Miluješ Vánoce a zimu? V tom případě jsme ti našli dream job. Studentka Bety přes zimu pracuje jako vánoční skřítek ve Finsku.
Zimní pohádka plná sněhu, perníčků, polární záře, smíchu dětí, sobích spřežení a opečených marshmallows – tak si mnozí představují idylku ve finském městě Vánoc, Rovaniemi.
Bety, celým jménem Alžběta Snášelová, je jednadvacetiletá studentka, která za sebou má dva gap years v zahraničí plné backpackingu a cestování. Momentálně nastoupila na vysokou školu, ale kromě toho se vydala i do Finska, kde si vyzkoušela práci vánočního elfa. Jak taková práce vypadá? Co to obnáší? Jak se k tomu vůbec můžeš dostat a kolik si vyděláš? To se dočteš v našem rozhovoru.
Miluješ Vánoce? Je to k této práci potřeba? Yes, určitě. Je to moje nejoblíbenější období v roce, občas poslouchám vánoční písničky už v květnu. (smích) Vždycky se mi líbil takový ten americký nazdobený styl se Santa Clausem, celkovou atmosférou a hromadou sněhu, což je při téhle práci totálka. Každý den slyším ty samé písničky dokola, sním milion perníčků a chodím po kolena ve sněhu, takže si neumím představit, že by tu pracoval někdo, kdo nemá rád Vánoce. Podle mě by tady teda rychle utekl.
Jak ses k práci elfa dostala?
Zahlédla jsem reklamu na Instagramu v době mého gap yearu, kdy jsem zrovna hledala práci na zimu. První rok, kdy jsem se hlásila, jsem prošvihla termín asi o den, takže mě nevzali, ale druhý rok mi to už vyšlo.
A jak to pokračovalo?
Přihlášku jsem podávala někdy během letních prázdnin. Musela jsem poslat základní informace, CVčko a bylo tam dobrovolné, ale doporučené poslat i video. Nepamatuju si, jestli to bylo nutné, ale velmi to doporučovali. Ve videu se člověk měl představit, zmínit nějaké své zkušenosti a tak. Potom třeba po týdnu mě čekalo interview, které bylo v angličtině, tam jsme se bavili víc o mých zkušenostech s dětmi a herectvím, kterých jsem měla tedy málo. Ptali se i, jak snáším zimu a co bych dělala v různých krizových situacích a tak.
A asi po týdnu mi přišel e-mail, že mě vzali, z čehož jsem měla extrémní radost. Všichni, co se mnou komunikovali, byli strašně milí, díky tomu byl ten proces strašně fajn.
Je k tomu potřeba mít i základy ve finštině?
Ne, stačí úplně angličtina a finštinu se tam učím, nebo tedy elfštinu se tam učím. Elfština je vlastně finština, kterou můžeš poplést.
Je to strašně funny, protože my máme takový kurz předtím, než začneme pracovat, a tam nás učí úplné základy, jako ahoj, jak se máš, Vánoce a podobně...ale když to spleteš, tak vlastně elfsky umí jenom elfové, normální lidé vůbec elfsky neumí, takže vůbec nevíš, jestli říkám něco špatně.
Musíš jako elfka podstoupit nějaký trénink?
Když jdeš pracovat jako elf poprvé, tak tě nejprve čeká dvoutýdenní kurz, kde tě naučí day by day věci, co se budou dít. Máme tam herecký kurz, což je jako blok odhadem asi šest hodin. Je to velmi lehký herecký kurz, vlastně nemusíš umět zpívat nebo extra dobře hrát. Hlavně musíš být sama sebou a vědět, co budeš dělat v určitých situacích, protože není vůbec dané, jestli elf má být extrovert nebo introvert.
Učíme se tu i tipy, jak zabavit hosty během přejíždění v autobuse jako jsou různé hry, protože ten autobus tvoří velkou část té práce, jelikož neustále někam přejíždíš. Součástí kurzu jsou i různé zábavné hry, které slouží spíš k tomu, abychom se dostali do nálady.
Taky tu dostaneme takovou knížku s fakty o Santovi, třeba kolik je mu let, jak se potkal s paní Santa Clausovou, protože všichni pak musíme odpovídat stejně. Když se tě dítě zeptá na nějakou otázku a další elf mu pak odpoví něco jiného, rušilo by to ten svět. Takže to je asi nejdůležitější. Jaký jsi typ elfa, už je pak na tobě. Já se snažím být co nejvíc energická, opravdu nejvíc crazy, protože je strašně fajn všechny koulovat a tak, ale každý je úplně jiný.
Takže musíš být hlavně sama sebou a stačí umět jenom anglicky.
A máte tam i nějaké grumpy elfy?
Jo, ale jsou to často lidé, kteří se tam přihlásili a až třeba pak v průběhu zjistili, že je to moc nebaví, že je to pro ně moc jolly a vánoční. Ti pak například v autobuse jenom sedí a pouští písničky, což mi přijde jako strašná škoda i pro ty hosty, pro tu společnost, a vlastně ty si to taky neužiješ. To se mi úplně nelíbí, ale občas se tam někdo vyskytne.
Kde přesně elfové pracují?
Tak elfa můžeš dělat úplně na nejvíc random místech po celém světě, ale ve Finsku v Laponsku, ve městě Rovaniemi, které leží přesně na Polárním kruhu, existuje „oficiální“ Santova vesnička, kam jezdí lidé z celého světa. Rozhodně stojí za návštěvu, ale ta celková atmosféra je hlavně z té přírody kolem, takže doporučuji se kouknout do té vesničky, ale zároveň se i zaměřit na tu přírodu a nasát tu atmosféru.
V jakém období může člověk dělat elfa?
Je to hodně krátká sezónní práce. Školení trvá dva týdny, což je od půlky listopadu a pak koncem listopadu, podle mě třeba okolo 27. listopadu, tam přijíždějí první návštěvníci a návštěvnice. A pak pracujeme tak do Vánoc nebo do 25. prosince. Na Silvestra se elfové mění na trolly, což je poslední práce, co jako elf guide můžeš dělat. A elfy můžeš potkávat i během roku, už ale ne v takovém množství, protože je tam méně lidí.
Jak vypadá tvůj běžný pracovní den?
Pracovala jsem pro cestovní kancelář Tuji, která nabízela třídenní programy. První den jsem si vzala elfovský obleček, vyzvedla jsem hosty z letiště a společně jsme jeli pro zimní kombinézy a boty. Pak jsem je rozházela do hotelů, kde jsem je předala delegátům, což je v podstatě velmi krátký den.
Celou dobu v autobuse se starám o program, ať už to je společné zpívání koled nebo vyprávění vtipů, na to jsem mega odborník, vždycky říkám hlavně trapné vtipy a oni se tomu smějí. To mě strašně baví. Pak jim povím příběh třeba o vzniku polární záře a podobně. Další dva dny pak mají hosté aktivity, které jsou tak nahodile rozdělené. Během toho beru skupiny na tajnou výpravu, kde dostanou možnost se projet husky spřežením, postoupí vánoční ceremoniál, ozdobí si perníčky, potkají soby, podívají se do elfí školky, projedou se na sněžném skútru – je tam opravdu mnoho srandovních aktivit. A samozřejmě, jestli budou mít štěstí, tak možná potkají i Santu Clause, ale já jako elf vím, kde se schovává, takže to štěstí samozřejmě mají.
Pak jsou další exkurze, které si mohou zvlášť zaplatit, kde potkají paní Santa Clausovou nebo Melody Elfa, s kterým si zazpívají, nebo dřevorubce, se kterým jdou najít kouzelný vánoční strom do lesa a ozdobí ho tam.
A poslední den je zase vyzvedneme a vezmeme je na letiště a začíná to od znova.
Co tě na práci elfky nejvíc baví? Tak určitě to, když vidím, jak nejen děti odcházejí od Santy úplně dojaté a nadšené, protože to je něco, co v Česku nemáme a moc mě to mrzí. A samozřejmě ta komunita a to, že moje práce spočívá v tom, že musíš být co nejvíc crazy a všechny koulovat a dělat vtípky s ostatními elfy a s lidmi v okolí.
A ta hromada sněhu a polární záře, což si užíváme i při práci, i po práci, a neustále.
Je pro tebe snadné udržet si vždycky dobrou náladu?
Upřímně mi spíš dělá problém z role vypadnout. Občas volám na kamarády elfskými jmény i po práci. Každý z nás totiž dostane své jméno podle toho, jakou máme osobnost. Já jsem Christmas Carol, jako Vánoční koleda. Vím, že mám i dny, kdy jsem unavená, ale nikdy se mi nestalo, že bych vypadla z role.
Ale jak jsem zmínila předtím, nemusíš být neustále energický extrovert. Nejdůležitější je, abychom díky té knížce plné faktů o Santovi odpovídali dětem a hostům stejně.
Máš nějaký tip nebo hack, jak se udržet v teple a nezmrznout? No, je pravda, že jsem měla pořád zmrzlé řasy a obočí a největší zima byla kolem mínus třiceti, což je šílené, ale jak často přejíždíme tím autobusem, tak nějaký velký problém mi to nedělá, protože se zahřejeme. Někdy ale třeba jenom stojíš u huskyho nebo sněžného skútru, kde moc pohybu nemáme. Tam se snažím buď skákat nebo běhat kolem dokola, abych se zahřála. Funguje taky to, když střídavě zatínáš ruce v pěst a pak je natahuješ, tím se ti prokrví, nebo můžeš ruce mnout o sebe u ohně, který je vždycky někde poblíž.
Hlavním základem je mít teplé boty, ponožky a rukavice, nejlépe palčáky. Než jsem do Finska jela, myslela jsem si, že budu potřebovat nějaké speciální vybavení, ale vystačilo mi v pohodě to, co nosím tady v Česku - zimní bunda, mikina a pod to termotriko. Někdy jsem ani nenosila bundu, měla jsem jen termotriko, a když byla fakt zima, tak jsem si vzala dvě mikiny a potom takový ten hábit, co jsme měli jako elfové. Jednou jsem si dokonce namazala obličej vazelínou, protože mi mamka řekla, že je to proti omrzlinám a Finové se mi vysmáli, proč to dělám, že to vůbec není potřeba.
Překvapilo tě něco na této práci?
Překvapilo mě, jak hezky se ke mně chovají moji zaměstnavatelé, což jsem v Česku vůbec nezažila. Pracovala jsem ve více zemích a musím říct, že Finové jsou unikátní v tom, že ze začátku jsou takoví chladní, ale když je poznáš, tak jsou strašně milí a to mě překvapilo.
Jsou stejně hodní i návštěvníci a návštěvnice?
Ano, nevybavuju si, že by na mě byl někdo zlý. Musíš ale vycítit, s jakou energií se s kým bavíš. Na někoho to může být moc, a to absolutně chápu, takže se pak spíš zklidním. Ale kdyby tam někdo takový byl, tak bych si z něj udělala srandu, že bych například řekla, že to je přestrojený Grinch a udělala bych proti němu koulovací bitku se všemi dětmi. Nebo je postavím pod strom a pak do toho stromu kopnu, čímž je zasype sníh. To mě taky moc baví. Podle mě tam ale lidé jezdí s tím, že chtějí zažít ten vánoční ruch a atmosféru.
Pracujete jako elfové každý den, nebo si stíháš i užít Finsko?
Pracuji pět nebo šest dní v týdnu, některé dny pracuju třeba 17 hodin, což je hodně, a jiné třeba jen dvě, ale většinou to je kolem těch třeba 10-11 hodin. Jeden den pak musíme mít povinně volno a při druhém dni můžeme zažádat o extra práci. Při days off jdu většinou na svah, na snowboard s ostatními elfy. Je super, že jsem byla ubytovaná ve městě, takže jsem měla blízko jak bazén, tak posilovnu i kino a tak. Večer se pak chodíme koukat na polární záři a u toho opekáme marshmallows.
Kde ve Finsku jako elfové bydlíte? Musíš si hledat bydlení sama?
Mám to zprostředkované od nich. Můžeš tam být od půlky nebo od začátku listopadu až do konce ledna a za celou tu dobu, bez ohledu na to, jestli tam přijedeš na týden nebo na celou tu dobu, tak platíš 5 000 korun.
A se stravou je to podobné?
Snídaně jsem si dělala sama a oběd záleží na tom, jestli jsi na exkurzi, kde většinou dostaneš jídlo, nebo jestli jsi na nějaké tour v autobuse, ale kdykoliv jsi s hosty, tak jíš, když jí i oni.
Jaká je tvoje nejvýraznější vzpomínka na Finsko?
Nejhezčí polární záře na Silvestra, kdy jsme byli v práci, a už jsme tedy byli trollové, protože na Silvestra už nejsou elfové. A měli jsme skvělou party s hosty a najednou jsme se podívali nahoru a byla tam fialovo-zelená neskutečně velká polární záře, jakou jsem v životě neviděla. Dojalo mě i první setkání se Santou a se soby. Nebo když děti chodí za Santou...
Komu bys tuhle práci doporučila?
Asi každému milovníkovi Vánoc, kterému nevadí zima hlavně. Často sem jezdí i lidé, kteří pracovali jako letní animátoři. To jsem dělala taky a je to pro takové lidi jako dělané. Hodí se to ale i pokud si chceš rozšířit herecké schopnosti a předstírat, že jsi elf.
Kolik si jako elf vyděláš?
No, je to minimální mzda, takže to je asi 10 euro na hodinu, myslím. Ale o státních svátcích a o víkendech máme double pay. Záleží pak i na tom, kolik hodin pracuješ. Když pracuješ sedmnáct hodin nebo dvě, tak je to pak celkem rozdíl. Teď se to bude zvyšovat, ale nevím přesně o kolik. Není to tedy moc, ale je to rozhodně víc než v Česku. Lidé, včetně mě, sem však jezdí hlavně kvůli té atmosféře. Ta je totiž k nezaplacení.
