Několik rad, které v životě rozhodně využiješ.
Na Refresheru jsme ti přinesli už několik, nazvěme to seberozvojových článků, které se setkaly s velkou oblibou a zmíněná témata vzbudila v komentářích pořádně intenzivní a opravdu plodnou diskusi. Dnes se spolu vrhneme na jedno z dalších témat a kdoví, možná budou podobné články jen a jen přibývat.
Téměř každý z nás se rád dozví a naučí nějaké lifehacks, které může použít v reálném životě na zlepšení svého sociálního postavení nebo jednoduše na přesvědčení kamaráda o tom, že byste spolu měli jít jíst do mekáče a ne na bagetu.
To, co chceš ty, nikoho nezajímá
Toto je velmi známá a velmi mainstreamová self-help kniha. A tato ještě více. Nedokázali jsme tuto informaci ověřit nikde na internetu, ale obě knihy mají stejného autora a v obou se píše toto: „New York Telephone Company provedla detailní studii telefonních konverzací, aby zjistila, jaké slovo je používáno nejčastěji.“
Co myslíš, jaké slovo to bylo?
Já. Tedy v angličtině I. „V 500 konverzacích bylo použito více než 3900krát.“ Samozřejmě, toto číslo by v Česku bylo výrazně nižší, v našem jazyce máme tendenci zamlčovat podmět a jednoduše říci: „Šel jsem na autobus,“ přičemž „Já“ přeskočíme. Průzkum ale samozřejmě poukazuje na něco víc než jen to, jaká slova používáme.
„Když se zúčastníš skupinové fotografie a konečně ji uvidíš, koho v ní hledáš jako prvního?“
Samozřejmě, sebe. „Každého zajímá více nová vyrážka na jeho krku než čtyřicet zemětřesení v jeden den v Japonsku.“ Nebo jinak. Každý se zajímá o sebe víc než o cokoli jiného.
Předtím, než napíšeš negativní komentář, tak i když si více než čehokoli ceníme tvého názoru, toto jsou citáty, ne naše tvrzení. Ale možná, když se zamyslíš, zjistíš, že to je všechno opravdu přesně tak.
A teď se vraťme k úvodu. Fakt chceš jít na tu bagetu a těšíš se na ni od rána, ale tvůj kamarád zase touží po hranolkách z McDonald's. Chcete být spolu, ale každý na jiném místě. Začnete se dohadovat a navzájem se přesvědčovat o tom, co je lepší. Jaké budou vaše argumenty?
„Mně to druhé jídlo nechutná. Mám to blíž k domu. Nemám peníze na drahou bagetu. Nesnáším sezamová semínka na hamburgeru z mekáče. Ve tři mám schůzku, a pokud bychom měli jít do bageterie, tak ho stíhám jen na těsno.“ ⇐ Toto jsou špatné argumenty.
„Jenže to jídlo má hodně kalorií a ty se snažíš hubnout, pojďme raději na mou bagetu. To jídlo je smažené na palmovém oleji a to ty přece nemáš rád. Nyní bagety trošku zdražily, a tak nevím, jestli máš dost peněz, pojďme raději jinam. Spěcháš a bagetu by ti připravovali i patnáct minut, myslím, že by pro tebe byly lepší hranolky.“
⇐ Toto jsou dobré argumenty.
Rozdíl mezi těmito dvěma skupinami argumentů je snadno patrný. V těch správných neřešíš sebe. Řešíš toho druhého. Každý se zajímá o sebe víc než o cokoli jiného. Protože i když jste ti nejlepší kamarádi na celém světě, každý se cítí lépe, když se jeho plánu podřizují ostatní, než aby se on musel podřídit jim. Vnutit někomu něco tedy není dobrá cesta.
„Peklo jsou jen ostatní lidé.“ - Jean-Paul Sartre
Reálný život není vždy o bagetách
Sigmund Freud byl populární v Evropě, ale i americká strana měla svého geniálního psychologa. Tím byl sociální expert, filozof a behaviorista John Dewey (1859-1952). Známý byl například tím, že se podle něj lidé od zvířat neliší myšlením, ale schopností přizpůsobit se prostředí. Jedna z jeho nejvýznamnějších částí práce se věnovala studiu lidských pudů. Zatímco Freud řešil rozmnožování, Dewey se vydal jiným směrem a prohlásil, že nejhlubším a nejsilnějším pudem člověka je pud být důležitým.
Dewey však nebyl první, kdo něco takového objevil. Aristoteles ve svém díle Rétorika tvrdí: „Z různých způsobů přesvědčování vykonávaných mluveným slovem jsou tři nejvýraznější. (...první z nich:) Přesvědčování je dosažitelné obyčejným charakterem toho, kdo mluví, pokud mluvená řeč dělá toho druhého kredibilním (hodnotným, důležitým, důvěryhodným).“
To neznamená, že musíš hned vládnout světu, ale každý z nás potřebuje pozornost a lidi, kteří se o nás zajímají a lidi, pro které jsme důležití. Tím, že při vyhrocené diskusi o bagetách a hranolkách myslíš na zájmy toho druhého, děláš ho pro tebe důležitým. Díváš se na věci z jeho úhlu. Tím, že budeš křičet: „Pojďme sem, tady to mám raději,“ ho nikdy nepřesvědčíš. Mysli na to, až budeš příště od někoho něco potřebovat nebo budeš chtít někoho přesvědčit.
V jedné z knížek je uveden úžasný příklad, který upřednostníme před vlastním:
Jeden muž pravidelně organizuje semináře pro lidi pracující v zaměstnáních s pořádnou dávkou mezilidského kontaktu. Na setkáních učí zacházet s lidmi, učí se psychologické triky a učí se přesvědčovat. Semináře se dějí v zasedačce hotelu, kde organizátor platí tisíc korun za hodinu. Manažer hotelu se však pokusí získat více peněz a organizátorovi seminářů pošle dopis oznamující, že cena pronájmu stoupne na pět tisíc korun za hodinu. Vžij se do pozice organizátora, který samozřejmě nechce platit více. Co teď?
„Nebudu platit. Nase*te si! Zbláznil jste se, pětkrát tolik? To je nenasytné! Nemám tolik peněz. Navrhněte kompromis. Pět tisíc si nemohu dovolit. Ne, ani čtyři tisíce si nemohu dovolit. Odejdu!“ ⇐ Toto jsou špatné argumenty.
Před jakýmkoli důležitým mezilidským kontaktem se vyplatí udělat tyto věci:
- připravit si začátek konverzace
- vytyčit si směr, průběh konverzace a ideální výsledek
- předpokládat všechny možné námitky či problémy a mít v záloze zničující a pohotovou odpověď
Logicky můžeme usoudit, že motiv zvýšení ceny pronájmu je velmi jednoduchý - vytřískat víc peněz na náš úkor. To se nám však nelíbí, proto mu musíme nabídnout velmi dobré důvody k tomu, aby nám cenu nezvyšoval o tolik. Pokud mu jde o peníze, nejlepší, co můžeme udělat, je ukázat, že zvýšením ceny peníze nezíská.
„Tolik si nemohu dovolit, musel bych odejít do jiného hotelu a vy byste zvýšením jen ztratil peníze. Plná hala působí dojmem rušného hotelu a zároveň příjemného místa. Moje semináře přitahují vzdělanou klientelu. Tahám sem lidi, kteří se zde setkávají s dobrou zkušeností, což znamená, že se mohou stát potenciálními zákazníky. Váš hotel je na okraji města a zná ho málo lidí, na každé setkání sem přijdou desítky lidí, kteří se zde často ubytují a dokonce o něm možná řeknou známým.“ ⇐ Toto jsou dobré argumenty.
Teorií je však více
Ale ne vždy si odporují, spíše přinášejí jiný úhel pohledu. A nyní zpět k Aristotelovi, k jednomu z nejmocnějších řečníků všech dob. Ten se rozhodl podělit se světem o své schopnosti a ve svých dílech rozdělil mysl člověka na několik typů. Na každou mysl se dá zaútočit správným poměrem tří různých typů:
♦ ETHOS se zaměřuje na přesvědčování o správnosti návrhu, o jeho morálních a etických hodnotách.
„Mé desetileté zkušenosti městského poslance mě dostatečně kvalifikují na pozici hejtmana.“
♦ PATHOS útočí na emoce.
„Mé desetileté zkušenosti městského poslance mě naučily, že nejen lidé, ale i zvířata potřebují pomoci. Denně auta zabijí stovky koček v našem městě a jak hejtman udělám vše pro to, abychom tomu zabránil.“
♦ LOGOS jsou jasně podané informace útočící na logické uvažování člověka.
„Mé desetileté zkušenosti městského poslanec mě naučily, že o dopravu je třeba se starat. Rozběhli jsme proto několik počítačových simulací a vyplynulo z nich, že mé řešení je nejefektivnější.“
Podle Aristotela má každý člověk slabinu v jednom z těchto pojmů. Někdo je skeptický vůči logice, ale roztaje se nad koťaty, jiného zase před volbami nepřesvědčí laskavost předvolebních darů, ale volební program. Samozřejmě, velikost této slabiny také závisí na emocionálním rozpoložení, ale to ovlivňuje snad každý sociální faktor člověka a úroveň sociálních dovedností člověka určuje právě to, jak moc dokáže s emocemi druhých zacházet.
