Maze Runner: The Death Cure po vzoru dvojky kvalitativně upadává.
Když v roce 2014 dorazil Labyrint (Maze Runner), byl velmi milým překvapením. V subžánru Young Adult Dystopy rozhodne vedl a kvalitativně obstál. Až později jsem se dozvěděl, že jde o zfilmovaný knižní příběh a že se dočkáme dalších částí. A dost jsem se těšil. Přišla však dvojka a já jsem rozhodně nebyl nadšený.
Stále šlo o slušné akční sci-fi s oblíbenými postavami, ale tam to i končilo. Bohužel, stejně je na tom i trojka. To nejlepší z jedničky se jednoduše žádnému sequelu nepodařilo zopakovat, a tak do kin dorazila jen další jednohubka.
Děj navazuje na konec dvojky, kdy kvůli Terese zajali část odboje včetně Minha, kterého se nyní Thomas a spol. pokoušejí zachránit. Nevyjde to však podle plánu, a tak se Thomas se svými přáteli rozhodne zachránit Minha na vlastní pěst v domnělém posledním žijícím městě. To skutečně najdou, ale v té chvíli se na ně začne valit jeden problém za druhým. A to je asi tak vše, co o příběhu potřebujete vědět.
Mnoho dalšího vám však snímek ani neřekne. Pokud jste viděli první dvě části, prakticky si umíte domyslet, jak bude vypadat konec, jaké postavy přežijí a podobně. Maze Runner: Death Cure není ničím originální, bojí se riskovat a ničím nepřekvapí. Bohužel, potenciál se nenaplnil. Škoda je také to, že se režisér Wes Ball rozhodl na 95 % vynechat "freakery" - nakažené a většinu času nám servíruje jen opakovaný pokus o zachránění nevinných.
Bohužel, pomáhá si až příliš okatými scenáristickými berličkami či klišé momenty, které postavám ztěžují či naopak usnadňující posun v příběhu a neodpouští si ani pár logických nesrovnalostí. Několik otázek zůstává i nadále nezodpovězeno, no a ty, které zodpovězeny byly, vnímám jako nedostačující odpovědi.
Celý ten příběh, zápletka a i nakažení se dalo a mělo využít mnohem originálněji a odvážněji. Dvojka a trojka nám ale ukázala, že jde jen o další generický YA počin. Exceluje akorát tak v castingu dobrých mladých herců, kteří u diváka velmi snadno vzbuzují sympatie. Mezi ty vydařenější aspekty můžeme určitě zařadit i kulisy, celou technickou stránku v čele s kamerou či soundtrack.
Snímku podráží nohy i protáhlá stopáž. Téměř 2 a půl hodiny se točíme v kruhu. Režisér vsadil na vážnější tón, takže nečekejte uvolňující gagy či humor. K tomu, aby však film i seriózně působil, potřebuje jakýsi moment překvapení, napětí a důvod bát se o postavy. Maze Runner v tom však selhává a ve většině kritérií finišuje v zóně průměru.
Nedá se říci, že by stále šlo o sci-fi či snímek o konci světa. Finále příběhu se více než na nalezení léku, konec světa či pokus o vyřešení globálního problému stará o vykreslení hlubokého přátelství a osudů několika postav, což se prostě nehodí.
Divák seznámený s hrozbou viru je totiž zvědavý, jak svět dopadne. Za ty 2 a půl hodiny jsme se tedy rozhodně měli dočkat i jiných dějových linek, respektive rozvinutí několika, kterým se nevěnovalo až tolik scenáristické pozornosti.
V každém případě, i přes mé zklamání nehodnotím finální díl Labyrintu až tak špatně. Z vod průměru se díky své repetitivní klišé podstatě nedostane, ale pokud máte rádi tyto postavy a akční filmy, v něčem vás přece jen potěší. A i když toho, co vás zklame, bude zřejmě mnohem více, snímek si jako fanoušci série užijete. Škoda, že nebyl o něco kratší, údernější a odvážnější. 6,5/10
