutová sezóna tedy vůbec nedopadla špatně, ale jeho progres zdaleka neskončil. Druhá sezóna v profesionálům fotbale, tři góly na olympiádě, kde Brazílie vyhrála své historicky první zlato, povolání do seniorského týmu Brazílie, kde dostal číslo 9 a skóroval okamžitě 5 gólů, čímž se stal nejlepším brazilským střelcem v roce 2016, s Palmeiras vyhrál titul po dlouhých 22 letech, v dresu Palmeiras dal 12 gólů a přidal 5 asistencí, díky čemuž se ještě jako teenager stal nejlepším hráčem celé soutěže a navíc v létě 2016 mu zavolal samotný Pep Guardiola, aby ho přesvědčil k přestupu do Manchesteru City, což se také stalo. Přestože přestup byl zpečetěn v létě, Gabriel Jesus však trval na tom, že k němu dojde až v zimě, protože brazilská liga má jiný harmonogram a on chtěl pomoci Palmeiras k zisku ligového titulu, což se mu také podařilo. Nyní je Gabriel Jesus už v City a vypadá to tak, že tento kluk se nezastaví. Po třech zápasech má totiž na kontě již tři góly a jednu asistenci, a to se k týmu přidal uprostřed sezóny. A Pep Guardiola se vyjádřil, že mu důvěřuje a nemá důvod ho dát pryč ze základu, protože se mu za důvěru zatím odvděčil. Jsme tedy zvědaví, jak bude příběh Gabriela Jesuse vypadat, ale věříme, že bude nadále pokračovat a bude nás bavit svým fotbalem.
"I like to define myself as a fighter on the pitch, I like to be aggressive, trying to go forward. Since my early days I've been used to playing with older boys and strong defenders. I'm not scared of tough tacklers. I want to win - I'll fight to make sure we do."
