Členy komunity sice Japonci šikanují, Kimovu režimu jsou ale věrní.
Na stěně školy v Tokiu visí portréty Kim Ir-sena i Kim Čong-ila. Obrázek současného vůdce KLDR Kim Čong-una zatím chybí. Pokud však vydá prohlášení, kterým uzná korejskou komunitu v Japonsku, dostane se mu čestného místa. Školu totiž už v roce 1945 založila korejská komunita v Japonsku. Stále se v ní učí a děti, které se již narodily v Japonsku, se cítí být Korejci.
Kim Čong-un má v Japonsku podporu od komunity 150 tisíců Korejců. Nese název Čongryon a vznikla jako odpověď na odvlečení Korejců do Japonska. To si v roce 1910 území Korejského poloostrova násilně připojilo a k civilistům se začalo nevybíravě chovat. Během okupace tak mnoho Korejců skončilo ve službách Japonců, museli například dřít v místních továrnách. Po válce na Korejském poloostrově vznikla Severní Korea podporována Sovětským svazem a Jižní Korea pod kontrolou Spojených států. K moci se dostal Kim Ir-sen, který začal podporovat komunitu Čongryon. Rozhodla se proto přijmout severokorejskou ideologii. Její uznávání přetrvává dodnes.
Děti, které navštěvují komunitní školu, se už narodily v Japonsku. Ale jejich blízcí chtějí, aby nezapomínaly na své kořeny. I za cenu toho, že se učí o tom, jaký je Kim Čong-un prý ve skutečnosti dobrý vůdce a ne diktátor. Nikdy přitom nezažili vládu jeho nebo jeho předchůdců. Přesto pokládají zprávy o porušování lidských zpráv za západní propagandu. „Myslím si, že pokrytí všech japonských médií je nesprávné,“ tvrdí 16letý Čong Soni. Podobně jako další Korejci, i on čelí v Japonsku diskriminaci. Šikana je tak vlastně jen utvrzuje v tom, aby byli věrní izolované KLDR. I když ji nikdy v životě neviděli na vlastní oči.
Starší členové komunity však nezapomínají na to, že školy mohli vybudovat díky Kim Ir-senovi a takto mu chtějí vděčnost oplatit. Věrnost režimu vštěpují i dalším generacím a žákům, kteří si však před odchodem ze školy musí raději převléknout severokorejské uniformy. Jinak se venku potkají se šikanou ještě více.
