Chlebíčková aféra navždy vehnala novinářům kolaborujícím s nacisty strach do tváře.
Atentát na říšského protektora Reinharda Heydricha nebyl ani zdaleka jediným hrdinským činem československého odboje za druhé světové války.
Denně nasazovaly životy desítky reportéru ilegálních tiskovin, členové partyzánských skupin a stovky lidí, kteří u sebe ukrývali židy.
Riskantních činů se však dopouštěly i veřejně známé osobnosti, českoslovenští politici či redaktoři rozhlasu. Trochu úsměvným, ale o to závažnějším vyjádřením odporu byla takzvaná Chlebíčková aféra.
Na svědomí ji měl mít protektorátní premiér Alois Eliáš, který údajně naservíroval kolaborujícím novinářům otrávené chlebíčky.
Ohlédněme se do historie a převyprávějme si, jakou důležitou roli sehrála oblíbená pochoutka v toku československých dějin.
Alois Eliáš
Druhá světová válka znamenala pro Čechoslováky temné časy plné poníženého utrpení. Už od začátku 30. let v našem bezprostředním okolí sílilo Německo pod vedením nacistů a celá Evropa tušila, že se k něčemu schyluje.
Přesto naši západní spojenci stále doufali, že se jim zbrojící Němce podaří zastavit. Cenou, kterou chtěli zaplatit za mír, mělo být stvrzení odstoupení pohraničních oblastí Československa Německu.
Zástupci Itálie, Francie, Velké Británie a Německa o tom rozhodli bez naší účasti. Tato ústupková politika (appeasement) však neměla šanci na úspěch.
Jen několik měsíců po záboru Sudet si nacisté přijeli i pro zbytek republiky. A ani tentokrát jsme se z rozhodnutí našich vládních činitelů nebránili.
Němci tak jen s minimálními ztrátami získaly území celého Československa. V březnu roku 1939 nejprve asistovali odtržení Slovenska, které se stalo satelitem hitlerovského Německa, načež den poté zabrali Česko, z nějž vytvořili Protektorát Čechy a Morava.
Hitler shlíží na Prahu
A právě v té době dostal Alois Eliáš svoji životní roli – byl vybrán jako protektorátní premiér. Pro jeho roli jej kvalifikovala dlouholetá zkušenost z československé armády, v níž působil jako generál už od konce první světové války.
Jako velmi schopný muž vedl během mnichovské krize spolu s generálem Syrovým ministerstvo obrany.
Když byl pak vyzván k nastoupení na pozici premiéra v Protektorátu Čechy a Morava, dlouho váhal. Velmi dobře si uvědomoval rizika, která s sebou tato pozice nese, pokud v ní sedí někdo, komu se pobyt nacistů na našem území příčí.
Nakonec ale svoji roli přijal, jelikož nechtěl dopustit, aby ji pro sebe uzurpoval kolaborant s nacistickým režimem. Ve skutečnosti mu nacisté příliš moci nenechávali, i tak si mohl udržovat poměrně podstatný vliv. Ten od samého nástupu do své funkce využíval k podpoře odboje.
Udržoval kontakt s exilem a bývalým prezidentem Benešem, a dokonce byl členem tajné vojenské organizace Obrana národa, které pomohl utvořit podzemní zpravodajskou síť.
Exilový prezident Edvard Beneš
Němcům jeho tajná činnost samozřejmě neunikla, a ačkoli neměli žádné důkazy, tušili, že je do něčeho zapletený. Kromě nacistů na něj tlačili ještě čeští fašisté, kteří po něm chtěli naprostou oddanost k Hitlerovi.
Zlom přišel 17. listopadu 1939 po pohřbu studenta Jana Opletala. Ten se změnil v protinacistickou demonstraci, která byla potlačena a následně byly uzavřeny československé vysoké školy.
Alois Eliáš se po těchto událost rozhodl svou funkci složit k nohám tehdejšího prezidenta Emila Háchy. Ten však jeho rezignaci nepřijal.
Situace se v Československu i nadále vyostřovala. Německá armáda slavila úspěchy na všech frontách a odboj byl stále náročnější. V Protektorátu docházelo k utužování a začala se provalovat odbojová činnost některých členů vlády Aloise Eliáše.
Jeho ministr Ladislav Karel Feierabend stihl po provalení své spolupráce s odbojem na poslední chvíli uprchnout. Ani tehdy Eliášova vláda nepodala demisi. Němci však již začínali mít jasno, co se odehrává v pozadí vládních kruhů.
Loutkový prezident Emil Hácha
Svá podezření dávali najevo i čeští proněmečtí novináři. Kolaboranti nejodpornějšího kalibru ve složení Karel Lažnovský, Karel Vajtauer, Rudolf Novák, Antonín Jaromil Kožíšek, Vladimír Krychtálek a další se rozhodli využít situaci ku vlastnímu prospěchu a ve svých plátcích vydávali protižidovské texty a články namířené proti Čechům.
Ačkoli sami byli Češi. A co více, Vajtauer s Lažnovským byli za první republiky dokonce členy komunistické strany.
Skutečné nebezpečí od těchto lidí plynulo z faktu, že uměli dobře psát. Jejich umně sestavené a přesvědčivé texty tak nepředstavovaly jen cestu, kterou si získaly přízeň okupantů, ale také obsah, který mohl negativně nabourat přemýšlení obyvatel Protektorátu.
Jejich agresivní texty byly často konkrétní a udavačské. Tito novináři kritizovali i protektorátní vládu, kterou vyzývali k tomu, aby se důrazně distancovala od Edvarda Beneše a jeho londýnské exilové vlády. Stejný požadavek kladli i na prezidenta Emila Háchu.
I proto se je nakonec rozhodl na jejich naléhání přijmout premiér Eliáš. Tomu s vlastizrádnými novináři došla trpělivost a rozhodl se, že audience u něj bude posledním okamžikem jejich života.
Když kolaborantská novinářská elita dorazila do vládní budovy na slyšení, Eliáš jim nechal naservírovat chlebíčky. Pohoštění předtím nechal napustit nejrůznějšími bacily.
Premiér se totiž dle dochovaných zápisků urologa prof. MUDr. Miloše Kliky rozhodl, že nebezpečné kolaboranty je třeba sprovodit ze světa, než napáchají další škody.
Oba muži spolu měli konzultovat, jak by akci provedli a došli k závěru, že nejlepším řešením bude napustit kultury bakterií tyfu, tuberkulózy a klobásového jedu botulotoxinu do jídla, které novinářům naservírují.
Nakonec se rozhodli, že Eliášova manželka Jaroslava připraví chlebíčky se sardinkovou pomazánkou, kterou napustí jedovatými koktejlem a naservírují novinářům 18. září 1941 v sídle Úřadu vlády v Kolovratském paláci.
Cílem spiklenců bylo otrávit kolaboranty takovým způsobem, aby zemřeli až po několika týdnech od schůzky, což by odvrátilo podezření.
Každý z novinářů pak na schůzce dostal talíř s chlebíčky, mezi nimiž byl vždy jeden napuštěný smrtícím koktejlem bakterií.
Klika každý z nich napustil jinou směsí za pomocí injekční stříkačky. Netrvalo dlouho a v řádech dní po návštěvě Eliáše vážně ochořel Karel Lažnovský, který nakonec podlehl břišnímu tyfu. Zdravotní potíže měli i další tři ze sedmi Eliášových hostů.
Karel Lažnovský
Verzi vycházející ze strojopisných vzpomínek doktora Kliky ale později zpochybnila Jana Pasáková, která se přátelila s Eliášovou manželkou.
Ta jí měla říci, že šlo jen o pokus jejího muže zdiskreditovat a udělat z něj traviče místo ministerského předsedu napojeného na odboj. Jak to bylo ve skutečnosti, se dnes již pravděpodobně nedozvíme.
Němcům však ke konci Eliášovy činnosti nepotřeboval žádný důkaz o otravě, neboť měli celou řadu svědectví o jeho napojení na odboj. Krátce po jmenování Reinharda Heydricha zastupujícím říšským protektorem byl Eliáš a zatčen a odsouzen k trestu smrti.
Popraven byl 19. června 1942, nedlouho po atentátu na Reinharda Heydricha.
V roce 2002 mu udělil prezident Václav Havel Řád bílého lva in memoriam. Do historie tak vstoupil nejen jako odvážný travič, ale hlavně jako muž, který svůj život obětoval po blaho Československa.
