Marně se snažil propojit psychoanalýzu, marxismus a kvantovou fyziku.
Žák Sigmunda Freuda, vyznavač pornografie a představitel marxismu, psychoanalýzy a kvantové fyziky, které se pokoušel propojit v jedno. Vytvořil tzv. sexuální politickou ekonomii, podle níž vede cesta za lepší společností skrz lepší orgasmus. Sexuální energii pokládal v životě za nejdůležitější aspekt utvářející osobnost a celkové charisma. Byl také utvrzen v tom, že libido disponuje energií, která podléhá stejným fyzikálním zákonitostem jako ostatní formy energie. Socialistické SSSR a kapitalistické Spojené státy však odmítaly Reichovo absurdní filosofování, jeho knihy se proto staly terčem nemilosrdné cenzury a kritiky. Jeho příběh mohl být vzpomínkou na výborného lékaře a jednoho z nejúspěšnějších psychoanalytiků „po-freudovské“ generace. K tomu by se však musel držet konvenčních lékařských postupů a teorií. To ale nebyl Reichův případ. Jak psychiatr se stále vydával do hlubších vod i tak dost temného světa Freudova libida a nevědomí.
Jak to častokrát bývá, ani mladý Wilhelm nedisponoval právě růžovými vzpomínkami z dětství. To prožil na farmě v Bukovině, kde zažíval pravý, selský způsob života. Od čtyř let byl navíc častokrát svědkem milostného aktu mezi pomocnicí a jejím přítelem. Sex mu tedy učaroval už odmalička. Své sexuální touhy si poprvé naplnil v jedenácti, nicméně dobře odstartované dospívání brzy vystřídaly těžké chvíle. Nejednou nachytal mámu při nevěře s jeho domácím učitelem, což později oznámil otci. Matčina reakce na vyzrazení nevěry byla však fatální. Po manželské hádce se rozhodla pro sebevraždu. O pár let později ji stejným způsobem následoval i Wilhelmův otec. I přes nelehké dospívání se však mladému Wilhelmu dařilo a svůj život chtěl zasvětit objevování tajů lidské psychiky. Jako 21letý proto nastoupil na Vídeňskou univerzitu, kde se již o rok později setkal se Sigmundem Freudem. Ten si ho postupně oblíbil natolik, že už další rok povolil Wilhelmu vstup do Vídeňské psychoanalytické společnosti. V roce 1922, tedy čtyři roky po nástupu na univerzitu, již vedl vlastní psychoanalytickou praxi a mimo jiné byl dokonce zástupcem Freudovy psychoanalytické polikliniky.
Freudova důvěra měla být ale brzy narušena, když se rozhodl mladý absolvent medicíny vydat na cestu dále než jeho učitelský guru. Wilhelmův objekt zájmu byl jasný - lidská sexualita a vše s ní spjaté. Různá psychická onemocnění začal připisovat zablokované sexuální energii. Ta mohla podle něj negativně ovlivňovat činnost svalů a orgánů a vytvářet v okolí těla zvláštní vibrace, které následně způsobují neurózy. Nejúčinnějším lékem měl být přitom orgasmus. V 30. letech se však začalo jeho jméno spojovat s podivuhodnými psychoterapeutickými sezeními. Pacienti si měli po vstupu do Wilhelmovy ordinace totiž odložit vše, co měli na sobě. Kromě toho, že nahé pacienty nevyslíchal jako neutrální posluchač, měl jim také fyzicky stimulovat určité partie, aby tak uvolnil svalovou ztuhlost. Rozhodl se ale pokračovat ještě o něco dál. Své novátorské sexuální pohnutky začal křížit s filozofií Karla Marxe o postavení buržoazie a proletariátu. Sexualita měla podle něj obrovskou spojitost s celkovým postavením společnosti, s jejími právy, zákazy a povinnostmi. Stále více se tak prosazoval i v politické sféře, což ho nakonec v roce 1930 přivedlo až do německé komunistické strany.
Malý Wilhelm Reich v roce 1900
Nadměrné zaměření na sexuální otázky se ale u soukmenovců nesetkalo s velkým pochopením a o tři roky později byl ze strany vyloučen. Za politickou angažovanost ho nakonec vyloučili v roce 1934 z Mezinárodní psychoanalytické společnosti. Najednou se ho tak zřekla politická i psychiatrická obec. Po nástupu Adolfa Hitlera k moci se jeho knihy nesetkaly s ideálním čtením. Byly proto pálené přímo na ulici a Reich musel reagovat útěkem do Dánska. Odtud se nedobrovolně vydal na výlet Skandinávií. Zamířil do Švédska i Norska, nikde však neměl dobré jméno. Všude se na něj lidé dívali jako na marxistického sexuálního maniaka. Zákaz provádět v severských zemích psychoanalýzu byla tak pro Reicha trpkým zklamáním, ale ne na dlouhou dobu. Zanedlouho mu totiž přišlo pozvání k provádění vědecké praxe v USA. Pozvánka do ráje, pomyslel si zřejmě v ten moment Reich.
Orgonový elektrický akumulátor
A zakrátko přišel s novým a zároveň jeho nejznámějším vynálezem - orgonovým elektrickým akumulátorem, lidově přezdívaným orgonová komora. V dřevěné krabici o velikosti telefonní budky měly byt pacienti vystaveni silnému proudění orgonu, což byla podle Reicha energie pocházející z kosmu. Pobyt v krabici měl mít blahodárné účinky jak na fyzické, tak i psychické zdraví. Přístroj si vyzkoušel i sám Albert Einstein, ale sezení zakončil se skeptickým verdiktem. Nebyl ale jediný ze známějších osobností, kteří si chtěli orgonovým teorii vyzkoušet na vlastní kůži. Mezi dalších se řadili také spisovatelé jako Saul Bellow či William S. Burroughs. Na konci 40. let už byl však pod drobnohledem FBI. Americká vláda viděla v orgonové teorii utajené komunistické praktiky, za jejím účelem mělo být nabourávání morálky americké společnosti. Výsledkem bylo několik razií na Reichově farmě, což vedlo v roce 1954 k zákazu prodeje pochybných akumulátorů. Jeden z jeho učenců však zákaz porušil, a tak se Reich ocitl ve vězení, které již neopustil. V březnu roku 1957 konstatovali vězeňští lékaři smrt v důsledku srdečního selhání z neznámých příčin. V době jeho věznění bylo americkou vládou spáleno přibližně 6 tun dokumentů, poznámek a knih, které měly být navždy utajené před zraky běžných lidí.
