Češi se zdraví různě. Věděli jste však, odkud se váš oblíbený pozdrav vzal?
Když potkáte někoho známého, někoho z rodiny nebo dobrého přítele, většinou si ze všeho nejdříve vyměníte pozdravy. Ať už verbální formou nebo třeba zamáváním, vždy se v první řadě jedná o gesto slušnosti. Zdravit nás učili už rodiče v dětství a někoho nepozdravit nebo pozdrav neopětovat se považuje za nemístnou urážku. A ať už si říkáte ahoj, nazdar nebo čau, zkoušeli jste se někdy zamyslet nad tím, kde se tato slova vzala a jak se třeba zdravili naši prarodiče? My ano, a tak jsme trochu zabrousili do minulosti a zjistili, že za mnohými z nich se skrývá zajímavý kus historie.
Pozdravy nejsou něco, s čím by přišli lidé spolu s moderními civilizacemi. Ve skutečnosti jsou s největší pravděpodobností starší než lidstvo samo. Nezdraví se totiž jen lidé, ale i zvířata, která tím ohlašují „já jsem tady“. Zdravení jsme si tak přenesli z doby před evolucí a postupně jej z neverbální komunikace, přes vydávání zvuků, dovedli až do dnešní podoby. Pojďme si tedy přiblížit, odkud jsme vzali v současnosti populární pozdravy, a kam budeme v této disciplíně směřovat.
Ahoj
Tento pozdrav dnes patří k těm nejfrekventovanějším. A i když se jeho variace objevují ve více jazycích, s největší pravděpodobností k nám dorazil z angličtiny. Patrně pochází z výrazů „Ahoe“ či „A hoy“. Ahoe je starý námořnický pozdrav, který byl počeštěn na ahoj a v angličtině znamená „loďka“. Mezi lidmi ho prosadili trampové a vodáci. Jeho úspěch měl tkvět ve faktu, že už dříve zde bylo běžné zdravit se citoslovečným zvoláním jako „hoj“ nebo „hej“. Kromě toho se k tomuto pozdravu váže i další, ale méně pravděpodobná legenda, podle níž šlo o povel v nejvyšší nouzi, kdy bouře zdecimovala loď a osud námořníků byl už jen v božích rukou. Pokyn „Ahoy“ měl mořeplavcům přikazovat pokleknout a modlit se k poctě Ježíšově – Ad Honorem Jesus. Transkripce těchto slov pak tvoří zmiňované Ahoy.
Čau
Tento poměrně břitký pozdrav má svůj původ v italštině a jedná se o počeštěnou verzi jejich pozdravu „ciao“. Zajímavou skutečností je však to, jak se z daleké Itálie dostal do Čech a stal se tak oblíbeným. Jeho historie v naší kotlině se datuje do 50. let minulého století. Tehdy se v československých kinech mezi spoustou sovětských a propagandistických filmů objevil italský trhák Grande strada azzurra (Velká modrá cesta). Celý film se jen hemžil italskými pozdravy „ciao“. Lidé ho tak převzali, částečně jako protest proti komunistickému „čest práci“. Ciao si nakonec i díky popkultuře získalo cestu i do dalších zemí a stalo se tak jedním z nejrozšířenějších světových pozdravů. U nás se pak z italských filmů ujaly i různé variace jako „čágo belo“, které naštěstí časem vymizely.
Nazdar
Nazdar či zdar je ryze český pozdrav. Nazdar je složenina prvních dvou slov, které byly psány na kasičkách, do nichž lidé přispívali na stavbu Národního divadla. Celá věta zněla: „Na zdar důstojného Národního divadla“. Všude po Praze se sháněly peníze na výstavbu a tato zpráva se dostala i do těch nejzazších vesniček naší domoviny. Svůj podíl na popularizaci měli i zakladatelé prvního Pražského Sokola, kteří z výrazu „Na zdar!“ udělali oficiální pozdrav sokolů.
Ostatní pozdravy
Mezi další pozdravy můžeme započítat „čus“, které je jen počeštěnou formou německého „tschüs“. Častý je také přátelský pozdrav „servus“, který pochází z latinského slova Servus (služebník, otrok). V nejrůznějších obměnách pozdravů české společnosti se odráží i historie. V křesťanském středověku se zdravilo Pozdrav pánbůh, na což se odpovídalo Dejžto pánbůh. Po rozpadu Rakouska-Uherska a vzniku První republiky se náboženské pozdravy jíž téměř definitivně stáhly do pozadí a objevily se ty, které známe z filmů pro pamětníky (třeba romantické ruku líbám). Odraz doby pak můžeme nalézt i po nástupu komunistů k moci v roce 1948. V socialistickém Československu se velmi rychle rozšířil pozdrav „čest práci“.
Specifické pozdravy mají i různé společenské, profesní nebo zájmové skupiny. Lyžaři se zdraví „skol“, vodáci táhlým „ahóóój“ a řidiči „šťastnou cestu!“ Svůj vliv na pozdravy mají však i moderní technologie. Pozdravy v prostředí sociálních sítí mizí kvůli úspoře času i dojmu kontinuity chatu. Když už pozdravíme, jsou pozdravy kratší a objevuje se v nich angličtina. A ať už se budeme do budoucna zdravit jakkoli, je velmi pravděpodobné, že pozdrav jako takový v osobním kontaktu lidí nikdy nevymizí.
