Jaký je příběh největší krádeže v české historii?
Je sobota, 1. prosince 2007. Do žižkovského areálu bezpečnostní agentury G4S vjíždí bílá dodávka s logem společnosti. František Procházka, nenápadný spolehlivý zaměstnanec, začne z rampy nakládat do úložného prostoru velké černé tašky. Jsou plné peněz.
Jakmile jsou všechny naloženy, dodávka odjíždí. Procházka poklidně čeká do konce svojí směny a odchází z areálu. Nicnetušící hlídač se s ním loučí. Ani ve snu by ho nenapadlo, že se právě rozloučil s pachatelem největší loupeže v historii Česka. Ukradl půl miliardy korun.
Nenápadný zaměstnanec s nekalým úmyslem
Na dnes už neexistující pobočce bezpečnostní agentury G4S v Českobratrské ulici na pražském Žižkově byl o sobotních směnách klid. Ostatní dny se sem svážely milionové tržby z různých obchodů a provozoven a ty se pak přepočítaly, uložily do speciálních kontejnerů a odtud pak putovaly do banek, případně bankomatů.
Přes týden tu byl velký provoz, desítky zaměstnanců a všudypřítomné kamery, které hlídají další lidé. O sobotách to však bylo jiné – rozvoz peněz až na výjimky vůbec neprobíhal. Nádoby s bankovkami se pečetily a jeden zaměstnanec tu měl zajistit hlídání. Kromě vrátného byl tento hlídač na směně úplně sám.
František Procházka, tehdy 33letý muž, tu pracoval na pozici právě tohoto strážného. Vždycky byl nenápadný. S kolegy si moc nepovídal, a pokud ano, tak výhradně o práci. Nikdo ho neměl příliš rád.
Často míval i dost zvláštní poznámky, proto byli ostatní zaměstnanci rádi, když pracoval o sobotách a oni nemuseli být na směně s ním. Zakřiknutý muž v agentuře pracoval teprve čtyři měsíce, ale kromě svého podivínství byl spolehlivý, takže u vedoucích nevzbuzoval nikdy žádné pochybnosti.
Byla tehdy sobota, první prosincový den a Procházka nastoupil v šest hodin ráno na klasickou sobotní směnu. „V devět by měli přijet,“ houkl na ospalého vrátného. Občas, když byl trezor už přeplněn hotovostí, přijížděli řidiči pro peníze i o sobotách. „Jasně, vpustím je dovnitř,“ odsouhlasil nicnetušící vrátný.
Dodávka, která sem nepatří
Tak se i stalo – do areálu vjíždí přesně v devět hodin bílá dodávka s logem agentury. V té době vrátní na bráně ještě neměli povinnost kontrolovat registrační značky, jinak by zjistili, že Volkswagen Transporter s registrační značkou 1L7 4973 rozhodně není součástí vozového parku společnosti a logo, které má na kapotě a boční straně karoserie, je dolepeno Procházkovým komplicem, který je i řidičem bílého vozu a právě vjel k nakládací rampě.
Procházka měl hotovost již připravenou. Přes sto kilogramů bankovek dvousetkorunového, pětisetkorunového, tisícikorunového a dvoutisícového nominálu měl nachystáno v několika těžkých černých taškách.
