Případ slovenského kanibala: Matej Čurko ve své mailové komunikaci přiznal, jak ho vzrušuje pach lidského masa a jeho konzumace

Případ kanibala Mateje Čurka mají naši slovenští přátelé jistě ještě v živé paměti. K jeho odhalení došlo v lesích u obce Kysak na východě Slovenska na jaře v roce 2011 poté, co na něj byl nastrčen policejní agent, který sloužil jako návnada. Na místě byly přítomno desítky policistů, a protože se tehdy ještě neznámý podezřelý nechtěl dobrovolně vzdát, utrpěl vážné střelné zranění, kterým o dva dny později v nemocnici podlehl. Do té doby byl v kómatu. Vyšetřování tak bylo pro vyšetřovatele, kriminalisty i odborníky z oblasti psychiatrie a psychologie mimořádně náročné.

Případ „Švajčiar“

Na jaře roku 2011 začala slovenská policie na podnět švýcarských kolegů prošetřovat internetovou komunikaci mezi švýcarským občanem a neznámou osobou ze Slovenska. Pozornost bezpečnostních složek si vysloužila mailová komunikace pro její znepokojivý obsah. Švýcarský občan v ní měl totiž nabízet své tělo k sežrání, s čímž mu chtěl neznámý muž „pomoci“. Ve zprávách přitom přiznával, že pach lidského masa a jeho konzumace ho velmi vzrušuje.

V korespondenci se domlouvali i na způsobu usmrcení a celém následném procesu. Tehdy ještě neznámý Slovák mu do podrobností popisoval jednak způsob jeho vraždy, ale i to, co se s ním bude dít po smrti. Pro nadměrnou expresivnost popisu raději podrobnosti vynechám. Po několikatýdenním plánování (přesné informace nejsou uvedeny) dostal přesné podrobnosti o čase a místě, kde se setkají a čin provedou. Mělo jít o lesy nedaleko obce Kysak.

Aby Švýcara ujistil, že nejde o žert, přes internet mu poslal několik fotografií svých minulých činů, čehož se Švýcar lekl a zalarmoval policii. Švýcarská policie informace okamžitě posunula Interpolu i slovenské straně. A protože měli přesné instrukce o čase a místě, podezřelého nebylo těžké dopadnout.

Setkání bylo dohodnuto na 10. května 2011 v dopoledních hodinách. Slovenská policie proto od časných ranních hodin celý prostor monitorovala. Namísto Švýcara na místo setkání vyslala policejního agenta, kterého chránily desítky zakuklenců ukrytých v okolí.

Poté, co neznámý muž na místo dorazil a svými slovy se prokázal jako pachatel, policie zasáhla. Muž však vytáhl zbraň a po policii začal střílet. Jak jsem již zmiňoval hned v úvodu, byl několikrát postřelen a i přes úpěnlivou snahu lékařů po dvou dnech zemřel v nemocnici. Na místě setkání tehdy policie zajistila pachatelův černý vak, který obsahoval pilku, nůž, léky na spaní, gumové rukavice, pepř a provazy. O několik hodin později měla už slovenská policie identitu neznámého muže. Šlo o 43letého Mateje Č.

Dvě nezvěstné ženy

Ve spojitosti s tímto činem začala policie uvažovat o dalších obětech, které mohl mít potenciálně na svědomí. V této souvislosti vyšetřovatelům okamžitě padl do oka případ dvou mladých žen, po kterých bylo několik měsíců předtím vyhlášeno pátrání. 21letá Lucie a 30letá Elena měly zmizet poté, co si delší dobu dopisovaly s neznámým mužem přes internet.

Obě přitom trpěly depresemi a sebevražednými sklony. Do profilu potenciálních obětí pasovaly více než dobře. 220 příslušníků policejního sboru s policejními psy pročesávalo celou oblast nedaleko Kysaku několik dní, ale těla zmizelých žen nenašlo. Obrat v celé situací nastal, až když se podařilo zajistit citlivé materiály z počítače Mateje Č. Těla obou žen byla nalezeny asi v 80centimetrové hloubce zaházená zeminou, větvemi a překrytá igelitem. Obě byly rozčtvrcené a ve značném stádiu rozkladu.

Kdo byl Matej Čurko – posudek profesora Heretika a profesora Novotného

Jak to u odborných posudků bývá, začíná se už u předků samotného pachatele. V rodinné anamnéze odborníci objevili problém s alkoholem i dokonanou sebevraždu. V nejbližší Matejově rodině (rodiče, bratr) však žádné psychické problémy zjištěny nebyly. Rodiče bychom mohli označit za slušné lidi se stálým zaměstnáním.

První poškození rodinného prostředí se objevilo až v souvislosti s rozvodem rodičů, který měl ovšem proběhnout bez vážnějších problémů a konfliktů. Oba bratry vychovávala máma spolu s babičkou, přičemž s otcem udržovali pravidelný kontakt. Vztah s bratrem nebyl významně blízký, ale nelze jej označit ani za negativní.

Samotný Matejův porod proběhl císařským řezem. V předškolním věku však nepřekonal žádnou vážnější nemoc či úraz. Mateřskou školu navštěvoval běž jakýchkoli komplikací. Do prvního ročníku nastoupil v 6. roce. Po rodičích vynikal zejména v technických směrech (matematika, později informatika). Proto začal navštěvovat školu pro matematicky nadané žáky.

Nikdy nepatřil ve třídě k „oblíbeným“, držel se spíše bokem, byl samotářský. Nikdy však nebyl šikanován ani jinak ponižován. K jeho zálibám patřily zejména individuální činnosti jako cyklistika, hra na kytaru a bicí, počítače a programování. V dospělosti si vytvořil vztah ke střelným zbraním a bojovému umění.

S učiteli neměl právě nejlepší vztahy. Byl označován za rebela a provokatéra. Těžko snášel respektování autorit. První problém s chováním se vyskytl ve 13letech, když nožem napadl svého o 2 roky mladšího souseda a způsobil mu vážné poranění. Okamžitě na to byl převezen na psychiatrickou kliniku v Košicích, kde strávil více než měsíc. Následně byl léčen v Dětské psychiatrické léčebně v Hrani. Intelektové testy, kterým se v dětství podrobil, ukázaly intelektové schopnosti v pásmu lehkého nadprůměru (IQ 116).

Po dokončení základní školy nastoupil na střední odborné učiliště s maturitou, které také úspěšně dokončil. Následovala povinná vojenská služba, kterou absolvoval bez závažnějších problémů. Během doby na vojně byl veden jako technický specialista. Po návratu domů byl zaměstnán v technické profesi.

Postupně se vypracovával v oblasti IT. Dotáhl to až na vedoucího IT oddělení v nejmenované pojišťovně. Podle osobního životopisu měl širokospektrální kvalifikaci na práci s počítačovým hardwarem i softwarem.

Vyznačoval se vlastním smyslem pro spravedlnost. Spoustu času a energie věnoval podávání trestních oznámení a podnětů na prokuraturu. Ty se týkaly širokého spektra problémů. Od parkování, přes činnost policie až po vysokou politiku.

Samostatnou kapitolou byl jeho psychosexuální vývoj, který odborníci viděli jako netradiční. Nikdy totiž neprojevoval větší zájem o opačné pohlaví. Ani v době dospívání neudržoval žádné kontakty s dívkami, ať už v kamarádské nebo sexuální rovině. Kolem 30. roku života si ale i přes to všechno našel partnerku, se kterou zplodil 2 děti.

Odborníci z oblasti psychiatrie a psychologie došli k závěru, že podezřelý kanibal Matej Č. vykazoval známky psychopatie (neměl rád sociální kontakt, upřednostňoval samotu, byl citově chladný, slabě empatický, neschopný vyjadřovat své city, konfliktní vůči autoritám).

K jeho osobnostním charakteristikám zařadili systematičnost, pedantství, nadprůměrné rozumové schopnosti. Jeho deviaci (chování, které narušuje obecně uznávané normy) označili jako nekrofilní sadismus a kanibalismus.

Informace pocházejí i z knihy „Zlo“ od prof. Antona Heretika. Pokud vás dané téma zaujalo, doporučuji tento titul.