Zpravodajský portál pro moderní generaci, která se zajímá o aktuální dění.
Zajímá tě aktuální dění? Zprávy z domova i ze světa najdeš na zpravodajském webu. Čti reportáže, rozhovory i komentáře z různých oblastí. Sleduj Refresher News, pokud chceš být v obraze.
Nepodařilo se uložit změny. Zkus se nově přihlásit a zopakovat akci.
V případě že problémy přetrvávají, kontaktuj prosím administrátora.
OK
Jaký je příběh největší krádeže v české historii?
Je sobota, 1. prosince 2007. Do žižkovského areálu bezpečnostní agentury G4S vjíždí bílá dodávka s logem společnosti. František Procházka, nenápadný spolehlivý zaměstnanec, začne z rampy nakládat do úložného prostoru velké černé tašky. Jsou plné peněz.
Jakmile jsou všechny naloženy, dodávka odjíždí. Procházka poklidně čeká do konce svojí směny a odchází z areálu. Nicnetušící hlídač se s ním loučí. Ani ve snu by ho nenapadlo, že se právě rozloučil s pachatelem největší loupeže v historii Česka. Ukradl půl miliardy korun.
Na dnes už neexistující pobočce bezpečnostní agentury G4S v Českobratrské ulici na pražském Žižkově byl o sobotních směnách klid. Ostatní dny se sem svážely milionové tržby z různých obchodů a provozoven a ty se pak přepočítaly, uložily do speciálních kontejnerů a odtud pak putovaly do banek, případně bankomatů.
Přes týden tu byl velký provoz, desítky zaměstnanců a všudypřítomné kamery, které hlídají další lidé. O sobotách to však bylo jiné – rozvoz peněz až na výjimky vůbec neprobíhal. Nádoby s bankovkami se pečetily a jeden zaměstnanec tu měl zajistit hlídání. Kromě vrátného byl tento hlídač na směně úplně sám.
František Procházka, tehdy 33letý muž, tu pracoval na pozici právě tohoto strážného. Vždycky byl nenápadný. S kolegy si moc nepovídal, a pokud ano, tak výhradně o práci. Nikdo ho neměl příliš rád.
Často míval i dost zvláštní poznámky, proto byli ostatní zaměstnanci rádi, když pracoval o sobotách a oni nemuseli být na směně s ním. Zakřiknutý muž v agentuře pracoval teprve čtyři měsíce, ale kromě svého podivínství byl spolehlivý, takže u vedoucích nevzbuzoval nikdy žádné pochybnosti.
Byla tehdy sobota, první prosincový den a Procházka nastoupil v šest hodin ráno na klasickou sobotní směnu. „V devět by měli přijet,“ houkl na ospalého vrátného. Občas, když byl trezor už přeplněn hotovostí, přijížděli řidiči pro peníze i o sobotách. „Jasně, vpustím je dovnitř,“ odsouhlasil nicnetušící vrátný.
Zdroj: Thomas doerfer/Wikimedia Commons
Dodávka, která sem nepatří
Tak se i stalo – do areálu vjíždí přesně v devět hodin bílá dodávka s logem agentury. V té době vrátní na bráně ještě neměli povinnost kontrolovat registrační značky, jinak by zjistili, že Volkswagen Transporter s registrační značkou 1L7 4973 rozhodně není součástí vozového parku společnosti a logo, které má na kapotě a boční straně karoserie, je dolepeno Procházkovým komplicem, který je i řidičem bílého vozu a právě vjel k nakládací rampě.
Procházka měl hotovost již připravenou. Přes sto kilogramů bankovek dvousetkorunového, pětisetkorunového, tisícikorunového a dvoutisícového nominálu měl nachystáno v několika těžkých černých taškách.
Do pár chvil byly naplněnétašky uvnitř dodávky a za pět minut dodávka opustila areál. Stejně jako při vjezdu, ani při odjezdu nevzbuzovala žádnou pozornost – vrátný byl zvyklý, že se takové věci jednou za čas stávají i při sobotních směnách.
František Procházka však se svým komplicem neodjel. To by bylo hloupé – i ospalému vrátnému by přišlo zvláštní, kdyby ze směny za tři hodiny bez rozloučení ujel. Mohli by je kvůli tomu chytit ještě v Praze.
Zdroj: vjkombajn/Pixabay.com
Proto svoji dvanáctihodinovou směnu dokončil. Nikdo neví, jak se během dalších devíti hodin asi musel cítit a co v sobě prožíval, nicméně počkal do 18 hodin, kdy směnu končil, po šesté se se strážným rozloučil a pak... už ho nikdy nikdo neviděl.
Řidič nejel daleko. Ještě kdesi v Praze bankovky přeložil do jiného auta a počkal na Procházku, který mu velmi pravděpodobně vyplatil několikamilionovou částku a odjel s penězi pryč.
Že zmizela nemalá finanční hotovost, si všiml až kolega, který směnu přebíral po Procházkovi. Když se chtěl před koncem své vlastní směny nad ránem přesvědčit, jestli jsou v pořádku všechna čísla pečetí na úložných boxech, nestačil se divit.
Půl miliardy fuč
Peníze byly pryč. Obvolal všechny své vedoucí a ti hned přijeli do práce. Takhle si poklidnou adventní neděli určitě nepředstavovali. V trezoru chybělo přesně 540 891 700 korun. Zavolali policii a začal koloběh vyšetřování. Během toho byli pachatelé už dávno pryč.
Zdroj: Lars Schmidt/Wikimedia Commons
„G4S potvrzuje, že v sobotu došlo k loupeži značné sumy peněz na jedné z jejích provozoven v Praze,“ řekl tehdy médiím mluvčí společnosti. „V souvislosti s krádeží vypisujeme odměnu dva miliony eur (asi 52 milionů korun, pozn. red.) za informaci, která přímo povede k zatčení pachatelů a k opětovnému získání peněz, ukradených při této události.“
Po zloději začala pátrat celá republika. Sázkové kanceláře dokonce vypisovaly kurzy na jeho dopadení. V pražských Ďáblicích je brzy nalezena prázdná dodávka. Na Procházku je vydán i evropský a potom také mezinárodní zatykač a případu se zhošťuje samotný Interpol.
Objevují se snímky z kamer policejního radaru z 2. prosince 2007, kde je vidět Procházka řídící auto na dálnici u německého města Jena, ale žádné konkrétní stopy k němu nevedou.
„V pondělí večer volala dcera, že viděla v televizi a na internetu obličej Franty. Nemohl jsem uvěřit, když jsem si přečetl, co udělal. Je to totální lapsus,“ svěřil se krátce po události zdrcený otec Procházky. Věřil, že se jeho syn sám přizná.
Proč František kradl?
Co mohlo nenápadného muže dovést k takovému činu? Policie pracuje s několika variantami. Mohlo jít o dlouhodobý plán, který měl Procházka dobře promyšlený několik měsíců dopředu.
Nechat se na oko zaměstnat, být nekonfliktním spolehlivým zaměstnancem a až to budou všichni nejmíň čekat, ukrást peníze a utéct. Důkazem by mohlo být i to, že měl dodávku koupenou dávno dopředu.
Je také klidně možné, že byl z většího organizovaného gangu, který si ho najal, aby mu pak dal nějaký podíl. Policie má také zkušenosti s případy, kdy byl zdánlivý pachatel donucen vydíráním k uskutečnění krádeže. I tohle mohl být Procházkův případ.
Dlouhou dobu se případ zasekl. Ledy se začaly hýbat až v březnu následujícího roku, kdy policie zadržela jakéhosi Milana Čermáka, který měl osudového dne řídit polepenou bílou dodávku.
Že šlo skutečně o něj, dokazovala i pachová stopa nalezena v původní falešné dodávce. V jeho bytě našli tři miliony korun v hotovosti, několik SIM karet a legálně držené zbraně. Po obvinění ze spolupachatelství na krádeži putoval do vazby. Ještě v září 2008 se z ní ale dostal, protože jeho manželka složila desetimilionovou kauci. Byl tak dále vyšetřován na svobodě.
K jeho smůle – a z obav o jeho případný úprk – je na něj brzy opět uvalena vazba, odkud už jen tak neunikne a v dubnu 2012 je pravomocně obviněn odnětím svobody na devět let. Co je s hlavním pachatelem Františkem Procházkou – a jestli byl sám, zda se ukrývá v Česku, v Evropě nebo snad někde úplně jinde, příp. zda je vůbec stále na živu – nikdo neví.
Procházka je podle policie velmi zcestovalý, absolvoval jakýsi výcvik přežití v Izraeli, byl v Mexiku či Miami a stopy vedoucí k němu se objevují různě po světě.
Pátrali po něm britští soukromí detektivové najatí pojišťovnou v USA a Interpol má stopy v Dominikánské republice, kde se v minulosti skrývali i jiní zločinci, co ukradli peníze shodou okolností ve stejné bezpečnostní agentuře jako Procházka.
Vybudovali si tam komunitu a vypomáhají si s falešnými identitami. Možná právě tam se ukrývá pachatel největší loupeže v České republice. A možné je také to, že se to už nikdy v životě nedozvíme. František Procházka, nenápadný hlídač z Nového Boru, je stále na svobodě.
