Pátek 21. 7. 2017 svátek má Vítězslav, Vítězslava

hledej na refresheru

Zajímavosti - Lidé

Williamsův syndrom je vzácné onemocnění, které vás nutí každého milovat. Ne všechno je však tak krásné, jak se na první pohled může zdát

Objevuje se u jednoho z přibližně dvaceti tisíc dětí. Ty se vůbec nebojí cizích lidí a nejraději by každého jen objímaly.

17. červenec 2017, 16:30
zdroj: pexels.com
17. červenec 2017, 16:30

Představte si, že cítíte silnou pozitivní náklonnost ke každému, koho potkáte. Budete mít nutkání obejmout naprosto cizího člověka na ulici nebo vyznat lásku pokladní v obchodě, u které jste si právě koupili lízátko. Zkrátka a jednoduše máte biologickou potřebu milovat všechny na světě. To vše můžou být příznaky tzv. Williamsova syndromu. A jakkoliv se mohou na první pohled zdát rozkošné, realita je mnohem nebezpečnější.

 

Vzácný syndrom se projeví u jednoho narozeného dítěte z přibližně dvaceti tisíc porodů. U dětí postihnutých tímto onemocněním se pak může diagnoza stanovit až v předškolním věku, kdy si vytvářejí konkrétní sociální vazby nejen k rodině. A v čem tkví ono nebezpečí Williamsova syndromu?

 

Děti s Williamsovým syndromem nemohou přestat kohokoliv objímat, milují každého stejným dílem a nebojí se cizinců. Mohou se tak stát snadným terčem těch, kteří jim chtějí ublížit. Zejména pro jejich rodiče je nesmírně náročné se s danou situací vyrovnat a zůstat ostražitý. Zranitelnosti těchto dětí může snadno kdokoliv zneužít. Zároveň pro ně není jednoduché fungovat v naprosto běžných situacích jako jejich vrstevníci. Lidé s Williamsovým syndromem nedokáží příliš dobře rozeznávat nejrůznější sociální podněty. Netuší, kdy chcete ukončit konverzaci a odejít. Během konverzace tak budou stále nadhazovat nová a nová témata.

 

Williamsův syndrom je vzácné onemocnění, které vás nutí každého milovat. Ne všechno je však tak krásné, jak se na první pohled může zdát

 

V jednom ze zdrojových článků jsou zmíněny konkrétní příklady dětí s tímto postižením. Například malý Eli objímal každého, kamkoliv přišel. Obzvláště problematické pak bylo jeho období dospívání zhruba od 13 let. Eli neměl žádné sebevědomí ohledně svého těla a neuvědomoval si ani například pocit studu. Mohl tak chodit po městě s erekcí a nechápal, že je na tom něco zvláštního nebo špatného.

 

Syndrom bývá často považován za opak autismu. Konkrétně se pak často hovoří o protikladu k Aspergerovu syndromu. Ten se vyznačuje potížemi se sociální komunikací a chováním. Lidé s tímto syndromem mají tedy problém s navazováním přátelství nebo porozuměním ironii. Typický je pro ně také silný vztah k upřímnosti. A ta, co si budeme povídat, občas trochu zabolí. Je však zřejmé, že oba syndromy, ať už jsou si jakkoliv protikladné, velmi ztěžují dětem jejich společenský vývoj.

 

Postižení Williamsovým syndromem produkují v těle veliké množství oxytocinu, tedy látky známé jako „hormon lásky“. Jeho vytváření obecně souvisí například s vytvářením pouta matky s dítětem nebo nového romantického vztahu. Nadbytek tohoto hormonu u lidí se syndromem tedy přirozeně způsobuje tendenci milovat a věřit úplně každému, a to bez ohledu na jeho vizáž, sociální postavení nebo sympatie. Podle dřívější studie lidí s Williamsovým syndromem nikoho neodsuzují ani na základě barvy pleti. 

 

Syndrom byl poprvé popsán v roce 1960 doktorem Johnem Williamsem z nového Zélandu. Je způsoben velmi drobnou genetickou odchylkou a neprojevuje se pouze přehnanou citovou vazbou k ostatním. Existují i určité fyzické znaky, které jsou pro postižené tímto syndromem charakteristické – abnormálně malá hlava, obličejové rysy, které jsou často připodobňované k elfím rysům, vzpřímený nos, veliké rty, chybějící nebo malé zuby a jiné. Někdy se proto tomuto onemocnění také říká syndrom elfí tváře“. 

 

Williamsův syndrom je vzácné onemocnění, které vás nutí každého milovat. Ne všechno je však tak krásné, jak se na první pohled může zdát

 

Kromě fyzických znaků a silných projevů lásky se u postižených objevují srdeční problémy nebo problémy se svalovým systémem a klouby. Zkrátka se rozhodně nejedná o příjemnou záležitost a jakkoliv tyto děti působí šťastně a láskyplně, v pozadí se skrývá řada vážných potíží. To, jak se jedinci dokáží s Williamsovým syndromem popasovat v dospělosti, je velmi individuální. Některým se podaří vystudovat a postavit se na vlastní nohy. Jiní zase potřebují neustálou péči, a tak zůstanou žít s rodiči.

Vyjádři svůj názor na článek
0
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
Odpad Méně takových článků
Super! Více takových článků
Řekni nám, proč se ti článek nelíbí:
Děkujeme za tvůj názor!
Pomáhá nám i autorům při zkvalitňování obsahu na stránce.
Přidat komentář
Odebírej REFRESHER videa
Nejčtenější na webu
24 hodin7 dnů30 dnů