Orson Welles před 80 lety uvedl rozhlasovou hru, která rozpoutala paniku nevídaných rozměrů.
Večer, v osm hodin, 30. října 1938 se v éteru americké rádiové stanice ozvala slova: „The Columbia Broadcasting System a jeho přidružené stanice uvádějí Orsona Wellese a Mercury Theater v éteru s ‚Válkou světů‘ od H. G. Wellse.“
Nikdo tehdy netušil, jaké následky bude následující hodinová rozhlasová hra mít na americkou veřejnost. Fiktivní příběh o invazi mimozemšťanů si stovky tisíc posluchačů naladily až po úvodním prohlášení a v domnění, že jde o skutečný útok, se strhla davová panika.
Až jeden milion posluchačů měl uvěřit, že New Jersey skutečně napadli mimozemšťané, načež začali v panice prchat pryč z města.
Za celým incidentem stál teprve 23letý Orson Welles. Ten byl i přes svůj věk známou a oblíbenou postavou rádiové stanice CBS, pro níž pracoval již řadu let.
Když se spolu se svou společností Mercury Theater rozhodl předělat fiktivní novelu Válka světů z 19. století a udělat z ní realistickou rozhlasovou hru, ani netušil, co tím vyvolá. Pro její odvysílání si vybral nedělní večer.
Tedy část týdne, kdy rádio poslouchaly miliony Američanů. Tehdy totiž bylo televizní vysílání v plenkách a rádiové stanice vedle tisku zažívaly zlatý věk.
Když však rozhlasová hra začínala, poslouchala ji jen malá část diváckého obecenstva. Většina Američanů měla totiž naladěného komika Edgara Bergena s jeho show na konkurenční stanici NBC.
Ta končila 12 minut po osmé hodině večer a po jejím konci se éteru ujal nepříliš známý zpěvák. Miliony posluchačů tehdy přeladily na CBS, kde v tou dobou již v plném proudu probíhalo vysílání „Války světů“.
Nešlo však o žádné souvislé vyprávění, nýbrž o vysílání, které mělo navodit dojem, že se skutečně v New Jersey právě odehrává mimozemská invaze z Marsu.
Program začal odvysíláním informace, že jde jen o rozhlasovou hru, načež proběhl krátký Orsonův úvod, na nějž navázala předpověď počasí. Následně bylo divákům oznámeno, že si poslechnou živě z New Yorku Ramona Raquella a jeho orchestr.
Hudební složku však náhle přerušil vstup moderátora do relace. Ten posluchačům oznámil, že profesor Farrell z observatoře Mount Jenning spatřil výbuchy na Marsu. Po chvíli se ozvala další zpráva, že na farmu v Grovers Mills v New Jersey měl dopadnout meteorit.
Po dalších vstupech se moderátor CBS měl ozývat již přímo z místa přistání mimozemšťanů. S hrůzou probíhající situaci komentoval následovně:
„Drahá nebesa! Něco se šine ze stínu jako šedý had. A teď vylézá další a další a další! Vypadají jako chapadla... nevidím jejich těla. Jsou obrovští, velcí jako medvěd. Ale ty tváře, ty...ty jsou dámy a pánové nepopsatelné. Nemohu se přinutit na ně dívat, jsou tak odporné. Oči mají černé a lesklé jako had. Ústa mají do tvaru písmene V a vytékají z nich sliny po rtech, které se třesou a pulzují!“
Knižní popis děsivých událostí následovaly informace o tom, jak mimozemské kreatury svými ohnivými zbraněmi spalují všechny svědky. Následně měli v mžiku pozabíjet národní gardu čítající 7 tisíc mužů, a to vypuštěním jedovatého plynu, který jim samotným nic neudělal.
Marťanské jednotky pak podle hrůzyplného vyprávění moderátorů rádia CBS měly postupně přistávat na celém území USA.
K realistickému vyobrazení napadení Země přispěli především „herci“, kteří svým hlasem dokázali přesvědčit stovky tisíc Američanů o tom, že se jedná o skutečnou hrozbu, ačkoli to nikdo neplánoval ani nečekal.
V jednom momentě moderátor prohlásil, že se miliony Američanů vydávají na panický úprk do bezpečí. V ten moment nebyl daleko od pravdy.
Fakt, že si stanici CBS naladily miliony lidí až po úvodním prohlášení, způsobil, že rozhlasové hře uvěřilo kolem milionu Američanů. V New Jersey měli vyděšení civilisté zablokovat dálnice při panických útěcích před vraždícími mimozemskými jednotkami.
Občané Grovers Mills měli dokonce popadnout zbraně a začít ostřelovat tamní vodní nádrž ve víře, že se jedná o prostor, který si mimozemšťané osvojili jako svůj úkryt.
Později proběhly v médiích také zprávy o tom, že několik vyděšených občanů spáchalo z přesvědčení, že jedná o konec světa, sebevraždu. Žádné úmrtí ve spojitosti s rozhlasovou hrou však nebylo potvrzeno.
Zprávy o propuklé panice se po čase dostaly i do studia CBS. Do probíhající rozhlasové show se tak rozhodl Orson Welles vstoupit s připomenutím, že jde jen o fikci a žádná invaze na Zemi ve skutečnosti neprobíhá.
Vyvolaná panika tehdy vyústila v několikanásobné podání žalob vůči osobě Orsona Wellese. Nakonec však za nic odsouzen nebyl, protože postupoval dle platných zákonů.
Jeho hra se však stala legendárním příkladem toho, jak mocná dokáží média být. Samotného Orsona Wellesa popuzení velké části populace východního pobřeží USA nijak nepoškodilo a už o tři roky později natočil jeden z nejlepších filmů všech dob – Občan Kane. V něm sám zahrál hlavní roli.
Zpochybnění a následky
Rozhlasová hra „Válka světů“ se mimo specifických podmínek vysílání dočkala panické reakce obřích rozměrů také z důvodu, že tehdy společnost pociťovala napětí z blížící se světové války. V předvečer Hitlerova napadení Polska tak byli Američané daleko citlivější a vystrašenější, než by tomu bylo v letech předchozích.
Později byly také zpochybněny údaje hovořící o tom, že se na panický úprk mělo dát až milion lidí. Toto číslo vycházelo z průzkumu, jenž byl prováděn mezi posluchači jen několik dní po vysílání.
Byla však zpochybněna jeho metodika a celou záležitost měl jen popohánět tisk, který situace využil k tomu, aby útočil na rádio obecně jako svého největšího konkurenta.
Válka světů se i tak nesmazatelně zapsala do historie a stala se předmětem řady parodií. Například v jedné epizodě Simpsonových uvěří Homer tomu, že Marťané snědli prezidenta Spojených států.
Na rozhlasovou hru reagoval také film Woodyho Allena Radio Days z roku 1987, v němž hlavní hrdina po poslechu rádia opustí svou milenku a druhý den jí oznámí, že se oženil s Marťankou.
Scénář k rozhlasové hře zakoupil na aukci v roce 1994 Steven Spielberg, který jej o deset let později využil k tvorbě svého filmového opusu Válka světů s Tomem Cruisem.
Další rozhlasové hry, které vyvolaly paniku
Zároveň se nejednalo ani o první ani o poslední realistickou rozhlasovou hru, která vyvolala paniku. Už 16. ledna 1926 se poprvé v éteru odehrálo něco velmi podobného.
Na rádiu BBC tehdy debatu o britské literatuře 18. století přerušila dvanáctiminutová fiktivní série zpráv o tom, jak v Londýně vypukly pouliční bouře, během nichž měl být Big Ben vyhozen do povětří, Savoy Hotel spálen na prach a tehdejší známý politik ubit lynčujícím davem na tramvajové zastávce. Hru paradoxně napsal otec Ronal Knox, katolický kněz.
O dost hůře než Wellesova „Válka světů“ dopadla rozhlasová hra z února 1949, kterou měli na svědomí Leonardo Paez a Eduardo Alcaraz. Ti převzali Wellesův scénář a přednesli jej v ekvádorském rádiu.
Obdobně jako deset let předtím v USA, tak i v ekvádorských ulicích propukla panika. Do města Quito, v němž rádio působilo, přijely policejní posily i hasiči, kteří byli připraveni bojovat proti mimozemské invazi.
Když se ukázalo, že jde jen o rozhlasovou hru, panika v ulicích se změnila v pouliční násilí. Naštvaný dav napadl budovu rádia, což vyústilo v sedm mrtvých, mezi nimiž byla i Paezova přítelkyně a synovec.
Budova Radia Quito a místního tisku El Comercio, který se na hře také podílel, byly spáleny na prach. Wellesova hra si tak i po letech našel své oběti.
